V Třebíči se našel už druhý džihádista, jak ho pojmenovala MF Dnes. Student obchodní akademie, který údajně obdivuje Islámský stát, se prý podle novin chystal navázat kontakty s islámskými radikály v Rakousku. Daniel Štrobl, předsedající asociace vojenských psychologů, si myslí, že se jedná u nás o zanedbatelný problém, s nímž si naše bezpečnostní orgány hravě poradí, jelikož v Česku neexistují arabské čtvrti, kde islámský terorismus bují. Dá se s tímto názorem souhlasit?
Pro tuto chvíli snad ano, ale to ještě neznamená, že to tak musí být na trvalo. Ano, nejsou tady muslimské ulice nebo čtvrti, vlastně tu není kompaktní muslimská komunita, ale, bohužel, není nikde psáno, že to tak zůstane napořád. Muslimů přibývá a radikalizují se, kromě toho je tady trvalý tlak z EU na přijetí imigrantů podle slabomyslných kvót, a ačkoli většina imigrantů zde zůstat nechce, ani to nemusí platit pořád. V zemích západní Evropy vidíme naprosto evidentní snahy o islamizaci, respektive o oslabení většinové společnosti. My jsme zkrátka další na řadě, což je také důvod, proč nesmíme dopustit, aby tady muslimů nějak výrazně přibylo. Připomenu tu slova afrického kardinála, kterého citoval arcibiskup Dominik Duka: „Dokud je muslimů méně než 5 procent, nejsou s nimi žádné problémy, ovšem když dosáhnou 15 procent, chtějí obsazovat klíčová místa ve společnosti, a jakmile jich je 25 procent, začnou požadovat zavedení práva šaría. Bohužel, je zjevné, že v řadě států západní Evropy už se situace nachází mezi druhým a třetím bodem a má tendence se jen horšit. Zemím V4 něco podobného akutně nehrozí, protože nemají početné muslimské komunity, ale jestliže nebudeme tvrdě trvat na tom, že masivní imigraci odmítáme, mohla by situace za pár let vypadat daleko hůř i u nás.
Islámský stát má už „na kahánku“. Spojenci dobyli jednu z jeho bašt Mosul a podobně to dopadne v nejbližších měsících i s jeho dalším významným centrem v syrském městě Rakka. Nicméně spojenecké vojenské síly některých arabských států podporované Američany i Rusy se zatím nechystají Islámský stát zničit v jeho zárodku, tedy v místě jeho vzniku, v takzvané eufratské provincii. Nejedná se ze strany spojenců o zásadní chybu?
Věříte Andreji Babišovi, že chce zlepšit poměry v České republice?Anketa
Itálie hlásí opět kalamitu kvůli náporu běženců, kteří do ní míří ze severní Afriky i z některých částí Asie. Přitom si pobřežní italské hlídky vozí samy migranty na své území místo toho, aby je vracely. Nyní už i Řím požádal oficiálně Evropskou unii o pomoc, a dokonce vyzval přímořské státy k otevření přístavů pro nelegální běžence. Co říkáte na tuto výzvu v souvislosti s tím, že jedním z cílů rozprášených radikálů z Islámského státu je také Evropa? Rakušané například poslali k hranicím s Itálií už obrněné transportéry...
