Rath: Virtuální rozpočet

Konec přetvářky.
V minulých letech pan Kalousek alespoň předstíral, že věří tomu, s čím před Poslaneckou sněmovnu předstupuje. Samozřejmě víme, jaká pak byla realita. Stačí si vzpomenout na rozpočet pro rok 2009. Pan Kalousek tehdy hřímal, že maximální deficit bude kolem 35 miliard. Ve skutečnosti však byl o více než sto miliard vyšší. Když jsme mu říkali, že příliš nadhodnotil příjmovou stránku rozpočtu a že předpokládaný hospodářský růst je zcela nereálný, tak nás přesvědčoval, že to tak prostě bude a hotovo, žádná krize nám přece nehrozí.

Vláda rozpočtové (ne)odpovědnosti.
Tento rozpočet navíc výrazně zadlužuje Českou republiku a české občany. Jakoby tato vláda najednou zapomněla, že chtěla být vládou rozpočtové odpovědnosti. Státní dluh České republiky rychle stoupá a rozpočet na příští rok přichází s deficitem kolem 100 miliard. A možná to bude ještě více. Zatím to vypadá na nějakých 130 - 140 miliard. Jsem zvědav, jestli, až bude pan ministr financí končit svůj mandát, pošle lidem také složenku s tím, jak je zadlužený každý občan České republiky, jako to udělal při minulých volbách.

Rozpočet dusí ekonomiku.
To, že je rozpočet v tak velkém deficitu, by se dalo obhájit tím, že tak vláda pomáhá hospodářskému růstu. Nicméně, tento rozpočet neplní ani tuto klíčovou funkci. Naopak hospodářský růst podvazuje a Českou republiku žene do ještě hlubší krize. Zajímalo by mě, jak si tato vláda vysvětluje, že všechny ekonomiky okolo nás rostou. Německá, rakouská, ale i polská ekonomika roste, zatímco my už několik let ekonomicky stagnujeme. Vysvětlení je podle mě jednoduché. Všechny rozpočty předkládané touto vládou jsou v podstatě protirůstové. Prostě ekonomiku dusí.

Zalezte pod peřinu, vypněte topení.
Hrubý domácí důchod je tvořen, zjednodušeně řečeno, třemi pilíři – vládními investicemi, spotřebou domácností a bilancí zahraničního obchodu. Co dělá vláda dlouhodobě ve svých rozpočtech s těmito pilíři? Lidem snižuje příjmy, neustále je masírujeme tím, že bude hůř a že mají šetřit. V nejlepším případě mají zalézt doma pod peřinu, vypnout topení a modlit se, aby bylo lépe. Logicky tím klesá spotřeba veřejnosti, neboli jedna z klíčových věcí, která pomáhá roztáčet ekonomiku. Když nebudou mít lidé peníze, nebudou ani chodit do divadel a restaurací a nebudou si nic kupovat na sebe, protože budou spořit. To se okamžitě přelévá dál. Mnohé restaurace jsou na pokraji krachu, zavírají se kina i divadla.

Cesta do Chudákova.
Dalším pilířem jsou investice vlády. V tak zoufalé situaci, jako je dnes, snad investiční politika vlády ještě nebyla. Podívejte se, jak dnes vypadá stavebnictví. Nestaví se dálnice, rychlostní silnice, další koridory a důležité silniční trasy. Nestačí se ani opravovat rozpadající se silnice a počet děr v silnicích prudce stoupá. Proč? Prostě proto, že na to vláda nedává peníze. Ale nejde jen o silnice. Neinvestuje se do nemocnic, do škol a do kultury. Podívejte se, kolik zámků, kostelů a cenných kulturních památek se nám doslova rozpadá před očima. A co dělá vláda? Snaží se snad hledat prostředky, aby naše nemocnice poskytovaly pacientům a zaměstnancům lepší komfort, aby školy vypadaly lépe, aby byly kulturní památky v důstojném stavu? Ne. Opět škrty, škrty a zase škrty. To je cesta do Chudákova, a ne do Evropy. Když podříznete investice vlády, okamžitě se to projeví také v zaměstnanosti. Jak mají být stavební firmy schopny lidi zaměstnávat a vyplácet jim mzdy? A co ty desítky dalších firem, které jsou na ně navázány? Jak chce vláda tyto firmy udržet při životě, když jim nedá práci? Tato vláda odmítá dávat práci českým lidem.

Kam až se máme uskromnit?
Vládní škrty se ale přelévají i do rozpočtů měst a krajů. Jak máme v krajích udržet například služby v oblasti sociální péče? Vláda nám opět škrtla stovky milionů příspěvků na chody domovů seniorů. Už nám je škrtla loni. Nějak jsme to vydrželi, všichni se uskromnili. To se máme uskromňovat dál? Kam až? Máme snad těm seniorům přestat topit a svítit? Máme jim přestat dávat najíst? My už totiž nemáme kam ustupovat. Zmrazili jsme platy, šetříme, kde se dá.

