Zkušený Miroslav Polreich: Sobotka? Ten pán je hloupej. Merkelová obstála

1. 3. 2016 14:53

ROZHOVOR Řešení války v Sýrii bylo možné prostřednictvím dohod a vyjednávání hledat díky vstupu Ruska do konfliktu. ParlamentnímListům.cz to řekl zkušený bývalý zpravodajský důstojník a exdiplomat Miroslav Polreich. Angela Merkelová podle něho svoji úlohu zvládá dobře vzhledem k těžké situaci, v jaké se ocitla. Oproti tomu následně doktor Polreich pohovořil o „prostoduchosti“ premiéra Sobotky.

Zkušený Miroslav Polreich: Sobotka? Ten pán je hloupej. Merkelová obstála
Foto: Hans Štembera
Popisek: JUDr. Miroslav Polreich

Anketa

Jakou školní známku zatím dáváte politikovi Andreji Babišovi?

55%
6%
3%
3%
33%
hlasovalo: 15407 lidí

Pokud jde o dění v Sýrii, platí příměří a ruská média už před tím halasně tvrdila, že Asad v bojích rozhodl ve svůj prospěch a současně obviňují tureckého prezidenta Erdogana, že pomáhá IS tím, že jeho rodina od radikálů kupuje ropu, a tím pádem Erdoganův vztek na vývoj v Sýrii souvisí s tímhle. Jak situaci střízlivě a nepropagandisticky posoudit?

Je třeba si zopakovat předně základní fakta. Opozice proti Damašku má dlouhodobou historii za podpory Francie a Turecka, ale teprve při politické vojenské aktivizaci v oblasti (Afghánistán, Irák) a jejich celkovým vnitropolitickým rozkladem byla vojensky vyzbrojena a aktivizována opozice v Sýrii a došlo tak v podstatě k bezvýchodné občanské válce podporované západními zeměmi a později dokonce přímým zapojením USA leteckým bombardováním. Toto prostředí umožnilo vznik IS a získat pro ně příznivce nejenom v Iráku, ale i v okolním světě na základě náboženské doktríny. Za této situace, kdy na straně Asáda bylo Rusko, Irán a Čína, oficiální vláda v Damašku byla k neporažení, což si západní analytici a politici dost dobře neuvědomovali. Tento válečný stav trvá již nyní přes 5 let a jeho přirozeným důsledkem byly ztráty na životech, ničení země a zcela přirozený vynucený útěk obyvatelstva. Jiný důvod, než válečné strádání, pro migraci obyvatelstva nebyl. Kdyby příčinou byl režimní systém Damašku, tak by exodus nezačal až v době občanské války a bombardování. Proto také většina uprchlíků zůstává v sousedních státech a čeká na uklidnění a návrat.

Teprve vstupem Ruské federace na straně legální vlády dochází ke změně vojensko-politické situace, která cíleně vyústila k hledání cesty jednáním a zastavením válečných operací. Politický význam ruské přítomnosti je zcela zřejmý a je třeba dát RF jednoznačný kredit. Nejedná se jenom o Sýrii a její stabilizaci pod Damaškem, ale i o evropský migrační problém, který vlastními silami EU, jak se ukazuje, je nezvladatelný. Nemluvme tedy o propagandě, držme se faktů.

Je pravda, že přístup USA a RF byl protikladný, ale díky otevřenému a účinnému vstupu RF do konfliktu bylo možno hledat řešení cestou vyjednávání a dohodou právě těchto velmocí. Neopomeňme, že jednání se připravovalo již delší dobu spoluprací zpravodajských služeb i v rámci nedávno podepsané nové dohodě těchto služeb mezi oběma státy. Věc není zas tak jednoduchá jak jsem naznačil. Jsou tu ještě další závažné faktory, jako je Kurdská otázka zvláště ve vztahu k Turecku, a nakonec i ovládané teritorium IS, které má prostor i v Iráku a jak je nyní známo i v jiných zemích (Libye), tedy situace, která bez souhlasného společného postupu obou velmocí se zdá neřešitelná. Takže čeští neocons a pan předseda Sobotka mají ve své jednoduchosti dobrý důvod proč útočit na tuto možnou spolupráci a raději se dále potýkat s problematikou migrantů.

