Poslanec Soukup: Některé teze islámu si v ničem nezadají s fašismem a komunismem. Vyzvu ministra Pilného, ať zatne zlatou žílu pijavicím, jako je Člověk v tísni

Letní pohodu v Česku narušila diskuse kolem toho, zda se na koupaliště smí, nebo nesmí nosit muslimské plavky, takzvané burkiny. Jejich zastánci tvrdí, že je trapné někomu nařizovat podobu plavek a že ještě před 100 lety jsme se koupali také zahalení. Naopak odpůrci argumentují hygienou, ale zejména tvrzením, že jde o další krůček invaze islámu do našich životů, o zavádění jejich představ o normách. Kam se přiklonit? Je vůbec namístě zabývat se touto otázkou?

Asi vás překvapím, ale mně burkiny nevadí – za předpokladu, že jsou opravdu vyrobené z hygienicky přijatelného materiálu, ze kterého se šijí plavky. To, že burkiny zahalují i vlasy, bych pokládal spíš za přednost. Asi také máte zkušenost z mnohých veřejných koupališť, kde se vám mezi prsty namotávají vlasy. Diskusi ovšem nevyvolaly burkiny jako takové. Poprask na mnohých koupalištích mají na svědomí muslimky, které se hrnou do vody v hábitech na běžné nošení. To neplatí jenom pro plovárny. Při mých občasných pobytech v lázních jsem slyšel hodně historek o muslimských dámách, které nedají jinak, než že v hábitech, ve kterých jsou od rána do večera, absolvují i balneoprocedury. Tedy, abych to sečetl a podtrhl – nejsem zatížen nějakými předsudky proti muslimům – zajímají mě hlediska hygienická. Stejně jsem přistupoval ke kauze „šátky na zdravotní škole“ … Stejně mně vadí „domorodí“ Češi, kteří se koupou na plovárnách v bermudách, ve kterých přišli z domova. A doslova vytočit mě dokáží majitelé pejsků, kteří nechávají tam, kde se koupou lidé, osvěžit své čtyřnohé miláčky. Naposled jsem přímo zuřil při cyklovýletu do Brd. Jakýsi páníček tam házel aporty do rybníka v místech, kde mu visela přímo nad hlavou cedule s nápisem – ZÁKAZ KOUPÁNÍ.

Na druhé straně musím přiznat, že okázalé nošení nikábů, hidžábů anebo burkin krůčkem k islamizaci být může, když přijmeme plané diskuse o tomto „problému“. Provokatérům – a ony to většinou provokace opravdu jsou – vezmete vítr z plachet, když je budete ignorovat. To ovšem neznamená otevřít islámu dveře dokořán. Jenom je třeba řešit důležitější věci než burkiny. Jak je to například s výroky, které zaznívají z mešit a modliteben a které evidentně podněcují nenávist vůči každému, kdo nevyznává Alláha a Mohameda? Jak je to s islámskými tezemi, které si v ničem nezadají s fašismem a komunismem? Několikrát jsem na půdě Sněmovny interpeloval a poukazoval na konkrétní porušení našich zákonů. Marně. Vypracoval jsem novelu zákona o církvích, podle které by stát získal kontrolu nad islámskými kazateli a propagátory dalších obskurních církví a „učení“. Nedostal se na program jednání.

Marnost, marnost, marnost. Vysloužil jsem si jenom nálepku xenofoba, islamofóba a populisty.

Ať je to jakkoliv, tuto diskusi si trochu svérázně vyložila žena na pražském koupališti, když muslimku koupající se v burkinách začala kopat a škrtit. Kde je tedy hranice veřejné debaty o imigraci, islámu a podobně, aby si to někteří hloupější spoluobčané nevyložili tak, že muslimy mohou fyzicky napadat?

Tu dámu, co škrtila muslimku, bůh – anebo prozřetelnost – rozumem příliš neobdaroval. Podobné exoty najdete v kostelích, mešitách i synagogách. Celý „skandál“ má ale rub a líc. Kolikrát jste si přečetli v novinách, kolikrát jste slyšeli v rádiu anebo kolikrát jste dokonce zhlédli v televizi příběhy o drzém chování muslimů vůči personálu v českých lázních a hotelích? Jak nám média zprostředkovávají události z britských, německých, francouzských anebo švédských předměstí, kde dochází k hromadným sexuálním útokům na ženy, kde se rabuje a vraždí „ve jménu cti“? To jedna pomatená ženština, co škrtila neméně pomatenou muslimku (jak jinak označit českou konvertitku), to je přece jiné kafe...

Prezident Miloš Zeman dle tvrzení mluvčího Ovčáčka vyzval ministra financí Ivana Pilného k tomu, aby se zamyslel nad přerozdělením 11 miliard korun, které dle jeho tvrzení jdou neziskovým organizacím. Jak komentovat tuto výzvu, a co říci k podobě neziskového sektoru v České republice? Kde pomáhá, kde škodí?

