Pod Tatrami si volíte prezidenta. Tak kdo? Ivan Korčok, nebo Peter Pellegrini?
Hodně lidí říká, že volit nepůjdou, protože tam není kandidát, kterého by si na pomyslném trůnu představovali. To byl problém i minulých voleb. Byl vybrán marketingový produkt Čaputová. Bylo to tak profesionálně udělané, že to musím pochválit. Rychlé šípy izraelského politického manipulátora Aarona Shaviva nejprve zmapovaly slovenské voličstvo a pak vytvořily marketingový plán. Nejdřív si to úspěšně vyzkoušeli na bratislavském primátorovi Matúši Vallovi, a pak jim to vyšlo zase.
Na druhou stranu, když je národ politicky negramotný, tak musí dostat po papuli. Korčok je stejný marektingový produkt, ale doufám, že Slováci podruhé do stejné bažiny nevstoupí. Pro mě je jedině přijatelný Pellegrini.
Ale je to ve hvězdách. Lidé hrozně rychle zapomínají. Igor Matovič se v prvním kole prezidentských voleb umístil na čtvrtém místě. Člověk, který by měl každé ráno ustlat palandu v Leopoldově. Měl okolo pěti procent. Kdo mu, proboha, mohl dát hlas? On začal polarizaci slovenské společnosti, a dnes jsme v takové fázi, že nás nedá dohromady ani svatý. Do toho přišli progresivci a ti dokonali dílo zkázy. V rodinách se syn nebaví s otcem, víceméně mluvím z vlastní zkušenosti. Manželé se spolu hádají do krve, a tak. Přitom jsme vždy byli národem, který se dříve o politiku nestaral.
Opouštíte říši dobra a přikláníte se k ruské říši zla. Zhruba takhle o Slovensku u nás mnozí lidé uvažují. Co vy na to?
Je pravda, že jsme byli jeden stát a my Slováci vnímáni jako mladší bráchové. V mnoha případech to i mělo své opodstatnění. Ale donekonečna si hrát na malého bratra je mimo mísu. A proč by se dnes mělo Slovensko někomu zpovídat? Jsme suverénní stát a chceme mít jasné vztahy směrem na západ i na východ. Vyrovnané vztahy. To, že nekopírujeme českou politiku, je naše právo. Tahle hysterie se mi nelíbí.
Fotogalerie: - Slovenské pohledy
Má Markéta Pekarová Adamová vaši důvěru?Anketa
Česká vládní garnitura buntuje teď proti Slovensku hlavně kvůli volbám. Nelze volit ze zahraničí. Proto i jeden z kandidátů dělal nájezdy na české univerzity, kde je dost slovenských studentů, aby je ovlivnil. Zdá se mi to nepřijatelné, protože Robert Fico se nevyjadřuje k tomu, že premiér Fiala je silně probruselský a silně proamerický. Ficovi je to v podstatě, abych byl slušný, jedno. Chtěl jsem říct ten jadrnější český výraz, který je přesnější, ale nebudu vulgární. Proto nechápu, proč by měla česká vládní garnitura někam Slovensko tlačit. Slovensko půjde svou cestou – a česká vláda, ať se do toho nemotá.
Není však naštvání nad servilitou Roberta Fica a Viktora Orbána vůči režimu Vladimira Putina pochopitelné?
Žádnou servilitu jsem nezaznamenal. Pouze snahy o rovné vztahy. Ostatně, nás by mohla taky štvát servilita Fialy vůči Evropské komisi, Macronovi, Scholzovi. To je náš úhel pohledu. Česká vláda, na rozdíl od mnohých českých občanů, má svůj úhel pohledu.
Ostatně velká média – my alternativci už jim říkáme MBM, tedy „média bývalého mainstreamu“ – jsou pořád v rukou takzvaných progresivistů včetně všech čtyř televizí. Proto to navenek působí jako boj. Ale nic takového se neděje. Nedávno jsme měli přece parlamentní volby, kde se většina Slováků rozhodla pro vládu Roberta Fica. A já se ptám, jestli si stále hrajeme na demokracii? Pokud ano, tak vážení držte hubu. Demokraticky se rozhodlo, a šmitec. Ale progresivisté tady z toho mají bohužel stále menstruační bolesti. Z toho mi vyplývá, že by chtěli návrat totality, protože se chovají antidemokraticky. Nicméně slovní spojení liberální demokracie, jehož význam mi ještě nikdo nedokázal vysvětlit, omílají donekonečna.
Jak je to teď se slovenskými dodávkami zbraní na Ukrajinu?
Robert Fico prohlásil, že stát nebude posílat žádnou vojenskou pomoc Ukrajině. Tedy už to nebude ze státních rezerv. Když ale zbrojovka něco prodává na Ukrajinu, tak se do toho nebude míchat. Naopak. Z hlediska průmyslu a státu je to přínos.
