Jaký byl rok 2018 z pohledu manželství a podobně? Ať už jde o sňatky homosexuálů, adopci dětí a tak dále? Zdá se, že letos se diskuze kolem těchto témat rozšířila, byl tedy rok 2018 podstatný?
Možná u nás v České republice, s tím bych souhlasil. Jedná se o několik zásadních návrhů. Jedním je ten, který jste zmínila, takzvané manželství osob stejného pohlaví. Jsou zde i další iniciativy, jakou byla Istanbulská úmluva, která vyvolala zásadní diskuzi. Týká se civilizačního pohledu na naši společnost. Pak to byl onen mezinárodní pakt o migraci, pakt OSN, který Česká republika stejně jako mnohé další evropské i mimoevropské země nakonec odmítly.
Takže tato otázka migračního paktu je vyřešena a o otázce Istanbulské úmluvy a případného manželství osob stejného pohlaví se bude ještě politicky jednat a samozřejmě také hlasovat. V České republice můžeme říci, že se nám najednou nashromáždily tři zásadní nejenom politické, ale přímo civilizační témata. O tom, jakou jsme civilizací, a jakou chceme být. Ale neřekl bych, že byl rok 2018 přelomový v rámci celé západní společnosti. V rámci celé západní společnosti jsou tyto otázky řešeny již nějakou řádku let. Dorazily v roce 2018 právě do České republiky.
Jak nám to tedy zatím jde vzhledem k tomu, že tyto věci řešíme nyní, když k nám dorazily? Jsme dostatečně nestranní a objektivní a dokážou je politici posoudit? Věnují se tomuto tématu, nebo ho berou jako okrajové téma?
Čím to je?
Myslím, že naší zkušeností s komunismem. My jsme nedávno zažili tvrdou ideologickou masáž. V podstatě před třiceti lety, zatímco Evropa západní zažila tvrdou totalitní masáž naposledy v roce 1945 v podobě nacismu a to je před více než 70 lety. Takže zkušenost s ideologizací totalitním směrem je dávnější a částečně už zapomenutá, zatímco u nás žijí lidé, kteří pamatují komunismus a říkají, že ideologie by lidskou společnost už v podstatě neměly znásilňovat.
Je manželství zastaralý model rodiny?
Není, nikdy nebyl a nikdy nebude, protože nejlépe odpovídá lidské přirozenosti. Ten důvod pro manželství je nejenom ten, že se lidé mají rádi. Samozřejmě za život se můžeme zamilovat mnohokrát do různých osob. Ale lidskou přirozeností je, že lidské mládě na rozdíl od ostatních živočišných druhů potřebuje mnohem déle - několik let, minimálně patnáct, optimálně osmnáct. Takže manželství je společenský institut, který se snaží společenským tlakem přimět rodiče, aby se po narození dítěte nerozešli za jinými partnery, ale aby zůstali spolu minimálně po tu dobu, co děti dospějí.
Fotogalerie: - O roce 1968
Funguje to pořád ještě v naší společnosti?
Na padesát procent.
Padesát procent manželství se rozvádí.
Přesně. V naší společnosti je padesátiprocentní rozvodovost, ale když se zeptáte na jinou otázku: jaké mají lidé ideály? Každý z nich vám řekne, že si přeje manželství a věrnost až za hrob, byť jsme v reálu lidé slabí, hříšní a chybující a vždy to tak nedopadne. Ale ideál manželství je sdílen naprostou většinou populace.
Zrovna jsem se chtěla zeptat, jakou představu o budoucnosti společnosti ohledně manželství máte? Ale protože mi říkáte, že lidé stále vnímají manželství jako důležitou součást, tak to zní optimisticky…
Dlouhodobě jsem optimistický, pokud jde o existenci rodiny z důvodu, že lidé, kteří jako ideál preferují rodinu a ještě více mají ochotu mít více dětí, dlouhodobě demograficky přečíslí. A nemluvíme o letech, nebo desetiletích, ale třeba o staletí. Demograficky přečíslí ten životní styl, který preferuje mít méně nebo žádné děti. Takže budoucnost podle mne nebude patřit sekulárnímu, liberálnímu individualismu, který dnes dominuje v západní společnosti, ale jakémusi konzervativnímu tradicionalismu. Jedinou otázkou je, zda onen konzervativní tradicionalismus bude mít podobu řekněme sekulárně stoickou, nebo křesťanskou, a nebo v některých částech Evropy islámskou, muslimskou.
