Na světě je tolik zajímavých a podnětných témat a české školství má velice kvalitní základy položené osobnostmi formátu Karla IV., mistra Jana Husa, Jana Amose Komenského, Marie Terezie či T. G. Masaryka... Bohužel - člověk míní, Dobeš mění.
Kantorům a odborářům došla trpělivost a přistoupili k - zatím výstražné jednohodinové - stávce. Důvod není překvapivý, jde o metodiku odměňování učitelů. S tou se pan ministr vytasil již letos v únoru a už tehdy vyvolala rozporuplné reakce (pro zájemce jsou zde a zde dva články, které jsem psala ještě v době, kdy jsem se naivně domnívala, že s panem ministrem lze diskutovat). Jako tenkrát, i dnes odborné veřejnosti vadilo, že zkušení učitelé budou platově diskriminováni a mladé pedagogy to do školství možná naláká, ale déle než pět let tam nejspíš nevydrží - kdo by také vydržel, když ví, že jeho platový i profesní růst bude už jenom minimální.
Nicméně pan ministr „bouchnul" do stolu, systém odměňování si prosadil a - kdo by to byl řekl - učitelé se začali bouřit. Mimochodem jsem si v té souvislosti všimla, že pan ministr má zvláštní talent nalézt cizí dobrou myšlenku, s jejím autorem se neporadit a následně ji přetransformovat v něco úplně jiného.
Například se hodně mluvilo o tom, že je nutné ředitelům škol více věřit a přidat jim pravomoce. A to včetně platových, aby mohli své podřízené lépe motivovat. Pan Dobeš to bohužel pochopil tak, že ředitelé budou o platech svých podřízených de facto rozhodovat, neboť budou moci „výjimečně" (to slovo se mi opravdu líbí) příslušného učitele přeřadit z jedné platové třídy do druhé. Prostě holinky nebo hodinky - oboje se natahuje, tak co.
Pan ministr přitom nevnímá, že ředitelé jsou typickými reprezentanty takzvaného středního článku řízení. Pod sebou mají pedagogické a nepedagogické pracovníky, nad sebou zřizovatele a v rámci kolegiality řízení také školní inspekci a ministerstvo. Navzdory tomu měli dosud pravomoci minimální, což teď chce ministr metodou „ode zdi ke zdi" změnit. Kdyby byl ochoten diskutovat s opozicí, asi bych sáhla do kapsy a zaplatila mu nějaký manažerský kurz.
Už v první lekci by se tam dozvěděl, že vyšší manažeři nastavují metodiku odměňování zaměstnanců, které třeba ani v životě neviděli, a nastavují ji tak, aby byla principielně spravedlivá - tedy plat roste s odpracovanými lety a vyšší kvalifikací. Střední management je pánem nad menší flexibilní částí platu (či spíše prémií) a ty rozděluje individuálně podle pracovních výkonů. Výhodou takového systému je, že vylučuje to, aby pětadvacetiletá odbornice bez zkušeností pracovala za 100 tisíc měsíčně, i to, aby měl profesně vyhořelý a otrávený pracovník nejvyšší plat jen proto, že je někde zaměstnán dlouho. Funguje to v podstatě ve všech velkých firmách a institucích - jenom pan Dobeš pocítil potřebu (nevím, pokolikáté už) „vynalézat kolo".
Reakce pana ministra na protesty odborářů byla natolik překvapivá, že mě vlastně donutila opět sednout ke klávesnici a napsat tento blog. Pan ministr totiž smíchal ve svém krátkém a emotivním vystoupení problematiku tzv. boletických panelů kontaminovaných azbestem, propouštění učitelů během prázdnin a vše to korunoval výrokem, cituji: „Někdy mám pocit, že jediným odborářem v České republice jsem já."
Při bližším pohledu zjistíme, že pan ministr dvakrát lhal (nikdo nenutí učitele pracovat v nezdravém prostředí a školské odbory proti praxi „propouštění na prázdniny" velice protestují) a zcela se vyhnul hlavní otázce ve stylu já o voze, ty o koze. Jeho výrok o jediném odboráři si nedovedu vysvětlit jinak, než že jej pronesl ve stavu nepodložené politické krátkozrakosti a očekával, že ostatní jsou na to stejně.
V těchto předvánočních dnech však musím skončit optimisticky - s panem Dobešem totiž kleslo ministerstvo školství na svoje profesionální dno a po jeho odchodu (v nejhorším případě za zhruba 880 dnů) bude už každá změna jenom k lepšímu.
A možná, že odborná veřejnost za několik málo let nalezne ve své středu osobnost formátu prvorepublikového ministra školství, právníka a publicisty Ivana Dérera (1884-1973). A na pana Dobeše budeme vzpomínat jen jako na nepochopitelnou historii.
Více:
Učitelé: Jde nám o život, na stávku nemáme čas. Odborář je zoufalý
##PROFIL 112##
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
