Zúčastnil jste se oslavy 77. narozenin exprezidenta Václava Klause. Jaké bylo setkat se při této příležitosti s bývalými spolustraníky i politickými soupeři?
Já jsem jim tam říkal, že takováto setkání mi připadají jako setkání duchů od Thermopyl. To je podle mého názoru nejpřesnější přirovnání. Tím chci říci, že se za tu bitvu, kterou jsme svedli, nemusíme stydět a dokonce že má určitý přesah do současnosti. To znamená, že se Řekové ještě budou muset s Peršany utkat.
Když zůstanu o vašeho příměru, jisté je, že s jedním z těch„duchů“ - Milošem Zemanem - se utkávají politici denodenně. Co říkáte na nejnovější spor, který vznikl poté, když prezident prohlásil, že pokud bude nominován na ministra zahraničních věcí sociální demokrat Miroslav Poche, tak ho do vlády nejmenuje?
Já bych na to odpověděl zákonem fyziky. Akce vyvolává reakci. To, co dělá pan prezident republiky, je extenzivní výklad ústavy. A u takové věci je vždycky strašně těžké říci, kdy je to ještě na hranici a kdy už za ní. Tyto opakované kroky prezidenta s oním extenzivním výkladem povedou k tomu, že se to bude muset vyjasnit v parlamentu a ústavě. Ono to možná v některých situacích jedněm vyhovuje a druhým nikoli. Já také neříkám, jestli to má být tak nebo tak, ale prostě není možné, aby si jedna část společnosti myslela, že žijeme v jednom systému a výkladem byl zaváděn druhý. Jestli situace dospěla k tomu, že chceme přechod na prezidentský systém, to znamená, že prezident je současně předsedou vlády, jako to má Francie nebo Spojené státy americké, je to možné, neříkal bych, jestli je to lepší nebo horší , ale trvám na tom, že se to má vyjasnit. Protože současný prezident republiky vlastně těmi výklady přeměňuje republiku na prezidentský systém, takže je částečně nejen prezident, ale i premiér. Do toho by mělo být vneseno jasno a nedá se to udělat jinak než aktualizací ústavy. Tam musí být jasně napsáno, co prezident ještě může a co už ne a žádný výklad to nesmí zpochybňovat.
Fotogalerie: - Soud s Nečasovou a Rittigem
To je běh na dlouhou trať, protože změna ústavy není legislativní proces na měsíce, ale spíš na roky. Ale jak se zachovat teď? Sociální demokraté jsou pod velkým tlakem, část už říká, že není kam ustupovat, poslanecký klub i krajské výbory se za Pocheho postavily. Co by pro ČSSD znamenalo, kdyby nakonec v této věci ustoupila a nominovala, jak by chtěl první místopředseda Jiří Zimola, někoho jiného? On jmenoval exministra zahraničních věcí Lubomíra Zaorálka, ale ten reagoval, že na žádnou funkci neaspiruje.
Ono by to fakticky neznamenalo nic. Ale fakta jsou jedna věc a symboly a vášně druhá. Já jsem v našem minulém rozhovoru říkal, že je dost zřejmé, že skutečným sestavitelem vlády a skutečným koaličním partnerem Andreje Babiše je prezident republiky Zeman. Jinými slovy, to není vláda za účasti sociálních demokratů, to je vláda za účasti prezidenta a jeho lidí a sociální demokracie je jen fíkovým listem. Fakta jsou jasná, ale leckdo to nechápe a nejsou k tomu přímé důkazy. My to čteme z těch všech kroků, ale nestalo se, aby někdo otevřeně vystoupil a řekl sociálním demokratům: buďte rádi, že ve vládě trochu jste, jste tam ovšem reprezentováni prezidentem Zemanem, vy fakticky o ničem nerozhodujete, protože váš volební výsledek to neumožňuje, tak buďte rádi za to, že aspoň jako fíkový list vás tam někdo bere a nechte to na prezidentovi. Neříká to ani předseda sociální demokracie, ani prezident republiky, ale to, co se teď odehrává, tu realitu obnažuje a ukazuje, že to tak je. Sociální demokracie podle mne teď bojuje o to, aby se to nestalo zřejmým, aby všichni neviděli, že to tak je. Je to bitva o zachování fíkového listu. Dovedu si představit, že pro část sociální demokracie je potupa sundat ten fíkový list, bojí se, že se stanou přehlížení, zesměšňovaní, protože najednou podstatná část společnosti uvidí, že vlastně na nic nemají vliv, že hrají roli fíkového listu. Takhle tomu rozumím, ale nedokážu předpovědět, jak to dopadne. Je jasné, že sociální demokracie je v situaci, kdy musí se vším souhlasit. A je také jasné, že nechce, aby to bylo vidět.
