Pane ministře, máme tady nový rok. Dáváte si nějaká pracovní předsevzetí?
Že bych měl nějaké pracovní předsevzetí, které by mě napadlo na první dobrou, to musím říct, že nemám. Je třeba pokračovat v práci, kterou tady děláme dva roky. Myslím, že výzev bude víc než dost. Hlavní téma, které řešíme, je bezpečnostní audit České republiky. To je pohled na bezpečnost České republiky nejen z hlediska bezpečnosti jako takové, ale také například energetické bezpečnosti, otázky migrace, bezpečnosti přenosu dat nebo potravinové bezpečnosti.
To znamená, chceme se podívat na to, v jakém stavu ČR je. Možná bude třeba přehodnotit některé staré pohledy, protože nová doba přináší nové výzvy a je třeba na ně reagovat dopředu nebo alespoň souběžně, protože když se to pak dělá zpětně, je to drahé, neefektivní a koneckonců nebezpečné.
A jak na tom tedy s jednotlivými složkami jsme? Kde je to nejlepší a kde nejhorší?
Víte, my jsme hledali několik měsíců jakousi strategii k migračním vlnám, která by byla na úrovni Evropské komise či NATO, a žádný takový manuál nebo materie dokumentů, jež by říkala, že se stane to či ono a udělá se takové opatření, bohužel neexistuje. Ve srovnání s tím je Česká republika, řekl bych, skoro vepředu.
Udělali jsme některá opatření po nástupu Sobotkovy vlády. Velmi výrazně jsme posílili rozpočty tajných služeb, šli jsme naproti budování bezpečnostního aparátu. Připravili jsme systém změny české policie, navýšení počtu policistů. Připravili jsme změnu zákona o součinnosti městských policií a státní policie. Ale na bezpečnost je třeba se podívat v komplexu. To není jen o počtu policistů na ulici. Ta bezpečnost je strašně širokospektrální.
Já jsem měl v ruce materiál, který se vytvářel ještě za Špidlovy vlády. Byla to jakási S.W.A.T. analýza České republiky. Byla to nějaká východiska, rizika a hrozby. Od té doby žádná z vlád, které tady byly, takový materiál nepřipravila. A už v tomto materiálu, myslím, že ho vypracovával institut pod Karlovou univerzitou, byly některé bezpečnostní hrozby a rizika, některá rizika se v čase naplnila a některá se nenaplnila. A my teď máme ambici udělat alespoň selektivně segment bezpečnosti jako takový.
Když se podíváte na mezinárodní srovnání, ČR je podle mezinárodních standardů desátou nejbezpečnější zemí na světě. Ta bezpečnost je důležitá pro naše občany, ale i pro obchod, pro cizince, kteří přijíždějí. Když se podíváte na poslední data, zjistíte, že do České republiky přijíždí stále více cizinců. Jeden z důvodů, který uvádějí, je i to, že se tady cítí bezpečně, že přijíždějí do země, kde se nebojí, kde nemají pocit, že jsou ohroženi. Myslím si, že otázka bezpečnosti i při cestování bude v budoucnu stále důležitější. Že to nebude otázka ceny, ale že půjde o poměr cena/kvalita. A je možné, že na tom bude Česká republika v budoucnu profitovat.
Myslíte si, pane ministře, že tzv. uprchlická krize má svůj konec už někde v dohledu? Nebo to bude jen horší a horší?
Když se podíváte na vyjádření, která jsme měli v průběhu posledního roku, tak se naplnila. Naplnila se i ta, dejme tomu, prorocká. To, co jsme predikovali, se naplnilo beze zbytku. Teď jsme říkali, a říkal jsem to i já, že očekáváme krátkodobý pokles migrační vlny, který může být trvalejšího charakteru za podmínky, že Turecko opravdu na základě dohody s Evropskou komisí a na základě plateb, které by tam měly odcházet, bude směřovat pomoc uprchlíkům. Pak by se mohlo podařit minimálně do léta migrační krizi zbrzdit. Je otázkou, jestli to Turecko bude opravdu chtít a zda se mu to podaří naplnit.
