Co se stalo? Jsme zdravější? Je to první dobrá vizitka soudobé koncepce zdravotnického systému? Nebo je to celé úplně jinak?
Výsledek Julínkem odstartované a Hegerem prosazované reformy to podle mého názoru je. Stačí si jen zrekapitulovat její „přínosy“. V prvních dnech nemoci marodíme zadarmo a bez nemocenské (ačkoliv zdravotní pojištění si platíme na každý den v měsíci). Každá cesta k lékaři nás stojí minimálně 60 Kč, nepočítaje doplatky za léky. Minimální částka? Jak pro koho. Pro stále napjatější rodinné rozpočty mnohých domácností, to začíná být problém. Do postele s nemocí proto uléháme až v okamžiku, kdy už opravdu nemůžeme dělat nic jiného. Nejviditelnějším důsledkem reformy je tedy fakt, že český pacient raději půjde s chřipkou do práce, aby nemusel riskovat radikální propad příjmů.
Zdravotní politika této země tedy nevede českého pacienta k zodpovědnosti vůči sobě, ani vůči svému okolí, ale naopak k ohrožování vlastního zdraví pod tlakem finančních problémů. Přemýšlíme, jestli si budeme moci dovolit být nemocní. Jestli budeme mít na dobrého doktora či dokonce na pouhou cestu do nemocnice, to vše v absolutní nejistotě, že se nám dostane odpovídající péče.
V této souvislosti se doslova vnucuje jedna otázka. Bylo toto cílem zdravotnické reformy, nebo nebylo? Pakliže bylo, měli by se se svým úspěchem autoři reformy veřejně a nahlas pochlubit. Pokud ovšem nebylo (v což doufám, protože tak asociální politika by byla v civilizovaném světě unikátem), neměl by zejména ministr Heger hrát mrtvého brouka, přiznat chybu a začít ji napravovat.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Mgr. Romana Žatecká
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