Ale nedodal prezident Miloš Zeman, komunisti i Andrej Babiš munici těm lidem v sociální demokracii, kteří jsou proti vstupu ČSSD do vlády, i když se s tím po vnitrostranickém referendu už v podstatě smířili?
Samozřejmě, protože účast sociální demokracie ve vládě je sama o sobě diskutabilní a názory na to jsou velmi protichůdné, ale když se uvnitř ČSSD zeptáte, jestli mají být tím fíkovým listem, myslím, že těch, kteří řeknou ano, dramaticky ubyde. Dokud se to tvářilo jako opravdová koalice, tak vnitrostranické referendum řeklo ano, jakmile začne být pod tlakem prezidenta jasné, že to není skutečná účast, že to je jen zakrývání účasti pana prezidenta na vládě s Andrejem Babišem, tak těch sociálních demokratů hlasujících pro vstup do vlády velice ubyde. Myslím, že je jasné, že se toho ti stávající, kteří účast ve vládě prosazují, obávají. Nevím, jestli by těch lidí, kteří by změnili názor, bylo tolik, že by odpověď na referendum zněla Ne, nejsem uvnitř sociální demokracie, abych to mohl cítit, ale je naprosto jasné, že to je komplikace pro předsedu Hamáčka.
Nepřepálili to trochu i komunisté, když se vyjádřili tak rezolutně odmítavě k návrhu sociální demokracie na ministra zahraničních věcí? Předsedu Vojtěcha Filipa za výrok, že komunisté by v takovém případě vládu nepodpořili, dokonce kritizoval jeho stranický kolega, poslanec Jiří Dolejš.
Samozřejmě, taková akce má své náklady. A ty, jak se ukazuje, jsou velké. To, že do toho vstoupili komunisté, vnímám jako podporu prezidentu Miloši Zemanovi v tomto sporu, protože je logické, že prezident republiky nechce až tak otevřeně vystupovat a říkat, vždyť je to moje vláda, půjdou do ní ti, které já chci, tak mi neodporujte. To by se asi leckomu nemuselo líbit, to už by zašlo moc daleko, takže mu komunisti pomáhají. Určitě se dohodli na tom, že je to pro komunisty snazší než pro prezidenta. Ale máte naprostou pravdu, že je i pro ně komplikace, že se takhle odkopávají. Ale všechno to, co se odehrává, je pro vnímavé lidi jako svlékání aktérů. Začíná to být úplně jasné a ani tak už nejde věcně o to, jak to bude, jako se vynakládá velké úsilí, aby to vypadalo vznešeně, když to vznešené vůbec není.
A jak bude vypadat premiér Andrej Babiš, když se skloní před prezidentem a odmítne kandidáta ČSSD Miroslava Pocheho navrhnout, i když si s ČSSD původně dohodli, že si nebudou vzájemně vetovat své nominanty? Nedokáže tím, že je slabý premiér, když si nechá od prezidenta diktovat, kdo bude v jeho kabinetu, a že Hrad je v té koalici tím silnějším hráčem? Alespoň prozatím.