V Evropě začala smršť zostřování ochrany hranic. Rakousko na hranice vysílá další vojáky, omezuje počet běženců, kterým udělí azyl a Německo se zlobí, že tímto krokem Rakušané uprchlíky v podstatě přeposílají do Německa. Na makedonské hranici nepouštějí Afghánce a plán Angely Merkelové na dohodu s Tureckem zjevně zatím v EU podporu nemá. Co k jednotlivým položkám v migrační krizi říci a v co lze doufat?

Ochrana hranic a budování „pevnosti EU“ je sice dobrý politicko-propagační trik, ale pokud vnímáte, co jsem uvedl v předchozím odstavci, tak zde není vazba na řešení podstaty věci. Jsou to jen silácká prohlášení, která mohou oslovit jen jednoduše myslícího občana. Je přece známo dle statistik sestavených ještě v době před tou příslovečnou vlnou, že Německo opravdu potřebuje každoročně víc než půl milionu (530 000) nových migrantů k zajištění chodu svého hospodářství. Takže paní Merkel není tak daleko od pravdy a její problém dosud byl spíše opačný, kde ty lidi sehnat. Není to tak nesnadné pochopit, když si uvědomíme, že i naše skromné prostředí za poslední dobu v podstatě přijalo 200 000 Ukrajinců, 60 000 Rusů, ještě větší počet Vietnamců a o Slovácích nemluvě, ty jaksi za cizince nepočítáme. Vstřebali jsme je bez problémů, což bohužel nelze říci o Romech, kteří zabydleli místa po odsunutých Němcích již krátce po válce. Vzpomeňme na naše srdnaté podnikatele, kteří se nechali slyšet, že potřebují každý rok 5 tisíc dalších migrantů a doufám, že vědí, že budou pracovat za stejných platových a sociálních podmínek jako místní lidé.

Jestli máme v něco doufat, tak v ukončení bojů, tím k normalizaci migrace jako přirozené cesty k řešení našich problémů i problémů příchozích lidí. Můžeme pro to také něco aktivně udělat. Nevymýšlet nepřítele tam, kde není. Nebezpečím je naše hloupost a tím podmíněná servilita dokonce dnes ve fiktivní mocnost, která si to navíc ani nepřeje

Už i západní média si všímají obtížného psychického rozpoložení Angely Merkelové, mluví o únavě, vyčerpanosti a podobně. Jakým způsobem lze nyní po zhruba tři čtvrtě roce migrační krize zhodnotit výkon Merkelové v této věci a jak to zasadit do kontextu její celé politické kariéry? Chovají se k ní média férově, nebo jí ubližují?

Angela Merkelová má odpovědnou funkci v obtížné době nalézt pravé místo pro SRN ve složité situaci EU, nejenom migrace a nebezpečí terorismu. Navíc SRN je nutně a zákonitě opět vtahována do mezinárodněpolitických problémů a ty nejsou jen takové, jak jsou nám prezentovány našimi médii. Zdůraznil bych jen jednu věc – obnovení tradičních vazeb na Ruskou federaci. To nejsou jednoduché věci. Na to vše myslím, když míním, že vše – i sebe – zvládá dobře.

Evropští lídři se na nedávném summitu dohodli s britským premiérem Cameronem, který doporučil Britům hlasovat v referendu pro setrvání v EU. Reakce uvnitř konzervativní strany na dohodu jsou velmi nepříznivé, například vlivný londýnský primátor Boris Johnson bude pro vystoupení z EU a stejně tak i někteří Cameronovi ministři. Udělal David Cameron dobře, když se rozhodl kopat za EU?

Základem politiky Velké Británie a její specifické zvláštnosti je vazba na Spojené státy, jejíž důležitost je závislá dosti na samotném postavení této země, která se dosti v posledních dekádách mění; jak svým vlivem, tak i politickým postojem, který je značně nejistý a to překvapivě k vnitropolitické situaci, která dosud nikdy nepadala mnoho na váhu. Na druhé straně je to vztah k EU sice za zvláštních podmínek, ale jedná se o nutný vztah. A opět jako s USA, tak i zde není situace klidná. Přesto si myslím, že VB si bude snažit udržet stále vazby na obě strany a proto jakákoliv razantní změna, odchod z EU, nepřipadá v úvahu. Byla by to nová cesta a na to již VB není připravena.

