Socha maršála Koněva v městské části Praha 6 budí velké vášně. Existuje podle vás více důvodů pro to, že tato socha v nadživotní velikosti na náměstí Interbrigády patří, nebo nepatří?
Já jsem zásadně proti odstraňování soch, které mají spojitost s vítězstvím spojenců ve druhé světové válce. Jak Sovětský svaz, tak i anglo-americká vojska bojovala za osvobození Evropy od nacistických vojsk. Sovětský svaz přinesl v této válce obrovské oběti a jejich památka by neměla být haněna a zneužívána k politickým cílům.
Ti, kdo volají po odstranění sochy, mimo jiné tvrdí, že Ivan Stěpanovič Koněv byl jenom jedním z vykonavatelů Stalinovy politiky. Dá se i takto hodnotit jeho činnost během druhé světové války?
Každý rozumný člověk chápe, že vojáci nejsou politici a že ani generálové politici nejsou a jen plní zadání politiků. Překvapuje mě, proč by měl být Koněv haněn za to, že plnil úkoly svých politických špiček. Ostatně i dnes se zaklínáme slovy „civilní řízení armády“ a nikoho ani nenapadne, že by vojáci civilnímu řízení nepodléhali. Těm, kdo budou tvrdit, že Stalin a politbyro nebyli „civilové“, je potřeba říci, že zkrátka byli nejvyšší politickou autoritou v tehdejším Sovětském svazu.
Vyčítá se mu také, že při karpatsko-dukelské operaci hnal vojáky do útoku bez ohledu na ztráty, a tak z toho byla jatka s obrovskými ztrátami na životech. Lze proto brát tuto událost jako jeho velitelské selhání, kvůli němuž padlo 18 tisíc sovětských a dva tisíce českých a slovenských vojáků?
Války jsou hnusné svinstvo a umírají v nich nejen vojáci. Po válce je každý generálem. Co by měli říkat Američané když třeba jen v Ardenách přišlo o život téměř 81 tisíc amerických vojáků. Anthonymu McAulifovi a Pattonovi to ale nikdo nevyčítá. Měli prostě své úkoly, stejně jako je měl Koněv.
Psali jsme:
V poslední době je zlehčován příspěvek Sovětského svazu v boji s hitlerovským Německem. Dá se odhadnout, jak by se druhá světová válka vyvíjela, kdyby Sovětský svaz nekladl takový odpor, kdyby prohrál bitvu u Stalingradu nebo kdyby se následně nevzchopil k takové protiofenzívě?
Až do roku 1944 stál Sovětský svaz v boji proti Hitlerovi na evropském válčišti v podstatě osamocen. Je nezpochybnitelné, že činnost Spojenců omezovala schopnost Německa, ale v pozemních bojích by v případě sovětského zakolísání Německo slavilo vítězství. Mohlo by pak soustředit úsilí proti Británii a plány na útoky proti Spojeným státům jsou taky známy. Roli Sovětského svazu ve druhé světové válce zpochybňují jen zapřisáhlí rusofobové.
Podobně existují snahy zpochybnit zásluhu Rudé armády o osvobození Prahy. Argumentuje se tím, že v Praze padlo jen 30 sovětských vojáků, starosta Prahy 6 Ondřej Kolář se zase odvolává na to, že generál Karel Kutlvašr už stejně dojednal podmínky provedení kapitulace německých jednotek v Praze výměnou za jejich volný průjezd městem do zajetí ozbrojenými silami západních Spojenců. Na druhou stranu, nemělo by se brát v potaz to, na co upozornil bývalý náčelník vojenské zpravodajské služby Andor Šándor, jenž na sociálních sítích položil otázku, zda někdo věří tomu, že by Němci opustili Prahu bez boje, kdyby nebyla v dohledu vojska 1. ukrajinského frontu?
Generál Šándor má pravdu. V závěrečné etapě druhé světové války dal Hitler pokyn vytvářet tzv. opevněná města. Důvodem, proč se to v Praze Němcům nepodařilo, je i drtivý postup Rudé armády. Zásluhy příslušníků Pražského povstání ale nikdo nezpochybňuje.
Fotogalerie: - Boj o sochu Koněva
Socha v Praze 6 byla opakovaně polita červenou barvou jako připomínka toho, že maršál Koněv má na svých rukou krev za to, jakým způsobem jako velitel potlačil celonárodní povstání proti stalinistické diktatuře v Maďarsku. V té souvislosti se ale zmiňují i prohřešky jiných velitelů včetně generála Pattona, pod jehož velením mimo jiné vojáci na Sicílii zmasakrovali 72 italských zajatců. Měly by tedy kvůli roku 1956 být zavrženy Koněvovy sochy u nás, i když armáda pod jeho velením tak významně pomohla při osvobození Československa?
Jak už jsem řekl, války jsou svinstvo a vojáci poslouchají rozkazy. Navíc maďarské povstání nebylo ani zdaleka „sametové“. Po 3. říjnu, kdy v roce 1956 vypuklo, se bohužel mezi lidmi demonstrující za odchod Rudé armády, která mimochodem třeba Budapešť již opouštěla, objevily i skupiny, které pronásledovaly prorusky smýšlející osoby. Ty byly v mnoha případech popravovány a vězněny. Sovětské politbyro pak změnilo rozhodnutí o stažení vojsk a 4. listopadu došlo k mohutnému nasazení vojsk v Budapešti, ale i v dalších regionech.
O tom, že Maďaři jsou s tou dobou zřejmě vyrovnáni, svědčí i památník sovětských vojáků na náměstí Svobody v Budapešti, který nikdo červenou barvou nepolévá. Mimochodem, na stejném náměstí stojí i socha prezidenta Reagana. Možná že to by mohl být podnět k zamyšlení.
Přikládal byste větší význam Koněvově roli v Československu v roce 1968, kde pobýval už jako penzista před srpnovým vpádem pěti vojsk Varšavské smlouvy?
Já ne. A co dělal jeho případný doprovod, to nevím.
V letech 2005 až 2009 jste působil jako velvyslanec v Ruské federaci. Můžete s určitou znalostí mentality národa říci, jak Rusové vnímají sochy či památníky a především ty, které jim připomínají Velkou vlasteneckou válku? Měla by být Koněvova socha v Praze vnímána spíše jako pocta samotnému maršálovi, nebo Rudé armádě za osvobození valné části Československa?
Den vítězství, 9. května, je podle mě pro Rusy nejvýznamnějším svátkem. Necítí to tak jen pamětníci, kterých je poskrovnu, a starší generace. Cítí to tak i mladí lidé. Pokud jste v Moskvě anebo jedete mimo ni, můžete téměř denně pozorovat mladé svatebčany kladoucí květiny k pomníkům oslavujícím porážku nacismu.
Poškozování, odstraňování a urážky těchto symbolů, a je jedno, jestli jsou věnovány prostým vojákům, nebo velitelům, považuje drtivá většina Rusů za osobní urážku. Osobně se domnívám, že podobné akce jsou politickou ubohostí, jsou naprosto zbytečné a kontraproduktivní a jen vyvolávají zbytečné vlny nenávisti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
