Premiér Petr Fiala ve svém svatoštěpánském projevu nasadil masku vlídného a všechny chápajícího profesora. Očividně se snažil u veřejnosti změnit obraz svůj i svého kabinetu, aby na tuto vějičku alespoň někoho nachytal. V čem jeho vláda za dva roky selhala natolik, že si vysloužila rekordní nedůvěru občanů?
Vláda Petra Fialy neselhala, jelikož zemi během svého působení dle všeho zcela podřídila bruselským byrokratům, kteří naplňují představy a zájmy euroatlantických plutokratů. To vše na bázi unikátního rozkladu tradičních etických a morálních hodnot včetně neschopnosti udržet sociální stát na dosavadní úrovni. Předcházející premiéři totiž nebyli postiženi svobodomyslností rozměru Petra Fialy a řady jeho ministrů, kteří od prvního dne svého mandátu hájí především zájmy obdobně nastavených občanů, jejichž nejvyšší hodnotou je pouze a jen trvalá maximalizace osobního zisku za jakoukoliv cenu. Tedy i za cenu různých podvodů včetně realizace či tolerance korupce a obcházení placení daní. Ostatně koaliční poslanci a senátoři s podporou některých opozičních zástupců veřejnosti tento trend veřejnosti naznačili skrze zrušení elektronické evidence tržeb (EET), což se logicky projevilo v citelném propadu příjmů rozpočtu. Nicméně, představují-li příslušníci establishmentu a spekulativních podnikatelů, kterým svobodomyslnější poslanci a senátoři zajistili klidný spánek, pouhých sedmnáct procent, jak ukazují průzkumy důvěryhodnosti, pak na tom naše společnost není tak špatně. Potom je to skutečný důvod k optimismu.
Pomohlo by vládě v polovině funkčního období přepřahat? Kteří ministři by si za svůj dosavadní výkon nejvíce zasloužili, aby byli vyměněni?
Vyměnit by zasloužili všichni, krom ministra spravedlnosti Petra Blažka, jenž udržuje kontinuitu v přístupu k vedení resortu se svými předchůdci. Nicméně, drobná úprava formou rošády mezi resorty obrany a vědy, výzkumu a inovací by atmosféře naší společnosti nejspíš prospěla. Nebývale laxní ministryně Helena Langšádlová by snad jestřáby na ministerstvu obrany trochu zpacifikovala na rozdíl od dezinformačního uragánu, který by na jejím dosavadním ministerstvu rozpoutala univerzální vojanda Jana Černochová. Podporu excelence, podporu lidí ve vědě a transfer-přenosy vědeckých výsledků do praxe, tedy hlavní priority resortu, by Černochová jistě zvládla se sexappealem jí vlastním.
Fotogalerie: - Ohlédnutí za rokem 2023
Předseda Senátu Miloš Vystrčil kritizoval ve svém adventním poselství nebezpečný trend eskalace politické a společenské nesmiřitelnosti na úkor hledání kompromisů a rozumných dlouhodobě funkčních řešení. Dá se tvrdit, že se atmosféra mezi lidmi zhoršuje? Přispívají k tomu i politici? A pozorujete u některých z nich snahu o smířlivost, po níž volá šéf Senátu?
Líbil se vám novoroční projev prezidenta Petra Pavla?Anketa
Co se týče snahy o smířlivost, ta je především výsadou žen, a nejen v politice. Krom několika nesmiřitelných koaličních političek včetně předsedkyně Sněmovny, touto ušlechtilou vlastností disponují téměř všechny poslankyně. Kupříkladu Alena Schillerová, která by mohla být první českou premiérkou. Věřím, že Andrej Babiš a většina členů hnutí ANO dospěje k přesvědčení, že bývalá ministryně financí dokáže navázat nejen na svého stranického šéfa, nýbrž i na pozitiva expremiérů Václava Klause a Miloše Zemana. Po plenění vládních válečníků budeme totiž ve Strakově akademii potřebovat i snahu o smířlivost.
Psali jsme:
Kterého politika či stranu byste za počínání v minulém roce vyzdvihl, a naopak koho za negativní působení postavil na pranýř?
