Dne 24. září jsme oslavili 60. výročí dosažení první řetězové štěpné reakce v tehdejším Československu. Došlo k tomu ve výzkumném ústavu v Řeži u Prahy. Jak vlastně československé jádro začínalo?
Vše začalo v polovině padesátých let, kdy jaderná energie měla řešit všechny problémy lidstva. V roce 1955 byla uzavřena mezi Československem a Sovětským svazem dohoda o spolupráci v oblasti mírového využívání jádra. Během dvou let, což je z dnešního pohledu neuvěřitelně krátká doba, byl v Řeži postaven Ústav jaderné fyziky, jehož součástí byl jaderný reaktor a cyklotron. I v Čechách se rozhodlo, že se vybuduje jaderná elektrárna, takže začala vznikat jaderná strojírenská výroba.
Vše se zkoušelo na pilotním projektu elektrárny A1, která se stavěla v Jaslovských Bohunicích na Slovensku. Koncepce byla plynem chlazený reaktor, moderovaný těžkou vodou s palivem s přírodním uranem. Reaktor vyrobila Škodovka, turbínu také, palivo se montovalo v Ústavu jaderných paliv na Zbraslavi. Hodně se stavělo, hodně se předělávalo. Elektrárna byla spuštěna v roce 1972 a běžela do roku 1977, kdy byla po havárii odstavena a demontována.
Mezitím se přešlo na osvědčený model ruských reaktorů VVER, kterých se v Československu vybudovalo celkem 12 (10 typu VVER-440 a 2 VVER-1000), z toho je osm stále v provozu a dva poslední se v Mochovcích dokončují.
V poslední době, i díky blížícím se volbám, se začíná stále více mluvit o výstavbě nových bloků v Česku a častěji než dříve se mluví i o lokalizaci zakázek. Jak je podle vás důležitý podíl, který by měly české firmy v projektu zaujmout?
Jsou to dvě roviny. První znamená účast montážních profesí při vlastní výstavbě. Tam bude potřeba nějakých 5000 lidí. Budou to české ruce organizované v českých firmách. Buď jsou, nebo vzniknou. To bude jedna část jednání s vybraným dodavatelem.
Druhá úroveň je výroba a dodávka zařízení. V Česku umíme vyrobit sekundár s turbínou i pomocné systémy. Neumíme vyrobit podstatné části jaderného ostrova. Zde snad jen potrubí, čerpadla, armatury a nějaké nádrže, ale reaktor a parogenerátory ne. To je druhá část jednání s vybraným dodavatelem.
Musíme si ale říct, že to tak bude, že chceme třeba dodat všechna čerpadla mimo čerpadel na primárním okruhu, nebo všechny ventily a armatury, nebo chemická měření a laboratoře atd. Bohužel, zatím se toto téma neobjevuje. Ale mělo by. Přece nebudeme to, co umíme vyrobit v Čechách, dovážet z ciziny.
Jak ovlivní případ lithium sněmovní volby?Anketa
Jaderné technologie, které Česko používá k produkci elektřiny, jsou historicky navázány na Rusy. Může to představovat nějakou výhodu pro Rosatom při výběru dodavatele technologie?
Ano, ti, co budou nabízený projekt posuzovat, vybírat, hodnotit a tak dále, se v něm budou lépe orientovat, protože koncepce a způsoby projekčních a konstrukčních řešení jsou prakticky stále stejné. Také způsob uvažování a diskusí o projektu je pořád stejný. Navíc jsou vytvořeny mnohé osobní vztahy a u těch starších expertů přispívá i absence jazykové bariéry, prostě Čech se s Rusem domluví.
Jak hodnotíte potenciál jednotlivých dodavatelů pro zapojení českých firem do výstavby v Česku?
Nerad bych brousil do této oblasti. Tak jen jedním slovem a můj vlastní názor. Ruský projekt je nám bližší a co je podstatné, má reference. V nejbližší době začne výstavba v Maďarsku (zahájení výkopových prací je plánováno na leden 2018) a ve Finsku, takže je možné konzultovat náš projekt s jinými investory. Podívejme se ale na ostatní. Americký Westinghouse je modulární koncepce, vše je dopředu vyzkoušeno a teprve potom se montuje na místo. Ale blok nikde zatím neběží a podle posledních prohlášení vedení společnosti utlumuje výstavbu nových bloků a chce se soustředit na služby pro provozované bloky. AREVA se zpožďuje jak na prototypu ve finském Olkiluoto, tak ve francouzském Flamanville. Korejci zastavili výstavbu v Jižní Koreji a dokončují stavbu v Emirátech. O čínském bloku toho moc nevím, protože neumím čínsky.
Než se u nás začne stavět, uběhne dlouhá doba. V jaké situaci se dnes český jaderný průmysl nachází?
Je ve stavu, kdy umí zajistit servisní a údržbové práce na běžících jaderných elektrárnách. Dodává některé systémy a díly pro rekonstrukce a modernizace. Dobře si vede ZAT, I&C Energo, Energoservis, ale i Škoda JS a Škoda Power (Doosan). To, co chybí, je mnohem větší zapojení do nové výstavby v zahraničí, i když určité dodávky probíhají. Řada českých firem je dlouhodobými dodavateli pro projekty Rosatomu jak v Rusku, tak v zahraničí. Mám na mysli například Sigma Group, Arako, MSA, Kabex a další. Dále třeba Škoda JS dodává díly pro reaktor EPR od Areva. Asi by Aliance české energetiky měla viditelněji prosazovat zájmy českých firem na exportních dodávkách.
Podle plánů se nové bloky nezačnou stavět dříve než za deset let. Může náš průmysl vůbec přežít toto období bez výhledu velké zakázky?
Těžko, i když přežívá již 15 let. Otázka je, jestli si firmy na těch dalších 15 let nebudou hledat jiný program a neodejdou od jádra. Signál, který dává vláda i potenciální investor (ČEZ) je docela slabý. Rozhodnutí se odkládá a odkládá. On totiž postup „nažraný vlk a celá koza“, takové to úřednické naplnění Státní energetické koncepce a Národního akčního plánu rozvoje jaderné energetiky, to nestačí. To, co chybí, je silné, hlasité a jasné rozhodnutí „budeme stavět“. A to dosud není. Ale jak už jsem řekl, zakázky potřebujeme. Aby náš jaderný průmysl přežil, musí dostávat zakázky od potenciálních dodavatelů technologie.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
