V Československu je kult, ale žádná osobnost. Ne, nebude řeč o kultu osobnosti ve státě, zatím jenom v politické straně. Uvnitř takové strany v rozhodujících otázkách platí slovo vůdce. Když se jednou ráno vyspí a prohlásí A, ten den platí A. Vyspí-li se druhý den jinak s tím, že A neplatí, pak A neplatí – až do další změny. Role osobnosti v politice, obecně samozřejmě nezastupitelná, je v takové straně dovedena ad absurdum – nic jiného, než názor vůdce v takové straně platit nemůže. Málo co přitom detekuje kult osobnosti ve straně jistěji, než když má strana v názvu jméno žijícího aktivního politika. Jistě, nezbytné to není, kult osobnosti může být úspěšně pěstován i tam, kde žádné jméno v názvu není. Ale u nás máme hezké dva příklady: Strana práv občanů – Zemanovci a Suverenita – Blok Jany Bobošíkové. Členové té první jmenované strany to říkají zcela jasně: slovo Miloše Zemana je pro ně zákon.
Asi mi to málokdo uvěří, ale když Ladislav Jakl popřel spekulace o návratu Václava Klause do politiky s tím, že na scéně není strana, která by mu za to stála, věřil jsem mu. Pomyslel jsem si totiž, že to by musela být nejprve po ruce nějaká ta SPOK, čili Strana práv občanů – Klausovci. A světe div se, zrovna dnes (20.8.2013) čtu, že deníku Právo se podařilo potvrdit spekulace o angažmá Václava Klause ve straně Suverenita – Blok Jany Bobošíkové, která se následně hodlá přejmenovat na Suverenitu Václava Klause. Jana Bobošíková to sice v navazujícím rozovoru pro LN popřela, ale myslím, že tím to nemusí být definitivně ztraceno...
No a co mě napadá teď? Že kdyby se přece jen takový vývoj v případě Václava Klause ukázal jako reálný, mohly by se po nějaké době obě strany, Zemanovci a Suverenita Václava Klause, sloučit do jedné, kde by mohl být pěstován kult osobnosti v duchu úvodního vtipu. Mohla by nést název POSP, totiž Právo občanů na suverenitu – Putinovci.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: KONS