Vyzdvihnutí si zcela jistě zasloužili senátorka Daniela Kovářová a Jana Zwyrtek Hamplová, které i po svém zvolení do Senátu zůstaly samy sebou, alespoň co se týče jejich mediálních výstupů. O jejich právní erudici zřejmě není pochyb, avšak jejich orientace v kategorii dezinformací a zejména v mediální džungli stojí za pozornost.
Ministryni obrany bych na pranýři doplnil jejím kolegou z resortu zdravotnictví Vlastimilem Válkem za jeho roli vládního šaška, které se zhostil nezvykle přesvědčivě. Pan ministr totiž evokuje podezření, že záměrně působí dojmem roztomilého poplety s cílem odklonění pozornosti veřejnosti od premiérových kardinálních průserů.
Do parlamentních voleb zbývají necelé dva roky. V těch posledních milion hlasů propadlo, politické spektrum se tedy může proměnit. Která ze sil, jež nyní stojí mimo Sněmovnu, má šanci příští rok vyrůst tak, že se s ní bude muset počítat?
Vzhledem k programu a dlouhodobému zaměření bych šanci dával Trikoloře. Ta však se svojí aktuální předsedkyní nedokáže oslovit relevantní počet svých potenciálních voličů. Na straně druhé bych viděl šanci pro subjekt s obdobným programem, avšak na rozdíl od Trikolory doplněný porušením tabu a odsouzením etnických čistek Izraele v Palestině. Tvrdá represivní politika Izraele totiž ztrácí sympatie a podporu po celém světě zejména mezi mladými lidmi, což dokazují průzkumy veřejného mínění. Ty jsou u nás tabu nejspíš proto, že proizraelská lobby nechce zpochybnit image Česka coby bezvýhradného podporovatele židovského státu. Faktem je, že představitelé takového subjektu by byli sionistickými aktivisty automaticky prohlášení za antisemity. Nicméně antisemitou je prý už dnes každý, kdo v rámci oprávněného boje židovského státu s palestinským terorismem odsuzuje plošné vraždění tamních civilistů včetně žen a dětí. Dokonce i samotní židé.
Předehrou před těmi parlamentními budou letos volby do Evropského parlamentu. Alexandr Vondra si přeje, aby nový parlament byl „pravicovější“. Splní se mu to? Jak mohou tyto volby otočit kormidlem EU?
Alexandr Vondra se dle všeho do Europarlamentu opět dostane, tudíž se mu splní jeho základní přání. Vše ostatní není relevantní vzhledem k systému a nastavení EP, který ovládají obdobné lobby jako český parlament. O točení kormidlem rozhodnou až volby, které se budou konat po ukončení války na Ukrajině. Jejich výsledek pak otočí nejen kormidlem, nýbrž i lodním můstkem EU.
Mohou i tak jejich výsledky vyslat vzkaz pro domácí politickou scénu? A udělala koalice Spolu dobře, že zabránila kandidatuře Miroslava Kalouska?
Výsledky voleb do EP nebudou mít žádný vliv na tuzemskou politickou scénu, jelikož budou na periferii zájmu veřejnosti, která ví moc dobře, že sebeodpovědnější poslanci v Evropském parlamentu nic nezmůžou. Odmítnutí kandidatury Miroslava Kalouska však dokazuje typickou malost zainteresovaných politiků včetně premiéra Fialy. Tedy všech těch, kteří Kalouskových znalostí, zkušeností, rétorických schopností ani politické mazanosti nedosáhnou, jelikož nedisponují intelektem jeho úrovně. Ostatně mediální pomlouvání exprezidentů Václava Klause a Miloše Zemana dokazuje, že významným politikům se úcty dostane snad až po jejich skonu. Inu, to je realita malých národů včetně úrovně jejich médií hlavního proudu.
V letošním roce se nepochybně strhne velká bitva o korespondenční volbu. Co si o jejím smyslu a efektu myslíte?
České volby všech druhů byly dosud demokratické, protože nikdo nepředložil důkaz o opaku. Naplněním volebních výsledků však veškerá hra na demokracii končí a začíná bezohledný boj o moc a návazná privilegia, požitky, bonusy a mnoho dalších finančních a jiných zvýhodnění, bez nichž si většina mocných už pak svůj život nedovede představit. Rezignace na předvolební sliby je pak standardní součástí snahy o setrvání u moci za jakoukoliv cenu. Jednou z nich bude i korespondenční volba, kterou koaliční poslanci prosadí, ať se děje, co se děje.