Ten příval přes Středozemní moře už se nedá popsat jako imigrace, tohle už dokonce není ani infiltrace, protože ta by byla skrytá. Tohle už vypadá jednoduše jako invaze, jíž navíc spousta evropských zemí ještě aktivně pomáhá, což je skutečně tragikomická situace. Je nesporné, že tyto cesty záměrně využívají i teroristé, kteří se tam velmi snadno „schovají“, ale i kdyby tam nějakým zázrakem žádní nebyli, jedná se o masivní přísun osob z kulturně naprosto odlišných oblastí, jejichž většina se nemůže a nechce integrovat, takže to představuje přímou hrozbu pro Západ, který si to však ve většině dosud odmítá přiznat. Začíná to dost připomínat dystopický román Tábor svatých, který napsal Jean Raspail už roku 1973. Tehdy kniha čelila tvrdé kritice jako údajná propaganda rasismu, teď je z ní však bestseller. Raspail tam popisuje, jak miliony chudých ze zemí třetího světa zaplaví vyspělý Západ, který si s tím nedovede poradit, protože na davy imigrantů samozřejmě nikdo nechce střílet, takže západní státy brzy zaniknou, a tudíž paradoxně končí i ten blahobyt, kvůli němuž imigranti přišli. Chcete-li něco optimističtějšího, pak velmi doporučuji český román Pod znamením půlměsíce od Luďka Frýborta. Ten důrazně varuje před politickým islámem, který dlouhodobě využívá multikulturalismus a imigraci, aby dosáhl toho, co kdysi nedokázaly armády Osmanské říše.
Jak to mohou Italové vůbec prohlašovat, když na řadě summitů EU se hovořilo o zabezpečení evropských hranic vůči nelegálním uprchlíkům a boji proti pašerákům? Co tím vedení EU sleduje, když nekoná? Je opravdu tak nehorázně neschopné, že ani za dva roky po migrační krizi se nemůže domluvit na základních bodech ohledně evropské bezpečnosti? A domníváte se, že se v nejbližších měsících vůbec dočkáme řádné ochrany hranice ve Středozemním moři?
Toho se, bohužel, nejspíše nedočkáme, dokud nedojde ke skutečně velkým politickým změnám v příslušných zemích. Co se týče motivů, podle mě je za tím kombinace idealismu, zbabělosti, vypočítavosti a zlých úmyslů. Někdo si dosud myslí, že Západ má jakousi povinnost pomáhat každému, kdo si o to řekne, mnozí politici jsou prostě příliš slabí a neschopní na to, aby tvrdě a rázně konali, další si přejí imigranty coby budoucí voliče a někteří jsou zkorumpovaní, resp. jsou na výplatních listinách těch, kterým jde o cílenou islamizaci Evropy. Situace je až děsivě podobná konci 30. let, kdy mnozí politici věřili v Hitlerovy poctivé úmysly, jiní doufali, že se s ním nějak dohodnou, mnozí se mu nedokázali postavit kvůli své zbabělosti a další pracovali ve skrytu přímo pro nacistické tajné služby. Islamismus, resp. politický islám znamená hrozbu přinejmenším stejného kalibru. To, že je to středověká ideologie, vůbec neznamená, že ti, kdo ji prosazují, jsou zaostalí ignoranti. Naopak, mnozí jsou zjevně velmi chytří a využívají našich slabostí proti nám. Když se potvrdilo, že západní země nejsou ochotny zastavit imigrační vlny silou, logicky se imigrace začala stupňovat. Když se ukázalo, že na terorismus se vždy reaguje jen patetickými prohlášeními o „semknutí se“, logicky přibývá teroristických útoků. Dokud se neodhodláme k razantní odpovědi, bude to jedině horší.
Psali jsme:
Evropská unie zahájila vůči Česku sankční řízení, protože nechce přijímat uprchlíky podle předem dohodnutých kvót. Je za této situace rozumné, že právě nyní usiluje ministr vnitra Milan Chovanec o žalobu na Evropskou komisi kvůli jejich novějšímu zákonu, který zpřísňuje vlastnictví některých střelných zbraní? Je Chovancova reakce přiměřená? V čem vidíte riziko zmíněné směrnice jako největší? Někteří lidé tvrdí, že nový unijní zákon jen omezuje počet nábojů v zásobnících u krátkých a dlouhých zbraní. Stojí to tedy vůbec za protesty a „dráždění“ Bruselu?