A já k tomu pana Pilného, svého občasného tenisového soupeře, vyzvu také. Neziskový sektor má dvě křídla – jednak skutečně velmi prospěšné spolky, a jednak pijavice. Výčet těch prvních by byl dlouhý, jsou to poskytovatelé sociální péče nemocným, seniorům a jinak potřebným. Také dobrovolní záchranáři, činovníci v kultuře a podobně. A kdo jsou pijavice? Ti, kteří tahají z našich kapes peníze na opečovávání a napravování lidí, kteří se napravit nechtějí a nedají. Každoročně žádají (a dostávají) stále víc peněz. Aby mohli napravovat další jedince, aby se vytvořilo víc pracovních míst aktivistů, kurátorů, poradců, asistentů... A když už není koho napravovat, je tu ještě možnost přitahovat gumové čluny s migranty od severoafrických břehů do Evropy. Takové organizace, jako jsou Člověk v tísni anebo Agentura pro sociální začleňování při Úřadu vlády ČR, to jsou dokonalí mistři v čerpání dotací. Mají vynikající kontakty na všechna štědrá ministerstva. Jak by ne. Současnou vládou prošli minimálně čtyři ministři, kteří vzešli z neziskovek. Je to naprosto neprůhledná struktura, která vytvořila dokonalé klientelistické vazby.

Senátor, hejtman a vlivný politik KDU-ČSL Jiří Čunek uvedl na adresu blížící se Prague Pride (festival homosexuálů): „Je to pochod smrti pro stát, pro Evropu, pro naši civilizaci, když stát bude tyto skupiny podporovat a uznávat jako rodiny.“ K problematice homosexuálů ještě dále dodal: „Sexuální orientace je v mnohých případech volba, říkají to odborníci. V mnohých případech je to vrozená danost. Tak, jak se někdo narodí bez nohy, tak se někdo narodí s jinou sexuální orientací. Pochod LGBT, kteří prohlašují, že jsou úplně stejní jako rodiny, je v tomto smyslu stejný jako pochod jednonohých, kteří tvrdí, že mohou na ‚vojenskou přehlídku‘. Musíme přijmout zákony přírody a především přijmout každý sám sebe se svými přednostmi i handicapy. Neznamená to ale, že jsme tím vyřazení ze společnosti. Každý z nás má jiný úkol a může společnost obohatit jiným způsobem. Nemůžeme ale říkat, že LGBT je také rodina. Stát má rodinu podporovat jako svou jedinou budoucnost a ostatní tolerovat.“ Co k takovému názoru uvést? Jaká by měla být politika státu vůči rodině a sexuálním menšinám?

Já s panem Čunkem v podstatě souhlasím. Nikomu nelze upírat právo na svobodu názoru, vyznání i na to, v jakém chce žít partnerském svazku. Normálně uvažující jedinec ovšem taková práva vnímá jako záležitost intimní; a to i v případě, že má názory standardní a žije v normálním heterosexuálním manželství. Akce, jako Prague Pride pokládám za nechutné exhibice nevkusu. Nelze je zakázat. Ovšem opět vřele doporučuji takové akce prostě ignorovat. Jenom doufám, že Prague Pride a další podobné exhibice nejsou dotovány z mých daní. K menšinám a k jejich podpoře ze strany státu obecně – někdy se mi zdá, že svět se zbláznil. Jako jedinec, který žije v jediném (prvním a posledním) heterosexuálním manželství, a i jinak se jeví jako docela normální, se cítím být v dnešním absurdním světě nejrůznějších preferovaných menšin diskriminován.

Do hry o prezidentský úřad nakročil senátor a primátor Teplic Jaroslav Kubera. Ten například dlouhodobě tvrdí, že západní svět je tak předlužený, že to vyřeší jen válka. „Tuším to, jak to skončí, jsem rád, že jsem tak starý, že už mi to nebude tak strašně vadit. Světovou válkou to skončí.“ Na adresu kritiků Vladimira Putina uvedl, že by po něm mohl přijít do Kremlu někdo ještě horší. Platí též za obhájce kouření a za kritika EU. Zamlouvá se vám tento uchazeč? Jak se nám pole uchazečů o Hrad nakonec porovná, a kdo bude mít největší šanci?

K panu Kuberovi chovám jisté sympatie. V řadě názorů bych s ním našel shodu. Nicméně jako prezidenta si ho nedokážu představit. Pan Kubera by jenom rozšířil galerii polistopadových svéhlavých originálů na Pražském hradě. Myslím, že by si český národ po Havlovi, Klausovi a Zemanovi zasloužil o něco méně výraznou osobnost; nějakého důstojného, většinově akceptovatelného „mocnáře“, který je ochotný vnímat, že v České republice je systém, založený na vyvážené moci všech složek parlamentní demokracie. Zdá se, že tuto roli není schopen převzít žádný ze zatím známých uchazečů. Nejblíže by k tomu měl zřejmě pan Drahoš. Polibek smrti mu ale dává okázalá přízeň pražské kavárny. Já osobně na vhodného konkurenta pana Zemana, kterého evidentně zrazuje zdraví, zatím čekám.

