 modified.jpg&id=15480)
Po krajských volbách v roce 2012 jste se stala statutární náměstkyní hejtmana Libereckého kraje, kde jste působila až do vašeho odvolání na konci roku 2014. Odmítla jste totiž podpořit hejtmana Martina Půtu v trestním stíhání v souvislosti se zneužíváním dotací z EU. Dosud mu ale nebylo nic prokázáno. Nelitujete zpětně svého rozhodnutí, nebo se domníváte, že je podezření skutečně opodstatněné?
Nelituji. Pokud někdo považuje za podmínku ke spolupráci to, že mu podepíšu papír, který mu vyslovuje absolutní důvěru, nejsme už v racionálním pracovním vztahu, ale spíš mi to připomíná sektu, která musí věřit svému vůdci, nebo stav před rokem 89. A vzhledem k tomu, že jsem u Martina Půty už předtím měla několik příležitostí přesvědčit se, že jeho slovo moc neznamená, tak podpis absolutní důvěry pro mě byl těžko představitelný. Je pravda, že mě v té chvíli nenapadlo, že to vyústí k mému odvolání, ale i kdybych to věděla, tím spíš bych nepodepsala. Už jednou předtím jsem dostala nabídku: „Podepiš a můžeš tu s námi zůstat.“ Přišla mi neskutečně absurdní a podobné podmínky stejně vnímám i dnes. Důvěra se musí budovat, ne vynucovat.
A co se týče obvinění – chování Martina Půty při schvalování změny financování projektu, za které obvinění padlo, mi bylo velmi podezřelé, i když jsem nevěděla, co za tím může být. A odposlechy, které byly v případu zveřejněny, jsou podle mě již naprosto za hranou toho, jak by se měl nejvyšší představitel kraje chovat. Nemluvím snad ani o vulgárním slovníku, ale spíše o tajných schůzkách na pumpách, kde se domlouvá strategie, jak ostatní členy Rady s hlasovacím právem přesvědčit…
Překvapilo vás, že Martin Půta mandát obhajuje? Navíc průzkumy hnutí favorizují.
Překvapuje i nepřekvapuje. Kvůli obvinění se stáhnul z celostátní politiky, ale je to člověk velmi ambiciózní, který se těžko dobrovolně vzdá všech vlivných funkcí. Navíc se zdá, že Starostové pro Liberecký kraj nemají druhou tvář, která by byla celokrajsky známá. Hejtman Půta na sebe strhává naprostou většinu pozornosti, což podporuje i masivní mediální podporou tiskového oddělení krajského úřadu a svým kolegům tolik příležitostí nedá.
Existuje podle vás nějaký recept, jak udržet koalici pohromě po celé volební období? Vzali jste si z rozpadu té vaší nějaké poučení?
Samozřejmě, že recept existuje a snažím se brát z životních lekcí poučení. V případě, že všem subjektům, které jsou v koalici, jde o prospěch kraje, pak je to o trpělivé komunikaci a snaze hledat kompromisy, přijatelné pro všechny.
Problém ovšem nastane, když si někdo z politiky začne dělat vlastní byznys. Pak je situace velmi těžká a zpětně vzato je rozpad koalice snad lepší, než přihlížet něčemu, co je naprosto v rozporu s předvolebními sliby. S tím pak moc dělat nemůžete. Lze totiž najít kompromis mezi tím, kolik peněz má jít na kulturu, kolik na životní prostředí a kolik na sport. Neumím ale najít kompromis v tom, jestli krást nebo nekrást. To je hranice, za kterou koalici prostě nemá smysl držet.
Ačkoliv jsem si vědoma toho, že se koalice uzavírají až po volbách, prozradíte nám, jaký z koaličních partnerů je pro vás přijatelný a s kým naopak spolupráci vylučujete?
