Jak hodnotíte výkon první poloviny prezidentského mandátu v případě historicky první přímo volené hlavy českého státu?
Já bych první polovinu mandátu rozdělil na dvě éry. První éra byla od jeho inaugurace v březnu 2013 až do října 2013, kdy se konaly předčasné parlamentní volby. Nazval bych to érou dominance, protože Miloš Zeman vycítil, že česká politická scéna byla za vlády Petra Nečase velmi slabá a minimálně tím, jak se nevyjádřil ke způsobu pádu Nečasovy vlády a jak toho následně využil ke jmenování polopolitické vlády Jiřího Rusnoka, vlastně legitimoval vzestup moci bezpečnostních složek v zemi. On se prostřednictvím Rusnokovy vlády a prostřednictvím svého neformálního vlivu v téhle první fázi i svou dominancí, kdy byl rozhodující silou české politiky, pokusil tento politický systém přeměnit na fakticky poloprezidentský, v němž by hrál rozhodující úlohu v mnoha věcech týkajících se vlády. Výsledkem bylo to, že se mu nakonec tento tah nezdařil, skončil předčasnými volbami v říjnu 2013, a jeho činnost jen předpřipravila půdu pro nástup Andreje Babiše, což je populista daleko většího a výraznějšího kalibru. Od té doby nastala druhá éra jeho působení od listopadu 2013 do léta 2015, kdy se z vnitřní politiky do jisté míry vytratil, využívá chyb dvojice Babiš – Sobotka, omezuje se na poziční boje a obrátil svou pozornost víc k zahraniční politice. V tomto druhém období, které bych nazval obdobím drobečkové politiky, dělal jen drobnou politickou práci. V té době svou strategii obrátil do dvou směrů, jedním byla zahraniční politika a druhým byly dvakrát do měsíce uskutečňované několikadenní výjezdy do okresů, které jsou mimořádně úspěšné, a díky nimž rekonstruuje svou voličskou základnu.
Takže předpokládáte, že Miloš Zeman bude usilovat o své znovuzvolení, jak se začíná spekulovat?
To nedokážu vůbec odhadnout. Ale byl zvolen přímo lidmi, takže musí stále znovu rekonstruovat svoji podporu, protože v průzkumech veřejného mínění na tom na podzim 2013 nebyl nejlépe. Těmi výjezdy do okresů chce také překonat mediální nepřízeň, která je zčásti přirozená, zčásti nepřirozená. Ta nepřirozená mediální nepřízeň spočívá v tom, že jeho protikandidát Karel Schwarzenberg byl z devadesáti devíti procent kandidátem novinářů, respektive novináři ho drtivě volili, a tu nechuť ze zvolení Zemana dávali následně najevo. Takže on byl bit i za věci, které nedělal. Výjezdy do okresů jsou tedy v jistém smyslu také pokusem komunikovat přes hlavy médií přímo s lidmi.
Na pole zahraniční politiky se vydal Miloš Zeman velmi aktivně. Kritici mu vyčítají, že se odklonil od dosavadního směru české zahraniční politiky tím, že svůj zájem zaměřil především na Východ – k Rusku a Číně, že prosazuje zájmy byznysu na úkor ochrany lidských práv. Souhlasíte s tím?
Naše zahraniční politika se změnila nejen kvůli Zemanovi, ale i v souvislosti s nástupem nové vlády. Ve věci otevření se Číně Miloš Zeman jen kopíroval pozice vlády České republiky, dělal politiku všech azimutů vůči Ukrajině, tam do jisté míry také kopíroval vládu. Co se týká Ruska, byl více proruský než česká vláda, což je dáno tím, že byl zvolen také s podporou průmyslníků, zvláště ze severní Moravy, kteří mají zájem na zakázkách z Ruska. Myslím, že prezident by v některých směrech měl svou proruskou politiku zmírnit, protože přece jen jsme součástí Evropské unie, měl by respektovat jednotný názor, když už se ho dovolává a dává na Pražský hrad vlajku Evropské unie. Kde naopak drží havlovskou zahraniční politiku, na rozdíl od vlády, je jednoznačně vztah k Izraeli. Speciální partnerství, které jsme měli s Izraelem posledních pětadvacet let, dál udržuje.
Skutečnost, že Miloš Zeman drží nadstandardní vztah k Izraeli, tedy vnímáte pozitivně?
