Bělobrádek (KDU-ČSL): My jsme se poučili. Snad se poučili i voliči

Milé sestry, vážení bratři, vážení hosté, dámy a pánové.

Je již čtrnáct měsíců od sjezdu, který zásadním způsobem změnil vedení naší strany. Po fázi, kdy jsme stranu stabilizovali finančně i personálně, nadešel čas, abychom si řekli, jak dál s křesťanskou demokracií v naší krásné, ale zkoušené zemi.

Práce našich zástupců v Senátu PČR, Evropském parlamentu, v krajských zastupitelstvech, v městech a v obcích, to je naše každodenní realizace křesťanskodemokratické politiky. KDU-ČSL je dále ostrovem stability a spolehlivosti v chaosu dnešní cynické bezskrupulózní a konfrontační mizérie, které se jen těžko dá říkat politika.

Řeknete si, co to tady říká, vždyť oni sami mají z minulosti máslo na hlavě. Ano, za posledních dvacet let lidová strana a její představitelé udělali mnoho chyb. My, nové vedení, si s sebou neseme pachuť mnohých nesprávných rozhodnutí a činů předchůdců. Jsme stranou, která dostala v posledních sněmovních volbách od voličů pořádnou lekci za svoje chyby. Jako předseda strany, která potupně poprvé ve své historii vypadla z poslanecké sněmovny, říkám voličům: „Děkujeme, poučili jsme se!“ Doufáme ale, že se poučili i voliči v tom, že jejich sázka na nové strany bez historie se jim příliš nevyplatila. My nabízíme nejen historii, ale i stabilitu, sebereflexi a novou energii. Stabilitu, pořádek a odmítání extrémů, to nabízí KDU-ČSL.

Jsme zde - poučeni, stabilní, ale hlavně zdravě hladoví po budování nové moderní křesťanské demokracie, která je orientovaná na potřeby společnosti. KDU-ČSL, která je otevřená současnému modernímu světu.

Rodina je pro nás ideálním společenstvím, které preferujeme, ale náš zájem neopouští ani samoživitelky nebo osamělé lidi. Nová KDU-ČSL má ambici spojovat, tmelit společnost, aby byla soudržná, včetně slabých, vyloučených nebo hendikepovaných. Nerozlišujeme lidi na věřící a nevěřící, ale podle hodnot a postojů, podle vztahů k druhým lidem a vlastní zemi. Nebudeme ani strašit, ani rozeštvávat, jsme otevřeni potřebám a spolupráci vůči všem, kdo chtějí tuto zemi vrátit na cestu zodpovědnosti, solidarity, šetrnosti, principů desatera a spravedlnosti.

Lidovou stranu převzaly ročníky sedmdesátých let, vždyť předseda i čtyři z pěti místopředsedů se vejdou do rozmezí 30-41 let věku! Věkový průměr předsednictva 40 let, kdo tohle má, pánové? ? Máme kde brát mladé lidi, kteří přes veškeré výtky, předsudky i dočasně malou možnost se prosadit do vrcholné politiky tuto stranu neopustili a zůstali jí věrní. Svoji pomoc a podporu nabízejí i noví lidé z oblasti národního hospodářství, průmyslu i vědy. Jsme odhodláni i ve složitých podmínkách pro křesťanskou demokracii v naší vlasti pracovat. Protože víme, že co je dobré pro Českou republiku, je dobré pro KDU-ČSL. Cítíme, že tato země potřebuje obrození vskutku národní. Umíme se uživit ve svých zaměstnáních, známe jazyky a můžeme cestovat. Máme svoje rodiny a angažujeme se v občanské společnosti. Mohli bychom tedy být spokojeni. Nám je to ale málo! Chceme stát, ve kterém si nepřipadáme jako hlupáci a nevolníci. Jistě mnozí znáte pocit po návratu ze západní Evropy, severní Ameriky nebo Austrálie k nám domů. Z normálu vletíme do našeho zasmrádlého čurbesu!

Lhostejnost, apatie, nihilismus a alibismus se rozšířily mezi občany jako mor. My říkáme ne!