Fotogalerie: - Tanky před Čiernou
Za ministra obrany Jaroslava Nadě, který teď radí vaší paní Černochové, což nechápu, se vyprázdnily sklady a darovaly všechny zbraňové systémy Ukrajině. Dost se divím, že ten člověk ještě není v teplácích. Vždyť to spadá pod definici trestného činu vlastizrady. Takže, i kdybychom chtěli darovat něco ze státních rezerv a z armádních skladů, tak už nemáme co. Tam už jsou jen myši.
Říkal jste, že se ke konfliktu na Ukrajině nevyjadřujete. Proč jste si dal takový náhubek?
Je to jednoduché. Když v únoru 2022 vznikl ten konflikt, tak jsem pár dní poté udělal jedno video. Kdybych měl jeho význam shrnout do jedné věty, tak bych řekl, že je mi nesmírně líto všech nevinných obětí na obou stranách konfliktu. Hlouběji jsem to nerozebíral. Na druhou stranu jsem řekl, že každý, kdo má v zadku díru, to velmi zasvěceně komentuje, přitom my tady víme dohromady velký prd. I já o tom samozřejmě vím velké kulové.
Dost o konfliktu ví Putin a jeho melody boys. Zelenskyj je loutka na dálkové ovládání, které mají v rukou mocipáni na západ od nás. Jsem přesvědčen, že za pár let, až doufám zapadne tento konflikt prachem, pravda vyjde najevo. Ať je jakákoliv. Ani ukrajinská, ani ruská. Podle mě lidem, kteří byli přesvědčeni, že pravda je modrožlutá, spadne brada.
Proč jsou velká média progresivistická?
To je jednoduché. Může za to americký dolar. Když si vezmeme nejprofláklejší slovenskou novinářku Moniku Tódovou z Deníku N, tak mi řekněte, jak si mohla koupit rezidenci pod Slavínem, kde se ceny pohybují od milionu eur výše. Z běžného platu žurnalisty? To je nemožné!
Fotogalerie: - Popojíždění po Trnavsku
Stala se politickou propagandistkou. Nicméně ona a jí podobní vlastně vytvořili nás, alternativní novináře. Má to své kouzlo. Demokracie nemůže ze svého principu potírat jiný názor. A když média hlavního proudu začala tlačit jen jeden názor, tak se vlastně začala chovat jako Rudé právo. A proto vznikla alternativa i já jako komentátor, chcete-li youtuber.
Začalo to se mnou v roce 2020, když jsme si začali hrát na pandemii. U nás s tím synchronizovaně přišla asi nejbláznivější vláda, kterou jsme kdy měli. V čele s certifikovaným psychiatrickým pacientem. To mi vyrazilo dech, a tedy řekl jsem si, že je třeba něco dělat. Všichni hlásali to samé, ale nikdo nezmínil logická fakta.
Nemapuje toto období kniha, kterou jste dal dohromady s René Skalným, Rok blázna?
Určitě. Jsou tam autobiografické momenty, a pak popisuje rok 2020. Kam jsme se z relativně normální společnosti za pár týdnů dostali. Ten sešup byl extrémně rychlý. Na konci března se na Facebooku objevilo, že se budou zavírat okresy a že se nikam se nedostaneme. Policie tu paní, co to napsala na Facebook, začala vyšetřovat, ale jen co se párkrát rozednilo, okresy byly zavřeny. Tenkrát se ukázalo, jaký je rozdíl mezi konspirací a realitou. Přesně dva týdny. A takových případů bylo více.
Dnes se čeští čtenáři obtížně dostávají k slovenské literatuře. Knihu posílám do celého světa a lze ji objednat na webu jurajstubniak.sk.
Se svým skeptickým pohledem kandidujete v eurovolbách za stranu Zdravý rozum. Je to zdravé a rozumné?
Zanedlouho mi bude pětašedesát a nechce se mi zbytek života strávit na letištích a po hotelích. Nicméně Ján Baránek přišel s myšlenkou. Zeptal se mě, co řeknu vnoučatům za dvacet let, když budou mrznout hladové v jeskyni, co že jsem dělal, když jsem měl zdvihnout zadek, vystoupit ze své komfortní zóny a jít bojovat proti Green Dealu? Zatřáslo to se mnou. Nejsem primárně proti Evropské unii, ale měla by se vrátit před Lisabon. Volný pohyb zboží a pracovních sil. Dál už to není její byznys. V současné podobě se Evropská unie posunuje do role otrokáře malých zemí jako jsou Česko či Slovensko. Zrušením práva veta by to bylo dokonáno.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jan Rychetský
Jirka Fimfárum