Kalouskovy prázdniny.
Totéž se týká zdravotnictví. Jak máme udržet chod nemocnic a nezadlužovat je, když nám vláda posílá stále méně a méně peněz? Jak máme udržet školství? Když dnes jezdím navštěvovat naše školy a zmíním se o vytápění, tak se všichni smějí, protože už prošla první vlna škrtů financí na provoz škol, které tak musely začít šetřit i na vytápění. Za chvilku budeme jako za komunismu dělat uhelné prázdniny. Tentokrát to ovšem nebudou uhelné, ale Kalouskovy prázdniny.

Jak z toho tedy ven?
Především je třeba hledat cestu ve zvyšování příjmů státního rozpočtu. Jenže tato vláda dlouhodobě promyšleně snižuje své příjmy. Začalo to za pana Topolánka, který začal spolu s panem Kalouskem seškrtávat daňové příjmy. Zavedením rovné daně a snížením daní firmám pravicové vlády ročně připravily státní rozpočet o nějakých 80 až 100 miliard ročně.

Rozumné korporátní daně.
Místo neustálého snižování daní je třeba zavést rozumné daňové zatížení korporací. To znamená vyšší, než je dnes, ale samozřejmě o něco nižší než u našich sousedů. Čili srovnatelná korporátní daň, samozřejmě závislá i na tom, kdo ji platí. Co tím myslím? Daleko víc musí platit banky a gigantická nadnárodní a síťová odvětví, která z České republiky nemohou utéci jinam. Vláda často tvrdí, že když zavede vysokou korporátní daň, firmy přesunou svoje sídlo do Lichtenštejnska nebo na Panenské ostrovy. ČEZ na Panenské ostrovy rozhodně neuteče, stejně jako Lukoil, Transgas či Société Générale, resp. Komerční banka. Oni z České republiky prostě utéct nemohou. Tak proč bychom jim měli dávat tyto daňové dárečky v řádu desítek miliard? Všude ve světě dnes uvažují o speciálních daních z finančních transakcí a o speciálním progresivním zdanění těch největších firem, bank a investičních společností. Ty se musí podílet na financování prosperity dané země.

Progresivní zdanění.
Dále je třeba zvýšit daňové příjmy od těch nejvíce vydělávajících lidí. Chápu, že kamarádi pana Kalouska a pana Nečase jsou rádi, že dostali daňové prázdniny a že platí méně na zdravotním a sociálním pojištění a na rovné dani. Podívejme se, kde je dnes vlastně rovná daň. Kde se naše pravicové vlády nechaly inspirovat? V Rusku, Rumunsku a Bulharsku. Čili v zemích, které jsou na tom daleko hůře a mají mnohem větší problémy než my. Jen tak dál, pánové! Já si myslím, že bychom se měli jezdit učit jinam. Do Švýcarska, Německa, Rakouska, Velké Británie nebo do Spojených států. Tam všude najdete progresivní zdanění.

Rozumné investice.
Pokud zvýšíte příjmy státu, můžete rozhýbat ekonomiku přes rozumné a chytré investice. Je potřeba investovat do dopravní infrastruktury. Copak tato vláda nevidí, že je třeba urychleně dostavět okruh kolem Prahy? Nevidí, jak tady doprava kolabuje a jak to podvazuje rozvoj celého regionu, Prahy i okolí? Dále je třeba dodělat dálnici na Berlín, na Vídeň, dálniční propojení na Linec a Salcburk. To jsou další věci, bez kterých není možno zajistit rozvoj jednotlivých částí České republiky. Současně s tím je potřeba investovat do vědy, do školství a do zdravotnictví, ale samozřejmě i do kultury. Chcete-li zvyšovat cestovní ruch a dostat sem turisty, na co je nalákáte? Na ty rozpadající se kláštery, kostely a spoustu dalších cenných památek, které se nám rozpadají před očima, protože na jejich opravu vláda nedává peníze?

Nesmíme zapomínat na lidi.
Toto je cesta k prosperitě, zvýšení příjmů a chytré a rozumné investice. A samozřejmě nesmíme zapomínat na lidi, na to, že za poctivou práci musí dostávat i dobré mzdy. Tím, že vláda zlikviduje veřejný sektor, zdravotnictví, vědu, kulturu, policii a hasiče, tím, že jim všem dá méně, prosperitu nezajistí, jenom rozvrat. Rozvrat bezpečnostních složek a jednotného záchranného systému. To je cesta do pekla.