Chceme zemi, kde je zachovávána lidská důstojnost od početí po přirozený konec, kde se občan může ztotožnit se státem, kde dané slovo platí, kde se gauner beztrestně nesměje do očí poctivému, kde není pachatel chráněn více než viník, kde dítě není problém společenský i sociální, ale naděje národa, kde senior není diagnóza, kde platí právo, kde se z venkova nestává skanzen, kde není zdraví redukováno na zboží, se kterým se má obchodovat, kde české potraviny nebudou minulostí, kde se neprivatizuje veřejný prostor, kde se školství neredukuje na výuku a nerezignuje na výchovu, kde se kultura nezaměňuje se zábavou, kde být poctivý není hendikepem, kde spekulant nemá výhodu před průmyslníkem. Chceme republiku, kde bude vítězit úcta k lidské práci a důvtipu, kde se neházejí do jednoho pytle lajdáci s postiženými, nemocnými a znevýhodněnými. Chceme stát, který sám plní svoje závazky vůči daňovým poplatníkům i svým mezinárodním partnerům.

Chceme, aby politika opět dostala svůj obsah a svoji roli. Politika musí být službou bližnímu, službou spoluobčanovi, prostředkem pro budování a zlepšování obecného blaha. Chceme, aby v naší zemi konečně začal stát svoje práva vymáhat, a to i silou, aby politici a státní orgány usnadňovali občanovi jeho povinnost se o sebe postarat. Chceme stát, který omezuje centralizaci a přerozdělování na nejmenší možnou úroveň, který nemluví rodinám do věcí, které jsou jejich výsostným prostorem soukromí. Chceme, aby se slušnost a úcta k druhému stala jasnou a přirozenou součástí naší politické kultury. Vadí nám, když protivník, se kterým máme rozdílné názory, přechází do osobní roviny urážek, podlostí a facek.

Naše česká politika se odklonila od principů služby veřejnosti. Slouží jen sobě, a nikoli občanům. Členství ve straně je opět nadřazeno nad prospěchem obecným a osobní odpovědností za své činy. A výsledkem je, že zaostáváme, a to ve všem! Neumíme postavit pořádně ani železniční most, který když spadne a zabije a zmrzačí desítky lidí, tak za to vlastně nikdo nemůže. Neumíme postihnout ty, kdo finančně poškodili tuto zemi v řádech miliard, neumíme se ani o své peníze přihlásit a trestuhodně se tomu vyhýbáme, aby se náhodou něco nezjistilo. A zcela cizí Švýcarsko je důslednější v prosazování našich vlastních zákonů a při vyšetřování rozkradení našich vlastních peněz. Je vidět, že neumíme spravovat své vlastní záležitosti poctivě, v souladu s našimi zákony a v souladu s obecnou právní a civilizační kulturou Západu a Evropy.

Navzdory tomu chceme na jedné straně Evropu poučovat, jak má správně spravovat svou měnu a finance, na druhé straně by se mnozí u nás nejraději vyhnuli právě unijním nárokům na šetrné, odpovědné a poctivé hospodaření státu pod kontrolou nejen našeho ministerstva financí nebo parlamentu, ale také dalších členských zemí a evropských institucí. Musíme si tedy vybrat! A podle mého názoru je jakákoliv podpora dodržování zákonů, hospodárnosti a průhlednosti hospodaření státu v zájmu nás samých. Tím spíše, když si dnes bez úplatků a rozkrádání neumíme koupit ani obrněné transportéry, ani vytisknout tramvajové lístky. Za těchto, a nejen za těchto okolností je pro nás členství v nyní již disciplinovanější a důslednější Evropské unii zcela potřebné a správné. EU má potíže kvůli národním státům, které podváděly!

Naším cílem je standardní, stabilní a na západ od nás normální prostředí pro život, práci, výrobu, obchod a budoucnost našich dětí. Proč naši politici neustále vymýšlejí rovné daňové sazby a druhé pilíře, které ve vyspělejších zemích neznají nebo zkrachovaly? Furiantsky odmítáme zkušenosti ze zahraničí. Chápete to, rozumíte tomu? My ne! Naším vzorem má být Německo a Rakousko. Chcete-li se mít jako tam, pracujte jako tam a volte jako tam! Křesťanská demokracie má řešení na fungující, prosperující a přátelské prostředí pro život.

