Začala bych od začátku. Zákon č. 44/1988 Sb., horní zákon, ukládá těžařům povinnost vytěžit účelně a hospodárně celé ložisko nerostu (volné vysvětlení zákona).

Toto má být jakási pojistka proti těžbě pouze lukrativních lokalit. V roce 1991 usnesením vlády č. 444/1991 Sb. byly stanoveny "těžební limity". V případě rozporu v právních normách je zákon nadřazen usnesením vlády. Soudní spor těžařů se státem by byl v tomto ohledu velmi zajímavý. Nevím, jak a kým byly tyto limity stanoveny, ale zjednodušeně to vypadá tak, že kdosi nakreslil čáru do mapy, a pak tedy limity nejsou promyšleným návrhem na základě nějaké koncepce, ale spíš nápadem, jak se zavděčit některým lidem v "porevoluční době". Zákon nařizuje těžařům těžbu celého ložiska a nevytěžení zásob velmi zatíží následující rozpočty státu.

Potřeby a nároky společnosti se neustále zvyšují. Tím myslím spotřebu elektrické energie. Pokusím se trochu přiblížit negativní a pozitivní dopady rozhodnutí o "vyuhlení" či odpisu zásob lomu ČSA. Pozitiva: zisk roční těžby 6 mil. tun v roce 2016 až 2061 a možnost dalšího vyuhlení 486 mil. tun zásob pro druhou polovinu 21. století. Negativy při prolomení limitů jsou zábor 560 ha území doposud nedotčeného těžbou a přesídlení téměř 2000 obyvatel. Při zachování limitů jsou negativy: odpis 256 mil. tun hnědého uhlí, předpokládané zvýšení míry nezaměstnanosti a zatížení zahraniční platební bilance dovozem elektrocké energie, černého uhlí, zemního plynu a topného oleje. Celá problematika má několik rovin. Rovinu právní, sociologickou, ekonomickou a ekologickou, ale i rovinu lidských potřeb.

Vliv propouštění horníků z mostecké pánve se nejvíce odrazilo na nejvyšší nezaměstnanosti v regionu. Část propuštěných zaměstnanců odešla do starobního důchodu a část si našla jiné zaměstnání. Došlo k výměně méně kvalifikovaných lidí za kvalifikované horníky. Roční náklady státu na jednoho propuštěného horníka byly vyčísleny na cca 210 000 Kč.

Už nyní víme, že pokud budou limity zachovány a zachráníme dvě obce, zvýší se nezaměstnanost cca o pět tisíc lidí. Nabídky těžební společnosti jsou také zajímavé a bylo by možná dobré se nad tím zamyslet (lidem byla nabídnuta možnost vystavění nových vesnic a městeček dle přání obyvatel i s finanční kompenzací).

Ekologie je dalším častým argumentem proti těžařům. Ano, krajina, kde probíhá těžba, vypadá v daném okamžiku zničeně, nicméně výše zmíněný horní zákon ukládá těžařům povinnosti rekultivace a uvedení krajiny do původní podoby. Těžební společnosti vytvářejí fondy, ze kterých jsou financovány důlní škody, sanace a rekultivace krajiny. Tyto fondy jsou účelově vázány! A také zní »zajímavě« plán dovozu polského uhlí, které je méně výhřevné, s větším množstvím síry, a o tom, komu patří značná část dolů v Polsku, jistě psát nemusím...

Mnoho času již na posunutí ekologických limitů nezbývá. Odpovědní lidé se budou muset velmi rychle rozhodnout, co dál. Zakonzervování lomu a jeho případné nové otevření bude velmi drahé. Otázek je mnoho, odpověď není jednoduchá a pravda také není černobílá. Rozumím i argumentům, že je nerozumné takovým nerostným bohatství plýtvat »pouhým« spalováním, ale to je pouhým střípkem v celé mozaice rozhodování.

Uhlí je pro ČR do budoucna stále strategickou surovinou a nesmyslně se této energie do budoucna vzdávat, podle mě, není rozumné.

Gabriela HUBÁČKOVÁ, poslankyně PČR za KSČM

##MINIPAS 2026##

Více:

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.