Mgr. Jana Černochová
Čeho se dočkáváme v tzv. boji s dezinformacemi, který mnozí považují spíše za útok na svobodu slova a snahu umetat cestu nynější vládě? Kam jsme se v tomto směru za uplynulý rok posunuli?
Strategie boje s dezinformacemi se postupně transformuje na boj o získání státní či evropské zakázky pod hlavičkou boje s dezinformacemi. To přesto, že všem zainteresovaným počínaje komisařkou Věrou Jourovou, konče úředníkem kteréhokoliv ministerstva musí být zřejmé, že v době propadu důvěryhodnosti tzv. seriózních médií, prohlášení nějakého alternativního média za dezinformační automaticky vyvolá vyšší zájem veřejnosti o jeho produkci. Zejména v případech informační jednoty mainstreamu o válkách na Ukrajině či v Gaze jsou nejvyhledávanějšími informačními zdroji alternativní zahraniční i domácí tzv. dezinformační média. Pro vládnoucí politiky a jejich komplice je však tato kategorie čím dál oblíbenější, jelikož kontrola oprávněnosti čerpaní veřejných zdrojů je ve sféře nejasných pravidel a subjektivních dojmů problematická, a navíc je zahalena fikcí mimořádného společenského významu. Takže posun nastal především v oblasti finanční efektivnosti bojovníků s dezinformacemi, kteří mají absolutně jasno o formách zlepšení stávající „kritické“ situace. K hlavním patří imaginární zvyšování mediální gramotnosti mládeže a následně „modernizace“ historie, která je už první etapou salámové metody při zavádění cenzury.
Mgr. Helena Langšádlová
Vysledoval jste coby odborník na média za minulý rok v tuzemských sdělovacích prostředcích něco, co by stálo za pozornost a za připomenutí?
Především jsem zaznamenal unikátní systémovou retropasivitu všech novinářů médií hlavního proudu, krom několika výjimek, kteří však na svou ojedinělou aktivitu už nenavázali. Myslím tím stejně jako za totality jednostranné informování o dění, které nebylo v souladu s oficiální propagandou. Kdysi to byly události kdekoliv krom zemí socialistického tábora. Dnes je to realita války na Ukrajině a konflikt v Palestině, resp. v Gaze. Na straně jedné informace ukrajinských, resp. izraelských a proizraelských agentur a autorů, v kontrastu s tichem, mlčením a cenzurou stanovisek ruských médií či Palestinců žijících v Čechách. O zveřejnění produkce palestinských a propalestinských novinářů či médií jako televize Al Jazzera a podobně ani nemluvě.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Zodpovědnost za tento totalitní přístup padá na všechny vrcholové manažery médií hlavního proudu a speciálně na členy vedení veřejnoprávních médií včetně členů jejich rad a členů poradních orgánů, jakými jsou kupříkladu Etický panel Generálního ředitele České televize či Etická komise Českého rozhlasu. Ti všichni jsou odpovědni za cenzuru a pohrdaní občany, vzhledem k základní povinnosti ČT, ČRo i ČTK zobrazovat svět v jeho komplexnosti.
Tato informační sabotáž dokumentuje nejen cílené a účelové selhání korporátních médií, nýbrž zcela potvrzuje přínos alternativních médií. Většinu z nich totiž ani tato témata neignorovala a fakta necenzurovala. V případě Ukrajiny alternativní média zcela vytěsnila mainstream. Co se Palestiny týče, příkladem informační profesionality zobrazení reality konfliktu v Gaze byly Britské listy na rozdíl od Neviditelného psa, jenž se stal jednostrannou hlásnou troubou proizraelských nadšenců.
Miloš Vystrčil
Co se dá udělat pro to, aby rok 2024 byl pro naši společnost klidnější a třeba i bohatší?
V oblasti duševního klidu či bohatství je nutno co nejvíce tolerovat různé názory a kultivovaně polemizovat s jejich autory i v případě zcela odlišných pohledů na problematiku. Nebát se a nestydět odmítat jakékoliv násilí, ať je jeho strůjcem kdokoliv a kdekoliv. Ostatní oblasti života je nutno brát s humorem a nadhledem bez ohledu na to, kdo sedí na Hradě, ve Strakovce či v Parlamentu České republiky. O Bruselu ani nemluvě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
