Světoznámý fotograf Vano promluvil o národě ignorantů: Neumíte táhnout za jeden provaz, protesty jsou tu na prd

13.04.2014 18:27

ROZHOVOR V životě úspěšného fotografa a navrátivšího se emigranta Roberta Vana se promítá kus pohnutých středoevropských dějin 20. století. Narodil se jako Maďar na Slovensku, který od 90. let žije v Čechách s americkým pasem. I přes svůj věk je ve svém oboru stále aktivní a patří mezi špičku. V rozhovoru pro ParlametníListy.cz reflektuje tuzemskou realitu z pozice bývalého emigranta. Ve srovnání s Američany se podle něj staráme více jen sami o sebe a neumíme táhnout za jeden provaz.

Světoznámý fotograf Vano promluvil o národě ignorantů: Neumíte táhnout za jeden provaz, protesty jsou tu na prd
Foto: Hans Štembera
Popisek: Na Hradě zavlála vlajka EU za účasti Zemana a Barrosa

Nedávno jste prý při prodlužování platnosti Opencard náhodou zjistil, že už spadáte do důchodového věku. Jak se žije důchodci v Čechách?
Kdybych neměl americký důchod, tak asi blbě, protože tady mám důchod 5 tisíc. Do toho amerického, který platí od 67 let, mi schází ještě rok. Na druhou stranu jsem ale dost šetřil a nemám velké nároky – nemám manželku, děti, psa, Porsche, chatu, jachtu, letadlo. Takže docela vyžiju.

Jak moc jako fotograf a umělec sledujete dění na politické scéně?
V mládí jsme chodili na všechny různé demonstrace a chtěli jsme změnit svět. Dneska už moc nikoho nesleduju, teda kromě sebe. Něco se ke mně ale přece jen dostane, když se kouknu na zprávy v televizi. V Americe jsem žil 30 let, a když se u vlády vystřídali demokrati s republikány nebo naopak, umělců a sportovců se to nikdy moc nedotklo. Tady odejde jedna garnitura a padne s ní všechno. Což je blbě, protože politici by měli být hrdí na ty, kteří reprezentují jejich vlast, bez ohledu na to, z které jsou strany.

Z emigrace jste se vrátil v roce 1992. Jak se žije v čerstvé demokracii?
Když jsem tady měl v roce 1991 první výstavu mužských aktů a nikdo proti ní moc neprotestoval, překvapilo mě, jak jsme tady tolerantní. Dneska po dvaceti letech mám pocit, že nejde ani tak o toleranci, jako spíš o ignoranci - pokud to není v mojí rodině a mém baráku, tak se mě to netýká. V Americe lidi víc drží za jeden provaz. V Čechách začnou v lednu stávkovat doktoři, v únoru sestřičky, v březnu hasiči a policajti v dubnu, takže je to nakonec stejně na prd. Kdyby to dali dohromady, šel by do toho celý národ. To my ale neumíme.

Jsou tuzemské skandály politiků srovnatelné s těmi v USA?
Absolutně ne. Jediné, co se v Americe za posledních třicet let stalo, že Monika Lewinsky obšťastnila pod stolem Billa Clintona.

Podařilo se vám dosáhnout za mořem slávy a uznání. Je těžší být úspěšný tam, nebo tady v Čechách?
V Čechách je to asi těžší. Když tady sháníte práci, je pořád nejdůležitější, jestli máte maturitu a diplom. K čemu to těm lidem kolikrát ale je? V Čechách musíte začít dole a pomalu se vypracovávat nahoru. V Americe musí člověk začít nahoře a nahoře zůstat. Když chceš prorazit jako zpěvák, seženeš si číslo, zavoláš a producent ti do sluchátka neřekne „přijďte v září“, ale „tak zazpívej“. Zazpíváš mu do telefonu a zpěvákem pak buď jsi, nebo ne.

Fotíte pánské akty a patříte v tom k nejlepším na světě. Je někdo z českých politiků, kterého byste rád nafotil v ateliéru nahatého?
Ne, naši politici nejsou hezcí, sorry. Je ale fakt, že znám jenom lídry – jeden tlustý, druhý starý, třetí hubený. Já fotím mladší, ty starší fotí pan Koudelka.

Co říkáte situaci na Ukrajině a v Rusku?
Z toho mám strach. Patřím ke generaci hippies a svět bych nejraději viděl jako v Lennonově písni Imagine, kdy každý může být sám sebou a nikdo nikoho neovládá. Nikdy to tak ale nejspíš nedopadne a lidi jsou pořád stejní. Doufám, že nebudu muset ještě jednou někam utíkat.

Kde jste vlastně doma?
Nejsem žádný vlastenec. Doma jsem tam, kde spím a kde mám svoje věci, knížky a fotky, které vždycky cestují se mnou.

Co říkáte na výrok ministryně Válkové, že za protektorátu se toho moc nedělo?
Minulost nikdy nesmažeme. Za války se toho dělo hodně a pořád. Neznám tu paní, ale pokud toto řekla, tak by měla odejít. Důležité je ale zmínit také to, co jsme dělali my, nejen to, co dělali oni nám – to už je omluveno. My jsme se však neomluvili nikdy.

Jaký máte názor na registrované partnerství?
Jsem pro. Já bych s nikým pohromadě nevydržel ani hodinu, takže já se registrovat nebudu, ale pro ty, co to chtějí, je tohle právo důležité. Všichni se rodíme z boží vůle, ale každý máme jiné otisky prstů a jiné myšlení. To neznamená, že jedni jsou dobří a jiní ne.

Co teď připravujete?
Novou knížku fotek, které jsem nafotil za celých 40 let. Hotová by měla být snad příští rok. Dělám to ručně a na jedné fotce pracuji jeden den. Rychleji to nestíhám, protože zároveň chodím pořád do práce – český důchod, jak jsem říkal, není nic moc.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Luboš Xaver Veselý

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jen tak odložit? To nejde. Rajchl se nebál říct, že Vrbětice nesedí

4:44 Jen tak odložit? To nejde. Rajchl se nebál říct, že Vrbětice nesedí

Zásadní nedostatek ve věci konce vyšetřování vrbětické kauzy nalezl právník a šéf strany PRO Jindřic…