Již před volbami do sněmovny v roce 2010 jsme nabídli jako cestu z krize řešení, které se inspirovalo právě v Německu. Nebyli jsme bráni vážně. Pojďme si připomenout fakta z vládního prohlášení i ze současných zpráv německého statistického úřadu, o kterých se u nás mlčí. Proč? Protože by se ukázalo, že ODS, TOP09, STAN a VV jdou nesprávnou cestou, která poškozuje ekonomiku a zadlužuje občany!

Když v listopadu 2009 Angela Merkelová před Bundestagem deklarovala, jakým způsobem se SRN hodlá vypořádat s finanční a hospodářskou krizí, mnozí domácí všeználkové se ošívali, jako by to byl skoro příklon k socialismu. CDU vsadila prioritně na opatření v oblasti znovuoživení konjunktury a hospodářského růstu a vzápětí vláda přijala tzv. zákon na urychlení růstu. Již zde odmítla plošné škrty. Nejde jen o růst hospodářství, ale i o rozpočtový deficit. Ten byl v r. 2011 snížen o 75 %. V r. 2010 činil poměr salda rozpočtu k HDP 4,3 % a v r. 2011 pouze 1 % a je znovu a hluboko pod Maastrichtským kritériem. K tomu ještě přistupuje skutečnost, že v SRN došlo loni ke zvýšení mezd a platů o 3,5 %! a ke snížení nezaměstnanosti, která klesla ze 7,7 na 7,1 % osob.

Samozřejmě tam byly i úspory ve státní správě, ale nebyly tam žádné úspory v sociální oblasti – naopak. Němci nepotřebovali žádné zvyšování snížené sazby DPH, pouze zavedli další, nejvyšší progresivní sazbu daně z příjmu fyzických osob.

Pro KDU-ČSL je inspirativní, že CDU toho všeho dosáhla v naprostém souladu se zásadními principy sociálně tržního hospodářství. Právě sociálně tržní hospodářství, které má KDU-ČSL mnoho let ve svých stanovách a ke kterému se hlásí Evropská lidová strana, tento systém, který stál za poválečným hospodářským zázrakem Německa a dalších států, právě jeho principy jsou řešením i našich vlastních národních problémů. Vždyť už nyní, po zveřejnění tvrdých německých dat, se tam hovoří o novém německém hospodářském zázraku.

Řeknete si, nejsme v Německu. Ano, máme tady vládu, která dusí ekonomiku, která nás dále zadlužuje, která desítky miliard korun nechává unikat s rétorikou, že se nic neděje, vládu, která pouze provádí frontální útok na solidaritu. Vláda ODS, TOP09, STAN a VV neprovádí reformy, ale deformy, tupě škrtá a neřeší příčiny, ale pouze následky, a to na úkor občanů. Proto v ČR nemůžeme fungovat jako u našich sousedů. Musíme odmítnout systém privatizace zisků a socializace ztrát!

Přesto i Německo čeká daleko větší problém. Je jím demografický deficit, který je horší než v ČR. Přitom jen u nás se za posledních dvacet let nadilo o milion dětí méně, než je třeba pro zdravý demografický profil národa. Dokud si to evropské vlády, včetně té naší, neuvědomí, čekají nás obrovské problémy!

Přestože jsme mladá generace, pamatujeme si, že nám počátkem devadesátých let slibovali, do kolika let doženeme západ. Věřím, že se to v naší zemi, plné šikovných a pracovitých lidí, povést mohlo. Předpokládá to ale politiky, kteří pomáhají, a neškodí, kteří nevymýšlejí „české cesty“, jež většinou vedou tunelem bez světla na konci. Pokud budeme mít zájem poučit se z vlastních chyb i dobrých řešení jinde a osobní zájmy podřídit společnému zájmu, máme šanci k obratu. KDU-ČSL jde totiž spolu s křesťanskými demokraty v celé Evropě o obecné blaho a sociální soudržnost společnosti jako o prevenci před sociálními otřesy, které v minulosti byly živnou půdou pro nacismus a komunismus. V ČR musí zvítězit kultura zodpovědnosti a etika solidarity!