V současné době migrační tok opravdu zeslábl, jak jsme predikovali. V České republice to není úplná nula, ale maximálně to jsou jeden až dva lidi za den. Myslím, že za měsíc to bude něco přes deset lidí. Pokud se nepovede, aby Evropa mluvila jednotným jazykem, aby jednoznačně říkala, že ne každý je tady vítán, že se pomáhá pouze těm potřebným, může se stát, že se nám migrační krize na jaře s oteplením vrátí.
A bude velmi složité to řešit bez úzké koordinace s Řeckem. Přiznejme si, že opatření, jako jsou hotspoty, v Řecku a v Itálii stále nejsou na té úrovni, na jaké by měly být, a měly být na té úrovni v listopadu loňského roku. Bez součinnosti a opravdové snahy všech těchto zemí to prostě možné není.
My dáváme jasně najevo, že na ty země nezapomínáme, zrovna dnes nebo zítra by měl do Řecka dorazit konvoj našich hasičů, kteří tam vezou materiální pomoc za 4,5 milionu korun. Řekové nás o ni požádali. Je to de facto poprvé, co požádali o technickou pomoc a tu pomoc okamžitě dostali. Ta žádost přišla v prosinci loňského roku, teď je začátek ledna a naši hasiči už jsou na místě. Pomohli jsme také Maďarům, Chorvatům, Slovincům a dalším státům. Jsme připraveni pomáhat i nadále, ale musí být vidět i snaha partnerů na druhé straně.
S jakým pocitem čtete v médiích zprávy o tom, jak to chodí v utečeneckých táborech? Že tam jsou hrozné podmínky, že tam jsou lidé drženi násilím? Jaká je pravda?
My jsme do těch táborů vyslali naše specialisty. Lidé z Ministerstva vnitra byli v táborech v Jordánsku, Libanonu, v Turecku. Česká republika pomáhá i v zemích, kde jsou migranti na dohled své vlasti. Podle mého názoru je to nejlepší řešení, aby vyčkali v bezpečném území nejblíže své vlasti a po válce se mohli velice rychle vrátit. Sýrie bude po válce samozřejmě potřebovat lidský potenciál. Není možné, aby všichni mladí, vzdělaní a práceschopní Syřané odešli do světa a Sýrie zůstala zemí, kde nebude žádná vláda, kde de facto nebude možnost tu zemi spravovat.
Já měl na mysli spíše ty české tábory. Jak to tam chodí?
Chodí to tak, že máte dva typy zařízení. Jedno zařízení je pobytové. Pokud jste cizinec, který přichází do České republiky, byť jste nelegální migrant a byť tedy porušíte zákon tím, že jste přešel hranici bez platných dokladů, tak pokud požádáte o azyl, o mezinárodní ochranu, jste přeřazen do pobytového zařízení, kde de facto nejste omezen na svobodě. Vyčkáváte končení správního řízení, na jehož konci je buď vyhoštění, které se realizuje do sedmi dnů od vydání rozhodnutí. Teprve pokud je člověk i pak zachycen na území republiky, už je omezen na svobodě, protože porušil opět zákon.
Do pobytového zařízení jsou umísťováni lidé, kteří mají zájem v České republice zůstat. Z té vlny Syřanů to bylo asi 120 lidí. To jsou zařízení, o kterých se téměř neví.
A pak je druhý typ zařízení. To jsou zařízení tzv. detence. Ta v západoevropských zemích nemají žádný ekvivalent. Oni ta zařízení prostě přestali používat. To jsou zařízení, kde je člověk omezen na svobodě a kde je vyhoštěn na základě buď dublinského nařízení, nebo readmise do sousedního státu. A to jsou ta zařízení, o kterých se tvrdilo, že nesplňují standardy. Já jsem přesvědčen o tom, že po celou dobu ty standardy splňovala. V těchto zařízeních s nekrizovou kapacitou 1 500 lidí, kdy ti lidé dostávají všechno, co by dostat měli, tak mi tam dnes máme 106 lidí. V nejvíce kritizované Bělé-Jezové je v současné době osm klientů.