Rozhodně vylučujeme koalici s KSČM. Nejenže se nedistancovali od své minulosti, ale navíc je i letos do voleb vede Stanislav Mackovík, který již dvakrát na svůj zastupitelský post po volbách rezignoval, ale navíc byl odvolán z vedení záchranné služby poté, kdy audit prokázal neuvěřitelné plýtvání veřejnými financemi a místo toho, aby lépe platil řidiče a záchranáře, tak zaměstnával rodinné příslušníky z jiných politických stran, které v práci ale nikdy nikdo neviděl.
Přijatelná je naopak jakákoliv strana, která bude chtít pracovat pro lepší život v kraji a dokáže se odpoutat od stále ještě fungujících vazeb v zákulisí.
Nyní patříte mezi hlasité kritičky stávající politiky kraje. Co vnímáte ale jako největší pochybení, kterého se vedení kraje dopustilo?
Postupem času se zase rozmohlo rozhodování nikoliv na základě jasných kritérií, ale právě na základě výše zmiňovaných zákulisních vazeb. Obrovský problém to způsobuje v zakázce na zajištění dopravní obslužnosti, kde byly i proti hlasitému protestu odborníků vyloučeny nejlevnější zakázky a nyní to celou zakázku dostalo do patové situace a kraj stále jezdí na výrazně vyšší ceny s původními dopravci. Už jen ukázkovou třešinkou na dortu byl výlet politiků na fotbalový zápas do Amsterodamu soukromým speciálem pana Pelty výměnou za speciální dotace pro největší kluby.
Vadí mi, když si někdo stanoví pravidla, ale sám je poté nedodržuje.
Jako náměstkyně hejtmana jste měla na starost péči o zdravotnictví a sport v kraji. Co vnímáte v tomto směru jako váš největší úspěch? Přeci jen lékaři, ale i sestry chybějí v kraji stále.
Za největší úspěch považuji stále odpolitizování vedení nemocnic, kdy místo pánů Kittnera a Veselky byli dosazeni lidé z oboru a díky tomu se např. hospodaření KNL během půl roku zlepšilo cca o 80 mil Kč a v zisku je i Českolipská nemocnice. Dále jsme provedli již zmiňovaný audit záchranné služby, který ušetřil jen za první rok 20 mil. Kč a odhalil velmi nestandardní fungování a velmi špatné vedení, dokončili jsme fúzi Panochovy a Krajské nemocnice Liberec, připravili jsme projekt, díky kterému nyní dochází ke kompletní obměně vozového parku záchranky, tj. 20 plně vybavených sanitních vozů).
Problém nedostatku lékařů a sester bohužel je a ještě nějakou dobu bude trvat. A to nejen v Libereckém kraji, ale v celé České republice. V našem kraji k tomu ještě přispívá snadný odchod za vyššími platy i klidnějším prostředím za blízké německé hranice a dále nastavený systém vzdělávání. To jsou ale z velké části hlavně témata celostátní politiky a z pozice kraje se dají řešit spíše velmi těžko. Budeme se je ale snažit řešit přes Asociaci krajů ČR, protože zájem by měl být u všech krajů stejný. Alespoň drobným přispěním může být i finanční motivace lékařů a sester už při studiu, aby zůstali v Česku a neutíkali do zahraničí.
Psali jsme:
Jak zajistit kvalitní a dostupné zdravotnictví v kraji z dlouhodobějšího hlediska?
Zdravotnictví vnímáme jako jednu z oblastí, která by rozhodně měla zůstat ve veřejném vlastnictví. I když se nevyhneme konfliktům mezi jednotlivými vlastníky – městy, krajem –, tak je zde stále jistota, že nemocnice vlastněné krajem nebo městem nebudou vyzobávat jen lukrativní medicínské obory a běžnou péči odmítnou poskytovat, protože není rentabilní. Liberecký kraj by měl být hlavním garantem a v případě problémů by měl nabídnout pomocnou ruku.
Druhým předpokladem je změna zákona, která zajistí výchovu dostatečného množství nových lékařů a změnu systému vzdělávání sester, kde se zruší nutnost vysokoškolského studia. To je oblast celostátní politiky.
