Ministerstvo obrany: Informace o libyjské armádě

Libyjská armáda v lednu 2011

Nejvyšším velitelem je Muammar Kaddáfí - de facto. Ozbrojeným složkám velí Všeobecný dočasný výbor obrany složený z náčelníka generálního štábu a velitelů pozemních sil, letectva a námořnictva. Poslední známý vojenský rozpočet (2005) dosahoval výše 2,5 miliardy USD.

Území státu je rozděleno na šest vojenských okruhů: Tripolis, Syrta, Benghází, Tobrúk, Gharian a Kufra.

Jako první, ideologicky hlavní, ozbrojená síla jsou uváděny Lidové milice se zhruba 40 000 příslušníky. Spadají do podřízenosti místním vojenským velitelstvím a jejich hlavním úkolem je obrana teritoria. Jejich výzbroj tvoří pěchotní ruční a podpůrné skupinové zbraně, transport zajišťují terénní automobily. Nejasný počet milicionářů prodělal i výsadkový výcvik.
Počet příslušníků armády: podle různých zdrojů - 70 000 až 119 000, pravděpodobnější je ale nižší počet.

Vojáci prezenční služby vybíraní selektivně na dobu 18 až 48 měsíců tvoří zhruba polovina stavu.

Pozemní síly

Počty vojáků: 50 000
Velitelství: v Tripolisu
Hlavní základny: Al Adem, Adžabijá, Azouzou, El Bayda, Benghází, Ghat, Misrata, Sabha, Sidra, Tobrúk, Murzúk a Tripolis.

Informace o struktuře pozemních sil se liší i podle zdrojů z roku 2010. Podle první informační verze jsou tvořeny 15 brigádami zajišťujícími 11 pohraničních a 4 bezpečnostní zóny, dále 10 mechanizovanými prapory, 18 pěšími (motorizovanými) prapory, 6 prapory speciálních sil označovaných jako Commando a Rangers, 22 dělostřeleckými prapory, 4 protileteckými raketovými brigádami a 7 protileteckými dělostřeleckými brigádami.

Podle druhé verze se jedná o 11 tankových brigád, 11 mechanizovaných brigád, 5 pěších (motorizovaných) brigád, 1 brigádu Národní gardy, 40 samostatných tankových praporů, 48 samostatných mechanizovaných praporů, 12 vzdušně výsadkových praporů, 4 prapory speciálních sil označovaných jako Rangers, 2 dělostřelecké prapory, 6 protileteckých raketových brigád. Pravděpodobnější je druhá verze. Tanková brigáda je pravděpodobně tvořena dvěma tankovými a jedním mechanizovaným praporem, mechanizovaná brigáda dvěma mechanizovanými a jedním tankovým praporem. Tankový prapor se skládá ze tří rot a má celkem 31 tanků. Nelze však vyloučit i jinou strukturu danou výzbrojí a hlavním úkolem.

Do přímé podřízenosti vrchního velení spadají 4 brigády taktických a operačně-taktických raket vyzbrojené systémy Luna (v kódu NATO: FROG 7) a Elbrus (v kódu NATO: SCUD B). Podle nepotvrzených údajů se jedná o více než 400 raket obou typů, avšak celkový počet bojeschopných systémů je nejasný.
Určitou kuriozitou tělesná stráž vůdce revoluce Kaddáfího. Skládá se z žen ve věku od 18 do 35 let s minimální výškou 170 cm. Používá se pro ně označení Amazonky nebo Garda Amazonek. Všechny členky procházejí tvrdým bojovým výcvikem. Z původních 8 se tato jednotka rozrostla na 40, podle jiných údajů až 200 příslušnic.

Příslušníci libyjské armády prodělávali v osmdesátých letech minulého století výcvik v SSSR, Bulharsku, Československu (především letci), Německé demokratické republice, Jugoslávii, Iráku a Sýrii. V roce 1984 došlo k podpisu smlouvy o výcviku pilotů vrtulníků a opravách libyjských lodí s Maltou. Od roku 2007 probíhá spolupráce s Ruskem. Příslušníci britských SAS cvičili roku 2009 příslušníky libyjských speciálních sil 32. brigády vedené Chámisem al-Kaddáfím. V Libyi působily v posledních 30 letech tisíce zahraničních instruktorů a poradců.
V roce 1981 došlo k podpisu třístranné smlouvy o spolupráci ve financování vyzbrojování mezi Libyií, Lidovou demokratickou republikou Jemen (Jižní Jemen) a Ethiopií.

V polovině osmdesátých let minulého století sloužila Libye jako tranzitní stát nebo finanční sponsor při vyzbrojování Sýrie, Beninu, Ghany a Súdánu materiálem sovětské výroby. Dále probíhaly dodávky tanků T-55, operačně-taktických raket Elbrus (SCUD 2), pozemního a protiletadlového dělostřelectva a munice do Íránu a době íránské revoluce a války s Irákem.