Někteří s tím chtěli hrát různé politické hry, kdy obviňovali ČR z toho, že nezabezpečuje důstojné podmínky. Zařízení navštívili velvyslanci více než dvaceti zemí a udělali jsme maximum pro to, aby byla veřejnost informována. Já si naprosto stojím za tím, že jsme ty podmínky plnili daleko lépe než mnohé okolní země.
Jak jste aktuálně spokojen se stavem české policie, třeba s financováním?
Policie by samozřejmě byla schopná zkonzumovat několik miliard ročně navíc. Je výrazně finančně poddimenzovaná, co se týče investic i oprav budov. Tam je ještě pořád vnitřní dluh možná v řádech 20 až 30 miliard korun, které v minulosti policie neinvestovala, protože na to prostě a jednoduše neměla. Ale chápu, že jsme v nějakém rozpočtovém rámci, že se snažíme snižovat státní dluh, a to jsou investice, které ještě lze nějaký čas odkládat nebo je dělat po malých částech.
Nám se podařilo za poslední dva roky výrazně zvýšit nejenom platy policistů, kterým se vrátilo to snížení deseti procent z dob minulých vlád. Tam došlo ke snížení platů. Ale podařilo se nám získat i peníze na investice do aut, do zbraní, do nového vybavení, do moderních technologií. Na základě vládou schválené koncepce policie máme ambici přijmout další čtyři tisíce policistů v následujících zhruba pěti nebo šesti letech.
Nebude to jednoduché, protože se i armáda rozhodla navýšit své početní stavy, hasičský záchranný sbor nabírá, nabírají i tajné služby a Česká republika nemá nekonečnou zásobu mladých, tělesně schopných žen a mužů, kteří projdou psychotesty a fyzickými testy. U hasičů uspějí dva uchazeči z deseti, u policistů je to jeden. I při tom zájmu, který tady je, se nám daří získávat velmi malý počet lidí. Soutěžíme zde s těmi ostatními bezpečnostními sbory.
Cítíte jako místopředseda sociální demokracie nějakou nervozitu před krajskými volbami?
Před každými volbami je nervozita. Kdo by říkal, že není, pak buď necítí, co se děje ve společnosti i ve vlastní straně, anebo by lhal. Jsme v situaci, kdy jsme vládní stranou a v minulosti měly vládní strany velmi složitou pozici v krajských volbách. Náš největší konkurent a rival – hnutí ANO – je s námi ve vládě, to znamená, že se utkáme primárně se svým koaličním partnerem o hejtmanské posty a naše situace je o to složitější, že obhajujeme poměrně výrazný počet hejtmanů v ČR. Jsme dominantní stranou, pokud jde o hejtmany.
Na druhou stranu jsme připraveni se o dobrý výsledek poprat, máme co nabídnout a myslím si, že i vláda za poslední dva roky ukazuje, že se hlas pro sociální demokracii vyplácí.
Vy jste sám bývalým hejtmanem. Co byste doporučil kolegům, kteří teď budou obhajovat hejtmanské posty?
Pokud někdo čtyři roky nepracoval dobře, tak to během volební kampaně nedožene. Ale když se podíváte, jak jsou funkční hejtmanství, jak jsou schopna investovat do silnic, do krajského zdravotnictví, když se podíváte na výsledky jejich práce, je zjevné, že krajské reprezentace fungují mnohdy lépe než některé komunální a městské radnice. Zejména tam, kde vyhrálo hnutí ANO, se koalice rozpadají jako na běžícím pásu. Praha toho budiž jasným mementem. A není to jen Praha samozřejmě. Bylo to Brno, byla to Ostrava, byla to i další velká města v ČR.
Kraje ukazují, že jsou stabilní a že si plní svoji roli. Ta role není jednoduchá. Je to doprava, ať už vlaková nebo autobusová, je to zdravotnictví, je to záchranná služba, je to sociální oblast, což znamená sociální ústavy pro seniory a pro potřebné. Ten záběr krajů je obrovský. Já nechci svým kolegům nic vzkazovat, já je považuji za schopné, chytré a za lidi, kteří odvedli velký kus práce.
Máte pocit, že se ten politický boj, jak jste říkal, že změříte síly se svým koaličním partnerem, že se vede férově?