Samozřejmě, že se to projevuje a je to čím dál zřejmější. A samozřejmě to odhaluje, že předseda vlády není ten rozhodující hráč, že rozhodující hráč je prezident. Že jsme opravdu v tom prezidentském systému, že prezident České republiky dává najevo, že chce být částečně, významně částečně, také i premiérem. A není nejmenších pochyb o tom, že pro skutečného premiéra je to oslabení jeho pozice.
Jak vnímáte, že prezident Miloš Zeman tak bude mít ještě větší moc, když vidíme jeho kontroverzní kroky, jako bylo pálení červených trenýrek na Hradě, neustálé urážky novinářů nebo jeho kritiků. Novináře nazval nedávno blbečky, kritika s transparentem na mítinku s občany dokonce deviantem. A proč, když je nejvyšším ústavním činitelem, chce být i „částečně“ premiérem?
To je hrozně jednoduché. Pan prezident byl premiérem a je mu jasné, že být premiérem je mnohem větší moc než být prezidentem, takže se snaží posunout moc tak, aby byl i tím premiérem. A už v minulosti jsem říkal, že probíhá polarizace společnosti a ta se evidentně prezidentovi líbí. Tyhle akce upevňují přízeň jeho sympatizantů, ti si určitě říkají, že to svým kritikům a novinářům nandal, stejně tak se upevňují ve svých názorech kritici, kteří si říkají, že už toho je moc. Tak to prostě je. Moc je obrovská droga, a když si na ni někdo zvykne, potřebuje zvyšovat dávku.
Ale většinou nejde dávky drogy zvyšovat donekonečna. Jak dlouho to podle vás může trvat?
Já tím faktickým stavem nejsem nadšen, spíš jsem jím vyděšen. Ale když už ten faktický stav takhle strašný je, tak to, že se stává čitelným, že přibývají kroky, které to objasňují, že tím pádem přibývá lidí, kteří vidí, jak to je, je na tom procesu pozitivní. To dává naději, že se s tím dá něco dělat, protože mnohem horší by byla varianta, kdyby to tak bylo, ale bylo to šikovně zakrýváno.
Není odmítání nominace Miroslava Pocheho pro prezidenta trochu kontraproduktivní, když tím, jak říkáte, trochu odkrývá karty?
Hodně je odkrývá. Řekl bych, že už to nevidí jen ti, kteří to nechtějí vidět. Politické souboje často přirovnávám k vypjatým sportovním utkáním ve fotbalu nebo hokeji. Když fanoušek vidí, že jeho milovaný hráč vezme hokejku a rozštípne helmu protihráči, pořád mu sice fandí, ale říká si, že tohle je už moc. Samozřejmě je spousta fandů, která tleská, i když protihráči tu hlavu rozbije, ale bude tam dost i těch, co si řeknou, chlapci, já vám vždycky fandil, ale tohle mi už nedělejte. A to je přesně ono, začíná být zřejmé, jak to je a že je toho moc.
Takovým fandou se zdá být poslanec sociální demokracie Jaroslav Foldyna, který byl velkým stoupencem Miloše Zemana, ale teď říká, že sice není zastáncem Miroslava Pocheho, ale je zastáncem principů. Doslova řekl: nemůžeme začít koalici tím, že ze sebe uděláme hlupáky. Podle jeho slov by Jan Hamáček byl nedůvěryhodný předseda pro ČSSD, kdyby od jmen, která představil, odstoupil.
Jistě, protože nechce být za úplného troubu. Všechno se dá obhajovat, dokud to nepřesáhne určité meze. Kdyby fanoušek v hospodě obhajoval, že hráč jeho týmu rozbil protivníkovi hlavu, sám se stává nedůvěryhodným a směšným. Takže když se někdo od takové věci distancuje, dělá to proto, že už nechce nasazovat vlastní jméno, důvěryhodnost, nechce být směšný, nechce být zavrhovaný. Když je něčeho moc, je toho prostě příliš. To je podstata té dnešní situace. Ukazuje to, že pan Foldyna není hloupý, že to vyslechl od spousty lidí a on o ty lidi nechce přijít.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