Po zrušení embarga roku 2004 se libyjské vojenské vedení rozhodlo modernizovat ozbrojené síly na úroveň armád 21. století, a to cestou nákupu technologií. K tomu se rozhodlo opakovaně pořádat zbrojní veletrhy LIBDEX. Jako první proběhla roku 2004 akvizice 25 terénních vozidel Black Iris pro speciální jednotky z Jordánska. Roku 2007 byla podepsána smlouva s Ruskem na dodávku výzbroje v hodnotě 2,2 miliardy USD. Z pozemní výzbroje se jednalo o čtyři baterie protiletadlových/protiraketových komplexů S-300PMU-2 Favorit a 20 protileteckých systémů TOR-M1. Zároveň probíhala jednání o nákupu protileteckého/protiraketového systému S-400 Triumf a protileteckého systému Buk-1/2 a několika desítek tanků T-90. V dalším roce došlo k navýšení na hodnotu 4,5 miliardy USD, přičemž objednávka byla rozšířena o modernizaci 145 tanků T-72 a výstavbu továrny na výrobu pěchotních zbraní. V roce 2009 došlo k podpisu smlouvy s italským konsorciem SELEX ve výši 300 milionů euro na vybudování systému pohraniční elektronické kontroly. Libye dále projevila zájem o transportní a hlídkové letouny ATR 42, cvičné letouny Piaggio P166, bezpilotní letouny Mirach, letecký průzkumný systém ATOS a italskou verzi programu vojáka budoucnosti. V roce 2009 byla podepsána smlouva na dodávku 120 lehkých kolových obrněných vozidel NIMR II z Jordánska. Z francouzské výzbroje a technologie projevila Libye zájem o vezený dělostřelecký systém CAESAR a munici k němu, a dále o dodávku zařízení pro továrnu na výrobu menších zbraňových systémů. Výše uvedené dodávky pravděpodobně nebyly realizovány. Údajně proběhla dodávka protitankových řízených střel Milan ADT-ER od evropského konsorcia MBDA v hodnotě 166,4 milionu USD a dodávka komunikačního systému TETRA od evropského konsorcia EADS. Dále byla realizována dodávka pěchotních zbraní z Itálie přes Maltu a pěchotních zbraní z Belgie.

Hlavní výzbroj pozemních sil tvoří následující druhy a typy zbraní a techniky. V závorce jsou uvedeny pravděpodobné počty funkčních kusů:

tanky T-54/55 - 1 700 (500), T-62 - 170 (100), T-72 - 250 (135), průzkumná obrněná vozidla EE-9 - 500 (70), BRDM-2 - 250 (50), AML90 (počty neudány), bojová vozidla pěchoty BMP-1 - 800 (není známo), obrněné transportéry BTR-50 - 120 (není známo), BTR-60 - 120 (není známo), OT-62 TOPAS - 60 (30), OT-64 SKOT - 60 (30), M113 - 40 (0), EE-11 - 180 (100), Chaimite - 50 (není známo), Fiat 6614 - 200 (není známo), asistenční obrněné vozidlo Fiat 6616 - 100 (není známo).

U následující techniky nejsou známé počty z hlediska poměru oficiálních a funkčních počtů, případně nejsou udávány počty žádné, samohybné raketomety 122mm vz. 70 - 100, 122mm BM-21 Grad - 230, 122mm BM-11 - 200, tažené raketomety 107mm typ 63 - 300, samohybné dělostřelecké systémy 155mm M109 - 18, 155mm PALMARIA - 158, 152mm 2S3 Akacia - 55, 152mm vz. 77 DANA - 80, 122mm 2S1 Gvozdika - 130, tažené dělostřelecké systémy 122mm D-74 - 60, 122mm D-30 - 245, 105mm M101 - 60, 130mm M-46 - 360, protiletadlová děla a kulomety 12,7mm DŠKM, 14,5mm KPV, 23mm ZPU-23-2 - 450, 30mm PlDvK vz. 53/59, 57mm Plk S60, 40mm Bofors 40L60 a samohybné 23mm ZSU-23-4 Šilka, protitankové řízené střely Vigilant, MILAN, 9K11 Maljutka, 9K111 Fagot, 9K114 Šturm, protiletecké raketové systémy a komplety Crotale, 2K12 KUB, 9K38 Igla, 9K31 Strela 1, 9K35 Strela 10, vrtulníky vojskového letectva AB206 - 5, Alouette III - 8, CH-47 - 16. Základní výzbroj jednotlivce a družstva tvoří útočné pušky AK-47, SKS, samopal vz. 58, FN F2000 (speciální jednotky), odstřelovačké pušky Dragunov SVD, kulomety PKM, RPD, RPK a NSVT, pancéřovky RPG-7 a RPG-2. Různé informační zdroje uvádějí odlišné počty i další typy výzbroje.