Já jsem člověk, který když má pocit, že je nějaký problém, tak si to vyříkává s partnery v politice z očí do očí. Mě moc nebaví posílat si vzkazy přes média, nebaví mě hledat za každou cenu střet. My potřebujeme stabilitu a klid. Máme jiné výzvy mimo naši republiku a potřebujeme jednotu, potřebujeme se semknout. Snažím se spíš o to, aby vláda kontinuálně a konsenzuálně sloužila lidem, než abych hledal za každou cenu rozmíšky a napadal své partnery ve vládě.
Bylo tady mnoho náznaků v průběhu těch dvou let, byly tady některé účelové kauzy. Může se jevit, že některá média informují odlišně od toho zbytku. To jsou všechno náznaky, které by si měl občan a volič v ČR vyhodnotit. Věřím, že občané jsou moudří, že to vidí, udělají si úsudek sami a není potřeba jim radit.
Pane ministře, slavili jste ve vládě, když se zjistilo, jak vysoký je schodek státního rozpočtu?
Víte, já bych měl větší radost, kdyby se nám podařilo přidat více peněz důchodcům. Odpovědí na migrační krizi a vylidňování České republiky je v budoucnu nesporně podpora rodin a určitý finanční stimul na to, aby se rodily děti našim lidem. Já jsem produkt Husákových dětí, kdy tehdejší režim ten stimul dal a ročníky byly velmi silné. My se musíme zamyslet touhle cestou.
Děti jsou milé a také je to investice do státu. Stát tady nemůže na jedné straně dávat peníze na migranty a na druhé straně nevydávat peníze na podporu rodin.
Já jsem samozřejmě velmi rád, že se nám daří snižovat schodek, že se daří ekonomice, to je bezesporu dobře. Na druhou stranu, jsou tady skupiny lidí, kteří nemají z toho, že se ekonomice daří, tak velký profit. To jsou hlavně senioři. Jsem rád, že se jim nakonec podařilo přidat 1 200 korun, ale myslím, že je pořád třeba pracovat na tom, aby se ten mechanismus navyšování důchodu změnil. Kdyby to mělo být podle současného zákonného modelu, tak ti lidé dostali v průměru asi 40 korun, a to bych se skoro styděl jim nabízet.
Státní dluh je veličina, kde je její snižování dobrou zprávou pro ČR, je to dobrá zpráva pro naši dluhovou službu. Budeme si půjčovat za stále menší procento, takže úroky budou klesat, takže i naše zadlužení bude klesat, na druhou stranu bych rád, aby to, že se ekonomice daří, pocítily i skupiny občanů, které to zatím necítí ve své peněžence. Každá koruna, kterou přidáme seniorům, opět znamená roztočení ekonomiky. Oni ty peníze utratí. Buď sami, nebo je dají vnukům, nebo je dají dětem. Ty peníze jsou utraceny, jsou z nich zaplaceny daně, pomáhá to obchodu a obchodníkům.
Státní dluh je třeba mít v hlavě jako věc důležitou, ale kromě toho je nesporně nutné, aby selidem dařilo dobře. Ty stimuly, byť se jeví jako rozdávání, tak se koneckonců může stát, že mají tak silný kumulativní efekt, že to české ekonomice ještě více pomůže.
A co říkáte na kauzu kolem soukromého e-mailu premiéra?
Správně říkáte soukromého a je úplně jedno, jestli je to premiér České republiky. Já jsem včera požádal policejního prezidenta, aby policie udělala maximum pro to, aby se vyšetřilo, kdo takto vstupuje do soukromí lidí. Chci žít v zemi, kde se každý občan cítí bezpečně, je jedno, jestli je to premiér nebo člověk bez politického vlivu. To je precedens, který by se neměl opakovat. E-mail je přece úplně stejný, jako kdyby vám někdo ukradl dopis ze schránky a otevřel ho.
Já jsem přesvědčen o tom, že premiér nemá co tajit. Ty e-maily, které byly uveřejněny, podle mne dokazují, že premiér České republiky nemá vůči občanům žádnou třináctou komnatu. Podle informací, které mám, dal pan premiér již v prosinci policii k dispozici svou e-mailovou schránku, a tím pádem předpokládám, že premiér nemůže být vydíratelný.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Luboš Xaver Veselý