Tzv. brexit by podle mnohých znamenal katastrofu pro EU. Souhlasíte s výrokem Bohuslava Sobotky, že pokud Británie odejde z Unie, v Evropě zažijeme vzrůst nacionalismu a de facto rozpad EU? Jiní komentátoři tvrdí, že brexit v souvislosti s dalšími krizemi, které EU sužují, může ohrozit nejen další budoucnost EU, ale i její bezpečnost a transatlantické spojenecké vazby. Co k tomu říci?

Brexit jako katastrofický scénář. Celkem relevantní otázka. Ovlivněna by byla nejenom Británie, ale Evropa a jak napovídáte třeba i transatlantické spojenecké vazby. Pan premiér Sobotka jde ve své prostoduchosti ještě dál: „Česko by se vrátilo do sféry vlivu Ruska.“ Samozřejmě komunistického, jinak by to jeho strašení nemělo význam. Ten pán je jednoduše hloupej. Copak on neví, odkud k nám ty změny přišly? Anebo, což by bylo daleko horší, věří své vlastní instituci, BIS, že Rusové a dnes již i Číňané nás chtějí porobit, nebo generálu v pěkné uniformě, že naším nepřítelem není Islámský stát, ale Rusko, jak nás pan Pavel poučoval několikrát ve slušivé uniformě v televizi? Politiku u nás určují jen (předlistopadoví) vojáci? Ti se opravdu Ruska musili bát. A dobře věděli proč. Ti byli vychovávaní v nevědomosti a k nenávisti. Bohužel jeho hlavní poradce pan Špidla mu to neporadí. Ten hlásá, že byl na letadlové lodi, tisíce námořníků a cítil tu moc. Neuvědomil si, že stál na hromadě šrotu. Ta loď nikdy nevystřelí. Američané válčit nebudou, ti vědí, že jsou, zvláště s Ruskem, ve vzájemné závislosti a odpovědnosti a věci se řeší jednáním a dohodou. Pro propagandu a prostý lid se přijaly sankce proti Rusku, aby v ten samý týden letěli společně na ruské raketě do vesmíru a velitelkou byla Američanka. Uzavřeli, dnes již soukromé, společnosti pro výzkum vesmíru právě v této době, a v této velmi sofistikované oblasti smlouvy o spolupráci právě s Ruskem. To nám ale nesmí Sobotka ani říct. To bychom přišli na to, že přes miliardu korun ročně pro BIS jsou vyhozené peníze.

Ve Spojených státech vrcholí volební kampaň a nutno říci, že se daří zejména protisystémovým kandidátům, zejména Donaldu Trumpovi, který přiostřuje rétoriku. Existuje poučka, že kandidát, který vyhraje primárky v Jižní Karolíně, zpravidla bývá republikánským nominantem. Bude tomu tak podle vás i v tomto případě? Co by měl český čtenář vědět o průběhu primárek v USA? Komu dáváte šance?

Volební kampaň v USA. To my Evropané nepochopíme. Byl jsem dosti pilným studentem amerického politického prostředí a žil jsem tam dosti dlouho, ale neporadím. Jen jednu poučku přece jenom mohu dát. Tam je velký rozdíl mezi kandidátem a poté prezidentem. Kandidát je televizní šoumen a prezident je politik a má odpovědnost. Takže nedejme na řeči a nebojme se. Prezidenti mívají velmi malý manévrovací prostor.

Mnozí ekonomové stále výrazněji připouštějí, že svět stojí na prahu další ekonomické krize a finanční trhy připomínají situaci z roku 2008. Důvodů je několik. Ekonomický pokles v Číně, kde ekonomika rostla nejpomaleji za 25 let, rekordně nízké ceny ropy nebo nafukující se bubliny na realitním trhu. Je to reálná obava, nebo nesmysl? Jaké důsledky by pro Západ v současné velmi problematické době měla po uprchlické krizi a ukrajinské krizi další rána v podobě ekonomické krize?