Vojenské letectvo

Počty vojáků: 18 000
Hlavní základny: Benghází, al-Adam, al-Avari, Tripolis, Lutíja, Sidra, Ugba bin Nafi
Letectvo se skládá z 1 útočné, 10 stíhacích, 2 protipartyzánských, 2 transportních a 4 vrtulníkových perutí a útvarů systému raketové protivzdušné obrany státu.

Po ukončení embarga na dovoz výzbroje byly rozjednány akvizice nové letecké techniky. Jedná se o 12 víceúčelových bojových letounů Su-30MK2, 12 víceúčelových bojových letounů MiG-29 SMT, 4 víceúčelové bojové letouny Su-30, 6 cvičných proudových letounů Jak-130 (údajně dodány), několik desítek víceúčelových vrtulníků Mi-171 a bitevních Mi-35 a Ka-52 Alligator. Libye měla dále zájem o 14 víceúčelových bojových letounů Rafale, 12 bitevních vrtulníků EC 665 Tigre, 12 víceúčelových vrtulníků EC 725 Super Cougar a 10 lehkých víceúčelových vrtulníků AS 350 Ecureil z Francie a neupřesněný počet víceúčelových bojových letounů JF-17 Urdu z Číny.

Hlavní výzbroj letectva tvoří následující typy: stíhací bombardéry/útočné Su-24 - 15, Su-22 (exportní Su-17) - 40, stíhací MiG-25U - 4, MiG-23U - 80, Mirage F1 - 20, MiG-21 - 16, protipartyzánské J-21 Jastreb - 26, transportní C-130H - 7, L-410 - 15, An-26 - 10, Il-76 - 14, Falcon 50 - 3, B 707, tankovací Il-78 - 4, cvičné/lehké bitevní Mig-23U - 15, Mirage F1B - 6, G-2 Galeb - 84, CM-170 Magister - 12, L 39 Albatros - 136, SF-260W - 80, vrtulníky Alouette III - 4, Mi-8 - 7, Mi-24/35 - 40, A109 - 12, Mi-4 - 42. Lze předpokládat, že část uvedených letounů a vrtulníků není bojeschopná. Různé zdroje uvádějí i jiné počty, většinou vyšší. Úkoly protivzdušné obrany státu plní raketové systémy S-75 Dvina/Volchov, S-125 Něva/Pečora, 9K33 Osa - 20, S-200 Angara - 8 praporů, S-300 - 4 systémy, dále jsou některými zdroji uváděny 2KJ11 Krug a Strela 10. Počet funkčních systémů není publikován. Různé informační zdroje uvádějí i jiné počty.

Vojenské námořnictvo

8 000 vojáků
Hlavní základny: Benghází, Derna, Tobrúk, Tripolis, Daruah, Sidra, Bardía, Al-Khuma, Misratah
Součástí námořnictva je pobřežní stráž se základnami Tripolis, Benghází a Al Danya.
Po ukončení embarga projevila Libye zájem o 2 ruské ponorky třídy 877 Paltus (kód NATO: Kilo) a 3 rychlé čluny Molnija, 2 francouzské korvety třídy Gowind a 6 italských hlídkových člunů třídy Bigliani.

Hlavní výzbroj námořnictva tvoří následující třídy a typy lodí a systémů: 2 ruské fregaty třídy Koni/El Hani vyzbrojené řízenými střelami P-15 Termit a 9K33 Osa M, 3 ruské korvety třídy Nanuška/Al Gazala se stejnou raketovou výzbrojí, 9 francouzských raketových člunů třídy La Combatante/Sharara vyzbrojených řízenými střelami Otomat, 8 ruských minolovek třídy Natya, 3 ruská vyloďovací plavidla třídy Polnočnyj, 20 lehkých vyloďovacích plavidel, 3 raketové baterie ruského systému pobřežní obrany P-5 Pjaťorka dislokované na základnách Tobrúk, Benghází a Al Danya.

Pobřežní stráž disponuje 8 hlídkovými čluny. Námořní letectvo má ve výzbroji 12 ruských vrtulníků Mi-14 a 12 francouzských SA.321 Super Frelon. Různé zdroje uvádějí i jiné počty.
Další informace o libyjské armádě včetně označení vojenské techniky a nasazení libyjských ozbrojených sil najdete v příloze

Zdroje:
Publikace: státy a území světa,
Internet: Wikipedia, World air forces, Olser.cz, lcweb2, afterburner.cz, praguecoldwar.cz, companiesandmarkets.com, pbs.org, answers.com, mongabay.com, zbrane.ecn.cz, aktualne.centrum.cz, businesinfo.cz, fpage.sweb.cz