Minulý týden jste byl zvolen do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Jak byste si výkon vašeho šestiletého angažmá v ideálním případě představoval?
Líbilo by se mi, kdyby na konci mého mandátu podmínky k získání licence byly takové, že už se nestane, aby prostřednictvím státem přidělené televizní licence kdokoliv získal takový vliv, který by efektivně zúročil k založení politické strany, kdyby přidělování licencí i jejich odebírání bylo rychlejší a proces průchodnější, kdyby veřejnoprávní média dělala to, co od nich společnost očekává, aby fungovala jejich kontrola a následné srozumitelné informování veřejnosti, aby logika jejich financování odpovídala době a aby mediální legislativa, když už nešlape na paty technologickým změnám, aby se alespoň neloudala za nimi tak daleko.
Velice často se diskutuje o zpravodajských a publicistických výstupech České televize. Čerstvě vzbudilo velký rozruch, jak Václav Moravec pojal poslední OVM. Jízlivě komentoval to, co se týkalo obou Klausů („U Klausů v kuchyni vznikají nápady této politické rodiny. Rodiny, která když ztrácí vliv, nálepkuje ostatní. Ocitne-li se v politických potížích otec, například kvůli financování vlastní politické strany, jsou povoláni do boje manželka a syn. Je-li třeba zaměstnat syny, vypomůže tatínek s bývalým ředitelem polostátního gigantu ČEZ. Chtějí-li vyhodit syna z politické strany, protože když není po jeho, škodí, kde může, přispěchá na pomoc papá. Kuchyňská logika velí, účel světí prostředky. A všechno je dovoleno,“ zaznělo z úst Václava Moravce.) a ještě nařkl mladšího z nich, že nenávidí Židy (když se Jan Chvojka podivoval nad tím, proč Václav Klaus mladší použil ke směrnicím EU příměr o Židech, ozval se Moravec: „Protože možná nenávidí Židy, to se nabízí jako logická odpověď.“) Zdálo se vám takové vyjadřování moderátora veřejnoprávního média v pořádku?
Podle mého názoru je to jasné porušení ustanovení 6.5 Etického kodexu České televize, který říká: „Moderátoři diskusních pořadů České televize jsou povinni zachovávat nestrannost. Divák by neměl z jejich vystupování v pořadu poznat, jaký k diskutovanému problému nebo diskutujícím zaujímají postoj.“
Co by mělo v takovém případě následovat?
Máme na to dva orgány. Radu pro rozhlasové a televizní vysílání a Radu ČT. Ta první přiděluje licence a kontroluje, že provozovatel postupuje podle nich a ta druhé má „pouze“ za úkol kontrolovat vysílání veřejnoprávní ČT. Pak je tu ještě mediální výbor ve Sněmovně a další v Senátu. Já vnímám toto chování Václava Moravce jako volání o pomoc. „Tak už mě sakra někdo odvolejte, já už dál nemůžu,“ volá podle mě. A nikdo z nich, včetně vedení České televize, za něj ručník do ringu nehodí. Vždyť Václav Moravec Otázky, proboha, dělá čtrnáct let, to by na ty politiky byl alergický každý.
Psali jsme:
Má tedy zasáhnout velká Rada?
Jak to mají Rady mezi sebou rozhozené, mi jasné moc není, podle mě RRTV dohlíží na rozhlasové a televizní vysílání na základě vydané licence, tedy ne na veřejnoprávní média. Na druhou stranu, kdyby neměla mít nárok posuzovat vysílání České televize, tak by byla zbytečně velkým orgánem.
Jak Otázky Václava Moravce, tak pořady Reportéři ČT nebo 168 hodin jsou liberálně demokratickými politiky považovány za vlajkové lodě svobodné žurnalistiky v Česku. Naopak stoupenci prezidenta Miloše Zemana nebo předsedy SPD Tomia Okamury je obviňují z tendenčního referování a účelové dehonestace redaktory České televize neoblíbených politiků. Jak to vnímáte vy?
Řekl bych, že novináři v České televizi – jako v jakémkoliv jiném masmédiu – se staví především proti establishmentu. Politik je podle novináře vždycky vinen. A když ne, tak se na něj jen nic nenašlo a ambiciózním snem novináře je něco najít. K tomu přidejte ještě myšlenku, že objektivita neexistuje, že všechno je jen názor a máte pěkně výbušný terén. Nelíbí se mi, když veřejnoprávní novináři považují konfrontační styl za normu, často doprovázený aktivistickou žurnalistikou, prosazováním vlastního názoru či záměrnou manipulací nebo cílenou dehonestací… U soukromých médií tuto reality show tak nějak očekávám, u veřejnoprávních bych si opravdu přál, aby poskytovaly to, co mají v zákoně – objektivní a vyvážené informování, faktografickou přesnost a já bych ještě dodal až obsedantní snahu prezentovat široké spektrum názorů, jejich představitelů, společenských problémů a témat. A od mediálních rad a výborů Parlamentu efektivní kontrolu, a hlavně daleko intenzivnější informování veřejnosti.
Ing. Miloš Zeman
Spolu s kritikou veřejnoprávních médií zaznívají i návrhy na jejich zestátnění. Nebo se množí hlasy, aby byl signál České televize zakódován, takže by její vysílání mohli sledovat jen ti, co si ho zaplatí, a nefinancovali by ji i ti, kteří se na ČT nedívají a pro které Česká televize svým přístupem ke zpravodajství a publicistice evidentně ani nevysílá. Jaká je vaše představa o financování veřejnoprávních médií?
