Platí to zejména v otázce poplatků za znečišťování ovzduší, jejichž výše by se měla postupně zvyšovat od roku 2017 do roku 2021 až na 3,5násobek současného stavu.
Námitky zejména teplárenských podniků, že nový zákon je promarněnou příležitostí a situaci neřeší, jsou pochopitelné výroky podniků, kterých se zvýšení poplatků nepříjemně dotkne. Z pohledu životního prostředí a zájmu o čistší ovzduší však nejsou zcela pravdivé, jelikož pozitivní efekt lze s uplatněním nového zákona očekávat. Lze ale souhlasit s kritikou tohoto zákona v tom smyslu, že se příliš nezaměřuje na dalšího znečišťovatele ovzduší - lokální vytápění.
Tento zdroj znečištění, představovaný zejména vytápěním domácností, má na znečištění ovzduší srovnatelný, podle některých výzkumů dokonce větší podíl, než velké průmyslové podniky, teplárny a další velcí znečišťovatelé. Nelze samozřejmě přistupovat k nesmyslným a zcela nereálným návrhům typu zákazu topení uhlím, jak jsme mohli v minulosti slyšet od Martina Bursíka. Současný návrh zákona o ochraně ovzduší počítá s přísnějšími parametry pro malé kotle na našem trhu co do výše emisí, a zakazuje také spalování nekvalitních paliv. Nepodchycuje ale způsob vymahatelnosti těchto opatření a úřadům příliš neusnadňuje jejich vymahatelnost. Ty tak budou při snaze regulovat znečištění ze strany domácností i nadále bez výraznějších možností.
Zapomínat bychom neměli ani na další velký zdroj emisí - automobilovou dopravu. Desítky českých měst v čele s Prahou, Brnem, Ostravou či Plzní již v dubnu překročily celoroční kvótu 35 dnů, po které smí být překročen limit pro znečištění prachem. Tato města jsou plná zplodin. Nový zákon o ochraně ovzduší se tuto situaci snaží „řešit" pomocí „nízkoemisních zón", které budou moci zavést na svém území města a obce. Inspiraci pro toto opatření hledalo ministerstvo pravděpodobně v tzv. plaketové vyhlášce, která platí v Německu. Na rozdíl od této vyhlášky, která dnes platí ve 40 německých městech, bude ale možné české „nízkoemisní zóny" stanovit jen na zvláště chráněných územích, lázeňských místech nebo pokud by došlo k překročení emisních limitů. V daném místě musí navíc současně existovat objízdná trasa.
Zejména díky nutnosti objízdné trasy tak zákon neřeší jeden z největších problémů znečišťování ovzduší zplodinami, tedy vysoké průměrné stáří vozového parku v ČR. To je u nás podle údajů Sdružení automobilového průmyslu 13,7 let, což je o 5,5 roku více, než je běžné v EU. Tím, že bude muset být při zavedení „nízkoemisní zóny" stanovena objížďka, lze očekávat pouze minimální zlepšení struktury vozového parku v ČR, respektive obměně vozového parku za ekologická vozidla.
Novému zákonu o ochraně ovzduší nelze upřít některé dobré kroky v zájmu zlepšení současné situace, na některých jeho částech by ale byla potřeba ještě vést odborná i politická diskuze, která by se zaměřila i na řešení jiných zdrojů znečištění ovzduší, než jsou největší znečišťovatelé typu průmyslových podniků a tepláren.
Jiří Zimola, stínový ministr životního prostředí za ČSSD
##PROFIL 301##
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