Napětí kolem migrace do Itálie houstne. Schvalujete, aby Italové zkrátka dali migrantům jen dokumenty a poslali je dál na sever? Dalším řešením je také pokračovat v přerozdělování podle kvót, jak to chce Brusel. Naši politici doporučují důsledně hlídat břehy Libye a migranty vracet, případně zasáhnout vojensky přímo v Libyi. Co s tím dělat? Ke které z uvedených verzí se přikláníte vy sám?

Bohužel, v dané chvíli vaše otázka – co s tím – není pro ČR relevantní. Všechny rozhodovací pravomoci jsou v Bruselu. Jestli Italové, ale i Španělé a Řekové dají migrantům dokumenty a pošlou je na sever, bude to konec evropské civilizace. To je nesporné. Spláchne to celou Evropskou unii i s její slavnou – nikým nevolenou, neovladatelnou a samozvanou – Evropskou komisi. Řešení vidím pro Českou republiku a další středoevropské země v řízeném opuštění té části Evropské unie, která už je zasažena migrací natolik, že pro ni existují jenom dvě varianty – podvolení se agresivní islamizaci, anebo občanská válka. Před tím musíme ČR stůj co stůj bránit. Času není nazbyt. V žádném případě si nesmíme nechat vnutit kvóty anebo jiné způsoby ohrožování naší státní suverenity. Musíme se připravit na obranu státní hranice. Měli bychom stmelit země Visegrádu k vytvoření společné obranné koncepce.

Renomovaný lékař, vydavatel a společenský organizátor Martin Jan Stránský v ParlamentnichListech.cz sdělil následující k Andreji Babišovi: ,,Pro člověka i pro národ vychází chápání současnosti z toho, čím v minulosti prošel a zároveň neprošel. Jako další je tu proces demokratizace, do kterého patří etapa ekonomicko-politické oligarchie. Andrej Babiš sice děsí mnoho lidí, jenže Amerika prošla úplně tím samým – vzpomeňte si na Rockefellera a Kennedyho. Ti systematicky vykoupili, převzali, rozkradli a přivlastnili si veškerý majetek, na který mohli dosáhnout. Poté nastavili sebe či vlastní potomky do politických funkcí, aby ošetřili své impérium. Pak posílili instituce, které by ho chránily. Postupem času se jejich moc rozmělnila. Touto standardní cestou prošla a v mnoha případech stále prochází každá moderní demokracie.“ Lze s tím souhlasit? Jak vážné je vlastně nebezpečí jménem „Babiš-premiér“?

Pan Stránský přirovnává vývoj v ČR k Americe. S tím je možné souhlasit jenom částečně. Něco jiného je rekonstrukce ekonomiky a výrobních vztahů, něco jiného jsou vztahy společenské. Ty podle mého názoru – přes čtyřicetiletou prodlevu – měly určitý latentní vývoj. Měly na co navazovat. Něco jiného je také kulturní prostředí u nás a v USA. Z toho plyne mé přesvědčení, že žádná silná osobnost nemůže natrvalo pro ČR představovat ohrožení tradičního systému, založeného na občanské rovnosti, solidaritě a demokracii. Ani pan Babiš jako premiér. To je chiméra, která se paradoxně šíří z prostředí samozvaných „spasitelů“, nikým nevolených, tedy postrádajících legitimnost, odvozenou od demokratických principů. To jsou praví hlasatelé demokratury, nikoliv demokracie, odvozené od vůle lidu. Ale dost té slovní ekvilibristiky. Čas ukáže, kdo má pravdu.

Ještě na okraj. V dnešní situaci, kdy je ohrožena euroamerická civilizace, a kdy demokracie nabývá podoby demokratury, se musím zmínit o jednom způsobu, jak ochránit principy vlády lidu. Je to vynález ze starého Řecka a má název „tyranis“ (bez pejorativního nánosu). Je to dočasná vláda jednoho osvíceného muže, která koriguje deformace demokratického systému. Je účinná hlavně v období ohrožení. Neprožíváme právě takové období?

V rozhovoru pro Deník.cz vyjádřil ředitel neziskové organizace Člověk v tísni Šimon Pánek obavy o osud české demokracie. „Naše demokracie je stále velmi mladá a křehká a bohužel bychom o ni mohli rychle přijít,“ uvedl. Napětí podle něj vzniká v Evropě proto, že ztrácí vliv. Obratem také dodává, že by naši společnost mohli obohatit uprchlíci, protože mají energii do nového života. „Místo toho stále slyšíme, že jde o invazi a nikdo nenapíše, že jsou to žvásty,“ konstatoval Pánek dále. Co vy na to?

Já jsem své o neziskovkách, které jsou přisáty jako pijavice na státním rozpočtu, řekl už v jedné z předcházejících odpovědí. Pan Pánek nemá ani tak strach o osud naší demokracie. Obává se odstřižení od svých zdrojů. Je to člověk, který má jiné vidění světa než já. Neberu mu ho, ale naše diskuse je bezpředmětná.