Mezi největší problémy kraje patří vysoká míra nezaměstnanosti. V čem vidíte šanci na zlepšení, a co se pro to budete snažit udělat?
V Libereckém kraji se nezaměstnanost týká spíše některých konkrétních regionů, např. Frýdlantska, než celého kraje. Obecně je v ČR i v Libereckém kraji na dlouhodobém minimu. A na druhé straně má řada podniků problém, jak sehnat zaměstnance, a to dokonce i na nekvalifikovaná místa. Což se ale dá těžko řešit z krajské úrovně, protože dokud nebude základní mzda vyšší než sociální dávky, tak nezaměstnaní prostě nemají motivaci jít pracovat.
Z obecného hlediska – pro stabilní zaměstnanost potřebujeme získávat nové investory, ale už ne do dalších montoven nebo skladů. Cílem musí být výroba a služby s vyšší přidanou hodnotou, které nezmizí za pár let do míst s ještě nižšími mzdami. Připravíme aktivní politiku lákání investorů do území – budeme systematicky propagovat Liberecký kraj jako dobrou adresu s rychlým spojením na Prahu, příznivým životním prostředí, levnějšími nemovitostmi než v Praze, přítomností Technické univerzity Liberec i dalších technických středních škol.
Další rozhovory s kandidáty:
Další podstatný problém kraje je chybějící dopravní infrastruktura a špatný stav silnic. Jaké investice do dopravní infrastruktury považujete za klíčové?
Kraj má zpracovaný seznam silnic i s analýzou jejich stavu a určením prioritních oprav. Podle toho by se mělo postupovat při rekonstrukcí silniční sítě. Ale rozhodně by nemělo zůstat jen u investic pro silniční motorovou dopravu. Oprášit by se měla myšlenka rychlého vlakového propojení na Prahu, ideálně v napojení na Polsko. Zde by se kraj měl podílet jako partner evropského projektu, protože je jasné, že z krajského rozpočtu by se tento projekt ufinancovat nedal.
A samozřejmě chceme investovat i do cyklistické infrastruktury. Rozdíl, který vidíte po přejetí německých hranic, je obrovský a měli bychom se tamnímu stavu alespoň trochu přiblížit. Cyklodoprava je nejen kratochvíle, jak ji někteří vnímají, ale také přispívá k rozvoji cestovního ruchu a v neposlední řadě je to skvělý ekologický způsob dopravy.
Kdy strana představí volební program, můžete nám již nyní prozradit hlavní priority?
Program chceme zveřejňovat postupně během září. Našimi prioritami budou vedle dokončení stále neuzavřené dopravní zakázky také zprůhlednění dotací do oblasti sportu, víceletá předvídatelnost objemu dotací do jednotlivých oblastí a výrazné zlepšení podmínek pro zaměstnance v oblasti sociálních služeb. Velmi podstatnou je pro nás i transparentní projektová příprava a hospodárná výstavba nového pavilonu Krajské nemocnice Liberec. Velké zakázky vždy skrývají velké korupční riziko a postupy kraje v poslední době budí minimálně otazníky – vítězství Syneru ve 100milionové zakázce na rekonstrukci VÚTS, kde ze 7 firem bylo 5 vyloučeno. ZpLK se hodlá věnovat také ožehavé otázce sítě nemocnic v kraji, nicméně řešení bude záviset na široké shodě v krajském zastupitelstvu.
V roce 2012 skončila Změna pro Liberecký kraj třetí. Jak vidíte nyní vaše šance? Nemáte obavu z nových politických hnutí?
Rádi bychom volby vyhráli a podíleli se na krajské vládě. Je jasné, že do výsledků voleb poprvé na krajské úrovni zasáhne ANO. Obavu mám spíše z některých nenávistných nálad v naší společnosti, ale věřím, že strany, které na ní staví svůj program, se do zastupitelstva vůbec nedostanou.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