Kvůli tomu, co se děje v některých státech západní Evropy?
Demografické trendy ukazují – nechci říci, že celé západoevropské země, ale velké části - hlavně městské, budou většinově islámské. Nevidím proti trend, který by tuto demografickou projekci nějakým způsobem zvrátil, nebo zastavil.
Psali jsme:
Andrej Babiš se prý s Viktorem Orbánem bavili na téma zvýšení porodnosti, ale zatím jsme žádné kroky neviděli. Co dělá český stát špatně?
Andrej Babiš jako premiér v podstatě věnoval ministerstvo práce a sociálních věcí sociální demokracii. To je první zásadní chyba. Pokud by mu stejně jako Orbánovi záleželo na zvýšení porodnosti, tak by neměl toto ministerstvo dát ideologům. Sociální demokracie má dva proudy. Takzvané staré socialisty, kterým šlo o přidání peněz, dát lidem větší sociální jistoty. To je názor, se kterým můžeme, nebo nemusíme souhlasit, ale je to respektovaný názor. A pak je takzvaná nová levice, která nyní ovládla sociální demokracii, a jež usiluje o kulturní rekonstrukci společnosti. Primárním zájmem této síly v rámci ČSSD, jakou představovala bývalá ministryně Marksová Tominová, nebo současná Maláčová. Nejde o zvyšování porodnosti, ale o to co nejdříve maminky malých dětí dostat do pracovního procesu za účelem, aby existovala společenská rovnost mužů a žena, aby muži a ženy vydělávali stejně.
V situaci, kdy se maminka rozhodne zůstat s dětmi doma delší dobu, nebo mít dokonce více dětí, tak je jasné, že jde o překážku, aby ženy a muži měli stejné platy. Takže si musíme vybrat. Chceme mít více dětí, nebo více bezdětných, mladých žen, které budou mít vysoké platy? Sociální demokracie na to dala jasnou odpověď: nechceme mít více dětí, chceme praktickou rovnost mužů a žen. Tento názor, který ČSSD vede k získávání méně a méně hlasů ve volbách a nyní hrozí, že po příštích volbách se možná do Poslanecké sněmovny nedostane.
V některých zemích existuje názor, že dítě má už ve dvanácti letech právo na změnu pohlaví. Co vy na to?
Jak jste spokojeni s vládnutím koaliční vlády hnutí ANO a ČSSD?Anketa
Člověk má uznávat realitu, jaká je a ne si myslet, že když se prohlásím za příslušníka jiného pohlaví, než je moje biologické, okolní společnost to automaticky musí akceptovat. Spíše jde o projev mého psychického problému, než mého práva. Uznávám jako absolvent lékařské fakulty, že jsou skutečně případy, kdy se člověk prostě narodí do špatného těla. Pak je na místě hormonální léčba a chirurgická změna pohlaví. Ale těch případů je velice málo a lékaři si musejí být prosto jisti, že se jedná o tento případ. Ale aby mladý člověk, nebo v tomto případě dokonce dítě, které je zmatené, pod tlakem módních trendů, si z rozmaru řeklo, že chce být opačného pohlaví a proto má mít okamžitě hormonální léčbu a dokonce chirurgický zákrok, je v podstatě mrzačení mladých lidí. Místo vyléčení ze svých problémů, je to mrzačení a zneužití lékařské profese.
Domníváte se, že v posledních letech práva menšin v podstatě posilují na úkor většiny?
Já bych řekl, že skutečná práva menšin nejsou problém, protože práva platí pro každého jednotlivce. Já jsem pro právo i té nejmenší menšiny, to znamená jednotlivce, ale práva musejí být práva, musejí to být naše svobody. Naše právo nebýt státem perzekuován za své názory, přesvědčení, za své svědomí, za to, jak vychováváme děti. Tato práva mají být stejná pro všechny, většiny, menšiny, ale problém je ten, že co se označuje jako práva menšin nejsou práva, ale skupinová privilegia určitých oblíbených skupin. Ten trend od skutečných práv svobod ke skupinovým privilegiím je velice nešťastný. Nakonec vede k omezení skutečných práv a svobod všech.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