Kritikům současných poměrů, mezi které se řadím, se směřování vaší otázky nabízí. Předkládáte dokonce několik skutečných námětú jako problémy, které před námi stojí. Neviděl bych stav globální ekonomiky z makroekonomického hlediska tak krizový. Svět jde kupředu. Bohužel není to zrovna náš případ. Na řadě byly kolonie, třetí svět, tygři a nyní je možno hovořit právě z globálního hlediska stále o pozitivním pohybu, a to včetně Číny i Ruska, v naději. Problém je jinde. U nás doma. Teprve nyní nám ekonomové na základě faktů dokázali, že jsme kolonií, stejně jako jiné státy „nové Evropy“. Netvrdí to jenom Švihlíková, levice, ale i „experti“ cizích společností a bank, které dodávají opět v souladu s poradci premiéra, že rozdíly se nevyrovnávají a vyrovnávat se již ani nebudou. Rozdíly, které vzhledem k faktu, že produktivita práce je již souměřitelná, vznikají právě díky pravidelnému odvodu až 500 miliard korun ročně do zemí nových koloniálních držav (vlastníků).

Máme li se vyhnout ekonomické krizi a krizi sociální, musí nastoupit role odborů. I Jan Švejnar jim vytýká malou razantnost a bojí se sociálních nepokojů. Bohužel jejich postavení a případné oprávněné nároky nepodpoří Sobotkova vláda (poradci). Je tu však ještě nezanedbatelná role pana prezidenta, ten již dovedl kritizovat systém neschopnosti správy státu, pokud nemá k dispozici banky. Správně nakročil a zůstane na jeho erudici a odpovědnosti, zda přijme určitá stanoviska i případně v mezinárodní souvislosti stejně postižených evropských kolonii.

Závěrem se podívejme na Rusko a Ukrajinu. V Kyjevě se rozkládá vláda, premiér Jaceňuk přišel o většinovou podporu v parlamentu, nestojí za ním ani prezident Porošenko. Současně se nijak nezlepšuje ekonomická situace Ruska a na Donbase jsou sporadické přestřelky. Co očekávat od příštího vývoje? Je možné ještě vlastně zajistit územní celistvost Ukrajiny v jejích hranicích z konce roku 2013?

Rusko a Ukrajina – nekonečný hraniční a zájmový příběh. Hranice vždy byly obtížně definovatelné, a to již od Kyjevské Rusi. I politické postavení bylo vždy složité včetně jazyka. Myslím, že hranice mohou být vyřešeny, Krym byl, je a bude ruským, jak řekl prezident Zeman, stejně tak rovnoprávnost jazyků. Ty mohou sjednocovat. Známe historii připojení Donbasu k Ukrajině, ale nikdo nenárokuje odtržení. Zajištění práv rusky orientovaného obyvatelstva by rovněž nemělo být problémem.

Vnitropolitická situace Ukrajiny je velmi složitá a pro zjednodušení opomenu ekonomiku, jejíž současný stav nenapomáhá stabilizaci. Boje různých frakcí, skupin, paramilitantních a sociálně a národnostně zaměřených uskupení, nemají svůj politický či ideový základ. Proto jejich vývoj a vzájemné střety jsou těžko předvídatelné. Do toho všeho vstupují cizí prvky; ten ruský bych pokládal spíš za stabilizační, nenarušující celistvost země. Jakékoliv obnovení nepokojů na donbaských hranicích by mohlo být vyvoláno jako součást k zakrytí vnitropolitických střetů.

Snaha západních zemí  posílit svůj vliv se utlumuje tím, jak přicházejí k uvědomění stabilní pozice samotného Ruska a já doufám, že to tak zůstane. Takže překvapivý závěr. Nemyslím, že dojde ke zhoršování vztahů k Rusku, i když jednotlivé vnitropolitické střety, a to i v divoké formě, nelze vyloučit.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Radim Panenka

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

VIDEO Těžký týden předsedy Junckera. Utíkal před smíchem novinářů, pak v amoku vyhazoval Farage

9:43 VIDEO Těžký týden předsedy Junckera. Utíkal před smíchem novinářů, pak v amoku vyhazoval Farage

Uplynulý týden by asi předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker nejraději zapomněl. Jeho vystoupe…