Přirovnal bych je ke slaným bonbónům, které sice vypadají chutně, ale úsměv nevykouzlí. Pravděpodobně v horečkách musel podpořit návrh na jednotnou evropskou daň ve výši 25 %. Je vidět, že pan prezident nemá ani hrubé povědomí o situaci, v jaké se dneska v Evropě nacházíme a v životě mu ani žádný podnikatel nebo živnostník upřímně nepopsal svou situaci.  

 

Za prvé: jedním z hlavních evropských problémů je nezaměstnanost. Ta v Evropě dosahuje průměrné úrovně 10,5 %, ale například ve Španělsku nebo Řecku se blíží 28 % a stále se zvyšuje. Ještě daleko horší úrovně dosahuje nezaměstnanost mladých do 24 let, která třeba i ve Francii překročila 40 %. Jediným správným řešením tohoto zásadního celoevropského průšvihu je ulevit firmám a drobným podnikatelům, aby se mohli rozvíjet a znovu nabírat zaměstnance. Má-li pan Zeman představu, že toho docílí zvýšením korporátních daní, pak by měl navštívit nějaký základní kurz ekonomie. Paradoxně tyto levicové návrhy nejvíce ublíží těm sociálně nejslabším. Obory se předhánějí v návrzích, zda se minimální mzda má zvýšit o 500 nebo 1 000 Kč, jenže prostý lid řeší to, zda vůbec nějakou práci má. Ten, kdo je bez práce a bez prostředků, je zoufalý a zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Podívejme se na nepokoje v Řecku, Španělsku nebo třeba i v Anglii a Švédsku. Tamním nezaměstnaným je již téměř jedno, jestli dostanou mzdu vyšší nebo nižší, oni chtějí jakoukoliv práci a v tomto ohledu je socialistická politika EU zcela bezohledná, asociální a nemilosrdná. 

 

Za druhé: dnešní globální ekonomika je natolik propojená, že není žádný problém převést sídlo firmy do zahraničí. Ve skutečnosti právě existence daňových rájů drží socialisty na uzdě a konkurenceschopnost Evropy v naději. Jednotná a vysoká korporátní daň bude znamenat jednoznačný přesun firem z EU do USA nebo do Asie. Některé věci se naštěstí uregulovat nedají. Rovněž je potřeba si uvědomit, že zvýšení daně z 20 na 30 % neznamená, že se vybere o 50 % více. Naopak je velmi pravděpodobné, že mnoho firem zkrachuje, nebude tvořit zisk nebo odejde do zahraničí a na daních se vybere méně. 

 

Za třetí: keynesiánská teze, že se z krize dá proinvestovat půjčenými penězi, je naprosto zcestná. Už teď se dluh zvyšuje o 100 miliard korun ročně, takže počet let, kterými se můžeme touto mantrou chlácholit, se limitně blíží nule. Problém s dluhem se tím pouze oddaluje, zato velmi zhoršuje. Stačí, aby na ČR začali věřitelé nahlížet jen o trošku s větším despektem a dluhová služba, respektive úroky, které za státní dluh platíme, vyletí ze současných cca. 40 mld. Kč na třeba 100 mld. Kč ročně. Řešení nemůžeme ani oportunisticky nechat dalším generacím, protože se problém v plné síle projeví již v brzké době, možná už v této dekádě a týkat se bude i dnešních důchodců. Komunisti řešení dluhového problému v 50. letech nazvali měnovou reformou. De facto okradli úplně všechny a to velmi podobně, jak se to nedávno odehrálo třeba na Kypru pod taktovkou EU a MMF. Tento scénář je bohužel čím dál pravděpodobnější v celé Evropě. Nezaměstnanost ani špatné počasí se nedá zakázat, stejně jako se nedá firmám přikázat, aby vydělávaly více a platily vyšší daně.

 

Roman Jandík

místostarosta města Roztoky za ODS