Cituji: „Pevně věříme, že koncept sociálního tržního hospodářství může pomoci pochopit význam evropského integračního procesu, protože ztělesňuje rovnováhu mezi principy svobody a solidarity a odkazuje na respekt k důstojnosti všech lidských bytostí a zvláštní ochranu těch nejslabších," uvádí předseda Rady evropských biskupských konferencí. Ano, solidarita je společně se zodpovědností základní křesťanskou i evropskou hodnotou.

Chceme svobodný trh, avšak podřízený imperativu solidarity. Dovolte mně zmínit studii, kterou publikovala ekonomka z Cambridge Luisa Corrado. Zjišťovala, v kterých zemích EU jsou lidé nejzdravější a nejspokojenější. Ukázalo se, že pro spokojenost a zdraví jsou rozhodující důvěra ve státní správu, vymahatelnost práva a dobré mezilidské vztahy. Nikoli jen ekonomická prosperita a růst HDP, ale také nemateriální kvality.

To je v naprostém souladu nejen s názory křesťanských demokratů, ale i ekonoma Tomáše Sedláčka, který nedávno řekl: „Krize není evropská, ani americká, ani eurová, ani dolarová, je to krize dluhová, krize z nepřiměřenosti, krize růstového kapitalismu přežrané společnosti, ve kterém se skutečným hlavolamem stalo nikoli, jak nasytit hladové, ale jak rafinovaně nasytit syté.“

Naše země v sobě potřebuje najít politiky evropského formátu, jako byl Karel IV., podnikatele, jako byl Baťa, a buditele, jako byl Dobrovský. Při příležitosti rozloučení s prezidentem Václavem Havlem jsme si připomenuli, že základem celé nové demokratické politiky reprezentované Václavem Havlem byl geopolitický přesun naší země, tehdejšího Československa a později i samostatné České republiky a Slovenské republiky, do západního světa a konkrétně do Severoatlantické aliance a Evropské unie. Dokázali jsme tím to, co se nepodařilo generacím před námi v chmurných letech 1938, na Jaltě, ale zejména v letech 1948 a 1968. Geopolitické zajištění a bezpečnost naší země měly přednost před ostatními výhodami členství v nejbohatším společenství zemí. Chceme se hlásit k dědictví Karla IV., Jiřího z Poděbrad a Václava Havla a k odkazu generací, které v prozápadním úsilí neuspěly, a přitom odmítnout sedět u společného evropského stolu a rozhodování? To přece nejde.

Jakkoli musíme být kritičtí k některým parametrům a tendencím v EU, KDU-ČSL se k myšlence evropského sjednocení hlásí a podporuje ji, vždyť EU zakládali křesťanští demokraté. Je třeba chod racionalizovat, zpřesnit a zefektivnit. K tomu je ale třeba, aby premiér i ministři brali vážně naše působení v orgánech EU a aby tam skutečně hájili naše zájmy.

Podporujeme evropskou integraci, evropskou spolupráci, solidaritu a odpovědnou a bezpečnou budoucnost naší vlasti. Cílem je sjednocená Evropa jako svobodný, stabilní a přívětivý prostor pro život, který ctí lidskou důstojnost. Integrace je jedinou možnou odpovědí na globalizaci a nárůst vlivu dalších celosvětových mocností. Na tomto projektu chceme spolupracovat. Svoboda, demokracie, tolerance jsou evropské hodnoty křesťanských demokratů, které budeme v EU i v ČR vždy hájit.

Věřím, že naše politika zodpovědné solidarity osloví občany a bude nástrojem ke stabilizaci, rozvoji a solidní budoucnosti naší země i národa. Nové vedení KDU-ČSL dostalo jako dar rok bez voleb, rok, ve kterém se strana stabilizovala a je nyní plná energie nabídnout našim občanům moderní křesťanskodemokratickou politiku západoevropského střihu. Česká republika potřebuje silnou a kompetentní křesťanskou demokracii. Jsme zde!