Stát si zřídil svou televizi a rozhlas a mezi sebe a je vložil mantinely v podobě různých opatření, zákonů a rad, aby k nim exekutiva moc blízko nemohla. Co se týče jejich financování, jedná se de facto o cílenou daň, které se říká koncesionářský poplatek. Ve světě jsou média s úkolem veřejné služby financována různě. Někde peníze od občanů vybírá speciální agentura jako v Británii, jinde se platí s elektrickým účtem, v Litvě, Lotyšsku, Holandsku, Portugalsku, Španělsku ze státního rozpočtu, na Slovensku z poplatků i ze státních dotací. Dánsko o zrušení poplatků jedná, Finsko je v roce 2012 převedlo na daň, v roce 2002 poplatky zrušilo Maďarsko a média veřejné služby platí z rozpočtu a také v Polsku uvažují o tom, že v tomto roce přejdou na systém financování pomocí státního grantu, protože mají potíže poplatky vybrat. Mají to stejně jako my, platí za vlastnictví přístroje a až 65 procent domácností poplatek ignoruje. Určitě nás o tom čeká debata. V době internetu vysvětlovat mladým lidem, že mají platit za televizní přístroj, když ho nemají a na vysílání se dívají na mobilech nebo v počítačích, tak se budou cukat, ale když jim řeknete, že stát má mít média veřejné služby proto, aby v době hybridních informačních válek zajistil objektivní informování veřejnosti, že to je veřejný zájem stejně jako bezpečnost, zeleň, silnice a že je třeba na ně přispívat, asi to pochopí.
S tím souvisí i skutečnost, že si Český rozhlas vytvořil vlastní internetový zpravodajský portál. Je dobře, že se pouští do dalších multimediálních sfér, kde konkuruje dalším zpravodajským serverům, nebo je namístě výhrada některých koncesionářů, že si platí rozhlasové vysílání, nikoli internetové či jakékoli jiné zpravodajství?
Kombinace klasického a internetového vysílání je budoucnost. Česká televize a rozhlas má oproti soukromým provozovatelům obrovské výhody – peníze z poplatků, z reklamy, z vlastnictví archivů, možnosti nových médií… Myslím, že doba je zralá na celkovou diskuzi o audio-vizuálním trhu a stávající legislativě.
Jaromír Soukup je často obviňován z toho, že jeho TV Barrandov straní ve svých pořadech některým vybraným politikům. Až dostanete jako člen RRTV, tedy správního orgánu, na stůl stížnosti na vysílání TV Barrandov, jak se zachováte? Jak v tomto směru vnímáte vysílání Soukupovy televize?
Jsem na tom dnes jako většina diváků, kteří vnímají hry Jaromíra Soukupa s RRTV. Nevím, co všechno za tím je, ale možná, že se to dozvím.
Tomio Okamura
Zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání ukládá provozovatelům mimo jiné zajistit, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech bylo dbáno zásad objektivity a vyváženosti a zejména nebyla v celku vysílaného programu jednostranně zvýhodňována žádná politická strana nebo hnutí, popřípadě jejich názory nebo názory jednotlivých skupin veřejnosti a tak dále, všechna ta pravidla jsou dost striktní. Neměla by se liberalizovat tak, aby byla srovnatelná i s jinými druhy soukromých médií, nebo naopak chtít plnění nejen výše uvedených podmínek i po ostatních médiích?
Tak všechna média jsou pod nějakou kontrolou a regulací. Nikdo si nemůže dělat, co chce. Zásadně bych rozlišoval veřejná média a soukromá. Soukromá podnikají pod nějakým druhem licence a registrace a média z veřejných peněz podléhají systému kontrol. Mělo by být jen více jasné, co od nich očekáváme. Nemyslím si, že jsou pro ně pravidla striktní, naopak, řekl bych, že jsou spíše benevolentní.
Evropská unie hodlá finančně podpořit nezávislá média. Měli bychom stejně postupovat i v České republice a vybraná média dotovat ze státního rozpočtu, jak o tom hovoří třeba Miroslav Kalousek? Je to správná cesta? Ale kdo nezávislý by určoval, která média jsou skutečně nezávislá?
Česká televize společně s rozhlasem ročně vyberou dohromady zhruba osm miliard korun jen na poplatcích. Vzít tyhle peníze a grantovým způsobem je rozdělit mezi všechna média, která by se mohla ucházet o projekty veřejné služby, by mi přišlo jako bezvadný nápad. Takhle je to například ve Švýcarsku, které téměř polovinu vybraných peněz z poplatků relokuje regionálním a místním televizním, popř. rádiovým stanicím, včetně soukromých. Představte si, kolik by vzniklo regionálních a lokálních projektů, tematicky i místně diverzifikovaných, jaký by to mělo pozitivní dopad na rozvoj celého audio mediálního trhu, na vznik nových podnikatelských subjektů, oživil by se trh práce... Dotovat ale média jaksi navíc ze státního rozpočtu? Ještě k tomu vybraná? Já jsem pro pustit část peněz získaných z poplatků na smysluplné veřejnoprávní projekty všem médiím. Proč by třeba TV Seznam nemohla přijít se seriálem Most a požádat si o grant? Jestli to takhle pan Kalousek myslel.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