To vnímám pozitivně, protože speciální vztahy s Izraelem byly pro všechny strany dobré.
Ale nesnaží se o to přece jen i česká vláda? Na podzim loňského roku se v Jeruzalémě setkali členové české a izraelské vlády, za účasti premiérů a ministrů obou států proběhlo společné mezivládní jednání o rozvoji kontaktů v oblasti vědy a výzkumu a prohloubení spolupráce i v dalších oblastech.
Ale ministr zahraničí Lubomír Zaorálek a jeho garnitura má mnohem proarabštější názor. Já chci jen říci, že Miloš Zeman v tomto ohledu pokračuje v havlovské politice. V něčem se odklonil, v něčem pokračuje.
Co vám na jednání prezidenta Miloše Zemana nejvíc vadí?
Z těch minusů bych zdůraznil, že je špatné, když prezident nectí některé státní rituály a ceremonie, jako je například jednou za rok zahajovat Pražské jaro, jednou za rok se objevit v lóži Národního divadla, kde je prezidentská lóže, stejně jako je prezidentská lóže v Obecním domě a jinde. On nenavazuje na oba dva polistopadové prezidenty a ignoruje určité ceremonie. Takový příklad sám za sebe – jeho zbytečný a hloupý výrok týkající se listopadu 1989. V České republice máme tak málo svátků, které by lidé intenzivně prožívali. Jeden z nich je 17. listopad, který je spojen s příchodem svobody. A Miloš Zeman minulý rok tento státní svátek úplně zbytečně zneuctil a devalvoval, když snižoval význam toho, co se stalo na Národní třídě. I kdyby měl tisíckrát pravdu, je to přece jen státní svátek a podle toho by k němu měl přistupovat. Ale on má někdy problém tyhle ceremonie a rituály, které jsou nutné pro výkon funkce, dodržovat.
Pokud jde o nedodržování ceremonií, je mnohem víc věcí, které nedodržuje. Připomeňme například známý problém se jmenováním a nejmenováním profesorů. I když bylo od počátku jasné, že Miloš Zeman nebude jen kladečem věnců, měl by tedy podle vás dodržovat ústavní zvyklosti, byť tento pojem považuje, jak sám řekl, za idiotský?
Ústavní vymezení prezidenta neznamená jen to, že jde o nejvyššího ústavního činitele, který se zaměřuje na zahraniční politiku, poskytuje milosti nebo vyhlašuje amnestie, ale také o člověka, který symbolizuje stát a jeho tradice. Jedna rovina funkce prezidenta je tedy symbolická. Když chtěl být Miloš Zeman prezidentem, musí tuto funkci respektovat a třeba po svém, ale nějakým způsobem ji musí reflektovat. Ne, že nebude chodit do Národního divadla, protože tam hrál pohostinsky jeden soubor, který ho kritizoval. To prostě nejde, Národní divadlo je instituce, která je tu od roku 1881, a to, že tam před pár lety párkrát hrál soubor, který ho kritizoval, nemůže být přece důvodem, aby zanevřel na tuto instituci.
Je to trochu paradox. Miloš Zeman na jednu stranu říká, že imigranti by se měli přizpůsobit našim zvyklostem, a ne si je přetvořit k obrazu svému, ale nejedná sám podobně s prezidentským úřadem? Nepřizpůsobuje se on prezidentskému úřadu, ale snaží se prezidentský úřad přizpůsobit sobě.
Dá se to tak říci.
V souvislosti s Milošem Zemanem se nedá pominout jeho chování, které někteří označují jako „buranské“. Ať už jde o vrávorání nad korunovačními klenoty, vulgární výroky v pořadu z Lán, kauza Ferdinanda Peroutky, kdy odmítá uznat svůj omyl, vyjádření o integraci zdravotně postižených a mnoho dalších. Nepoškozuje takové vystupování prezidentský úřad?
Asi ano. Ale ty útoky na něj jsou ze strany příznivců pana Schwarzenberga někdy tak brutální, že odpovídá stejně. Média, když nebyl zvolen jejich prezident, nasadila strašně ostrý tón vůči Zemanovi.
Ale neprovokuje někdy prezident zbytečně?
Myslím, že vina je na obou stranách.
