Pokud se týká samotné reformy SZP, tak se jednání v rámci Evropské unie ocitla v závěrečné fázi. V rámci trialogu – Evropská komise, Evropská rada a Evropský parlament by mělo do konce června dojít k definitivnímu schválení konečné podoby společné zemědělské politiky pro období 2014–2020. Za sedm let by se na dotacích do zemědělství a venkova mělo v celé EU vyplatit 435,5 miliardy eur. Pozitivní je, že podle rozpočtu schváleného Evropskou radou se narovnávají podmínky u členských zemí EU (s výjimkou Bulharska a Rumunska) pro přímé platby a naši hospodáři by tak mohli inkasovat na jeden hektar zemědělské půdy v průměru 270 eur (zhruba 6800 korun), což je částka výrazně vyšší než v minulém roce.
Rada ministrů pro zemědělství a rybářství EU se při jednání o budoucí podobě SZP staví na stranu zemědělců zejména při projednávání vzniku rizikového fondu a přechodných opatření pro rok 2014. Součástí rizikového fondu by byla tzv. frančíza, tedy opatření rozlišující úroveň podpory podle velikosti podniků. Ta má zásadní vliv na budoucí stanovování výše příspěvků jednotlivých států EU k financování rezervy pro případ krizí, což je s ohledem na velikostní strukturu zemědělských podniků v ČR velmi problematické. České republice hrozí, že by na financování krizové rezervy přispívala více než většina států EU, s čímž pochopitelně nelze souhlasit.
Do vážných problémů se u nás navíc dostává Program rozvoje venkova (PRV), kde kapitola České republiky v řádu deset miliard korun byla snížena o téměř tři miliardy oproti té z končícího rozpočtového období 2007– 2013. Vzhledem k tomu, že programy PRV se přímo podílí na konkurenceschopnosti našeho zemědělství, jde o zcela zásadní problém. A v této komplikované situaci premiér Petr Nečas navrhuje odebrat z navržené sumy další prostředky a „triumf“ z rukávu vytahuje i předseda poslaneckého klubu TOP 09 Petr Gazdík, který má v plánu obrat české zemědělce o další prostředky na programy obcí. A tak je ČR jedinou zemí z evropské 27, které jsou peníze na PRV významně kráceny. O prazvláštních nápadech náměstka ministra životního prostředí Tomáše Tesaře z TOP 09, který by snad možná nejraději viděl naše zemědělce na lopatkách, se raději ani nebudu více rozepisovat.
ČR řeší v zemědělské oblasti i další komplikace. Mezinárodní statistická organizace FAO popsala, že ve srovnání se všemi sousedními státy plus Francií a Nizozemskem máme nejhorší vývoj zemědělské produkce na hektar. Například Rakousko má index 120 a my pouhých 67 z průměru, který je samozřejmě 100. Doslova tragická je situace v otázce soběstačnosti, konkrétně v dovozu potravin. Zatímco v roce 2000 jsme dovezli do ČR potraviny za 53 mld. Kč, za rok 2011 to bylo už za 131 mld. Kč. Když bychom vzali celkové saldo, tak je situace naprosto stejná. Není tedy pochyb o tom, že je třeba se českým zemědělstvím intenzivně zabývat a pokusit se letité snižování jeho rozměru zastavit a přiblížit se agrární politice například Rakouska či Polska.
Na druhé straně bychom rozhodně neměli napodobovat Poláky v kvalitě potravin. Série skandálů, které se v poslední době provalily, je více než dlouhá. Loni v únoru polské firmy prodávaly technickou sůl označenou jako jedlou výrobcům uzenin, zpracovatelům ryb či pekárnám. Poté byl zakázán prodej statisíců polských vajec z firem, které chovají slepice v nepovolených menších klecích. Státní zemědělská a potravinářská inspekce také zakázala prodej polských kvašených okurek a kysaného zelí, které obsahovaly zakázanou kyselinu mravenčí. Následně přišly na řadu suchary, které obsahovaly závadnou vaječnou moučku. A problémy nastaly i s polským kakaem, které obsahovalo dřevitou hmotu z drcených kakaových slupek.
Aféry pokračovaly i v letošním roce. Na domácím trhu se objevily polské oplatky, které obsahovaly jed na potkany, dále koňské maso, ve kterém se objevil fenylbutazon (analgetikum, které se nesmí dávat zvířatům určeným k lidské stravě), konzervovaná tresčí játra, obsahující dvojnásobné množství rakovinotvorných dioxinů a polychlorovaných bifenylů, než povoluje limit, a rovněž kuřecí maso s výskytem salmonel.
Bohužel přes všechny tyto průšvihy obliba polských výrobků u českých zákazníků stoupá hlavně kvůli jejich nízké ceně. V této oblasti nás čeká ještě mnoho edukativní práce.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