Ta směrnice ve skutečnosti zasahuje do spousty oblastí, mimo jiné i do registrace a klasifikace zbraní, což by mohlo velmi zkomplikovat fungování klubů vojenské historie a jejich akcí pro širokou veřejnost. Také je to jen první krok v jakési „salámové metodě“, protože po určité době se má vyhodnotit fungování směrnice, po čemž má nejspíš přijít další „utažení šroubů“. Ve finále by to mohlo skončit jako v Británii, kde se nález pár desítek takřka neškodných flobertek, jaké se u nás prodávají i bez zbrojního průkazu, komentuje málem tak, jako kdyby tam někdo pašoval atomovou bombu. Žaloba i Chovancova novela Ústavy jsou ale jistě správné kroky, protože se tak dává najevo, že Česko jasně podporuje „své“ majitele legálních zbraní. Navíc se potvrdila velmi vzácná jednota české politické reprezentace, protože pro slabomyslnou směrnici a proti novele Ústavy hlasovalo jen pár jednotlivců, jejichž jména bychom si měli dobře zapamatovat, abychom je už nikdy nezvolili. Ministr Chovanec se snaží hrát podle politických pravidel, což chápu, ona je to vlastně taková „švejkovina“, politické a soudní kličky, ale já osobně bych dal přednost něčemu úplně jinému, „ne-českému“, a to otevřenému vzdoru. Když se o té směrnici jednalo, měli jsme se vzepřít podobně jako Finové, kteří si takříkajíc „vyvzdorovali“ výjimku, případně jsme si měli výjimku jednostranně deklarovat.
Ministru Chovancovi se také podařilo přesvědčit Parlament ohledně změny ústavního zákona, podle které by se mohli občané s legálně drženými zbraněmi podílet na zajišťování bezpečnosti v případě ohrožení. Tato novela má také pomoci Česku při žalobě na EU. Domníváte se, že je to krok správný směrem? Nemůže například vniknout chaos při možném likvidování teroristů profesionály, když se jim do toho začnou plést ozbrojení laikové? Jak potom vlastně rozeznají policisté zločince od těch, co se je snaží také zneškodnit? Nespočívá v této připravované novele velké riziko?
Severokorejský režim přes řadu výzev mnohých mezinárodních společenství i nadále zkouší nosiče jaderných zbraní a prakticky každý týden se můžeme v médiích dočíst o pádu jejich raket do výsostných vod jiných států. Myslíte si, že existuje vůbec nějaké řešení, jak od těchto nebezpečných zkoušek komunistickou Koreu odradit? Nehrozí světu v nejbližších měsících jaderný konflikt?
Žádné snadné, rychlé ani hezké řešení tady evidentně neexistuje. KLDR nyní otestovala střelu Hwasong-14, která už má možná mezikontinentální dosah, a již vlastní obrovský arzenál raket krátkého a středního doletu. Nevíme jistě, zda už zvládla miniaturizaci jaderné zbraně tak, aby ji mohla umístit na raketu, ale ty rakety mohou nepochybně dopravit velké konvenční nálože a možná i chemické a biologické zbraně, takže to ohrožení pro celý region je obrovské. Nejde o to, že by KLDR přímo ohrozila Ameriku, je však zřejmé, že trpělivost ztrácejí státy v regionu. Japonsko a Jižní Korea si pořizují nové a výkonnější rakety, znepokojené je i Rusko a čím dál víc se na KLDR mračí i Peking. Američané se opakovaně vyjádřili, že trpělivost skončila a že budou v krajním případě konat jednostranně, což by nejspíše znamenalo selektivní údery proti severokorejským nukleárním a raketovým kapacitám a nejspíše i pokus „sejmout“ přímo Kim Čong-una a jiné osoby z vedení, bez kterých by se režim asi rychle zhroutil. Jediný, kdo může KLDR „vyřídit“ ekonomicky bez vojenské síly, je Čína, jenže i ta se obává, co by následovalo po pádu režimu. Všichni tu situaci nechali dojít až příliš daleko, v 90. letech mohla být KLDR zneškodněna vcelku snadno, na to už je však pozdě. Když to jen trochu přeženu, tak nyní už si lze vybrat jen mezi hrůzným koncem a hrůzami bez konce.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