Velké téma, které vyvolává obavy a strach v celé Evropě, je nepochybně migrace uprchlíků ze zemí, kde probíhají válečné konflikty, do evropských států. I když jde nepochybně o velký problém, neměl by prezident emoce spíše uklidňovat, než ještě přilévat olej do ohně svými výroky, že sem uprchlíky nikdo nezval nebo že by se měli vojáci připravovat na ochranu hranic?
Prezident by měl být mediátorem, který dává dohromady různé strany, který vede, řídí diskusi na toto téma. Ale když se k tomuto tématu čeští politici vyjadřují jakoby strašně vlažně, on samozřejmě zaplňuje prostor. Miloš Zeman využívá chyb politiků a zaplňuje prostor tam, kde by měli být oni.
Co říkáte výzvě akademiků, kteří jsou znepokojeni prudkým nárůstem xenofobních nálad ve společnosti a aktivitou extremistických skupin, což je podle nich jedno z největších nebezpečí, které nám v souvislosti s imigrační krizí hrozí? A žádají politiky , aby nezneužívali cizí neštěstí k hromadění levných politických bodů.
Znám ji jen povšechně, ještě jsem ji nečetl. Osobně nesouhlasím s tím, že růst xenofobních nálad je horší než riziko spojené s nekontrolovatelným příchodem lidí z jiného civilizačního okruhu. Myslím, že je to naopak, že to, co se děje ve Francii, Německu a Británii svědčí o opaku, že migrační politika by měla být nějak strategická, selektivní, měli bychom říci, o koho tady máme zájem. Pětadvacet let tady žijí statisíce Ukrajinců a Vietnamců, a nikdo proti nim nic neměl. Obavy lidí nejsou z imigrantů jako takových nebo z lidí, kteří sem přicházejí pracovat, obavy jsou z lidí ze specifického kulturního okruhu, o kterých si myslí, že jsou neintegrovatelní.
Ing. Miloš Zeman
Jak podle vás Zeman využije druhou polovinu svého mandátu? Myslíte si, že se zklidní, nebo naopak zintenzivní svoji činnost?
Myslím, že bude pokračovat v tom, co už jsem řekl: bude využívat v politice chyb Sobotky, Babiše a vždycky, když bude moci, do těch pomyslných pootevřených dveří strčí nohu. Bude dělat vlastní specifickou zahraniční politiku. Myslím, že nic zvláštního se nezmění. Každá krize mu dá větší prostor.
Když hodnotíte působení Miloše Zemana na Hradě, myslíte si, že z kandidátů, kteří se ucházeli o prezidentský mandát, byl nejlepší volbou? Splnil podle vás očekávání, nebo naopak zklamal?
Podle průzkumů mu znovu věří stejně lidí, kolik ho volilo. Dal dohromady znovu svou voličskou základnu, která byla ještě nedávno na něj naštvaná za jeho určité výroky a postoje, což je důkazem, že zájmy svých voličů vyjadřuje velmi dobře. A nedá se přehlížet, že většina lidí, která ho volila, je s ním spokojena.
Ale nedá se také říci, že čím víc je skupina, která ho volila, s prezidentem spokojena, tím víc je nespokojena skupina, která ho nevolila?
Asi bych to tak řekl. Ještě před rokem jeho popularita klesla hodně dolů, měl pod čtyřicet procent. Svými výjezdy do krajů a různými postoji ale dal své voliče znovu dohromady.
Pomohlo mu v tom téma migrace? Přece jen odporem vůči uprchlíkům vyjadřuje pocity poměrně velké části české společnosti.
Nejen tím. Hrají v tom roli i jeho časté výjezdy do krajů. Zahájil je Václav Klaus, ale Miloš Zeman je zintenzivnil. Jezdí do regionů dvakrát měsíčně a lidé mají pocit, že je jejich prezidentem. Václav Havel až na výjimky nejezdil vůbec, Klaus v prvním období také málo.
„Zlí jazykové“ tvrdí, že je to i proto, že na rozdíl od Václava Havla nikdo Miloše Zemana nezve do zahraničí, ani k nám na návštěvy nikdo nejezdí. Proto se prý orientuje na Východ a možná i proto zavítá častěji než jeho předchůdci do českých krajů. Není na tom něco pravdy?
Nebo je to tím, že chce komunikovat mimo média přímo s lidmi. To bych nepodceňoval. On má nejhorší pozici v médiích, jakou kdy nějaký prezident měl.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
_profil_top.jpg)
