Zeman, pokud vím, nikde ústavu České republiky neporušil. Před šesti lety jsem měl možnost sledovat souboj prosazení skutečných ústavních změn ve Venezuele, se snahou prohloubit dosah bolívarovské revoluce. Tím nezamýšlím žádnou inspiraci pro Miloše Zemana, který má rádců jistě dost.
Ve Venezuele jsem byl několikrát a naposledy jsem tam byl pozván v době referenda o ústavních změnách Společností česko-venezuelského přátelství, kde aktivně působím. Podle záměru organizátorů jsem měl vystoupit ve venezuelské televizi, abych tu promluvil o zkušenostech evropského ústavního vývoje a také o tom, jaká byla situace v socialistických zemích do roku 1989. Opozice totiž tehdy obvinila Cháveze, že se jedná o socialistickou ústavu v komunistickém duchu.
Naprosto jsem nechápal, proč. Dnes už zesnulý Chávez ústavními změnami podle mne sledoval cíl uvolnit cestu reformám, protože státní aparát je blokoval. Proto chtěl decentralizovat moc a dát větší prostor samosprávám. K tomu je ale třeba hodně pracovat na růstu politické kultury v zemi a kompetentnosti těch, kteří v samosprávách pracují.
U nás, kde je situace odlišná, pravice obviňuje presidenta, že porušuje ústavu. Ve Venezuele byla situace ještě vypjatější. Tam opozice neváhala sáhnout i potravinové stávce, aby podnítila občany proti presidentovi.
Venezuelská ústava z roku 1999 počítá s pěti ústavními mocemi, na rozdíl o třech ústavních mocí, které se tradují v západní ústavní tradici od doby Montesquieu. K výkonné, zákonodárné a soudní moci přidala bolívarovská revoluce ještě moc volební a moc morální. Je to zajímavý ústavní experiment, který se ve svém celku osvědčuje. Na rozdíl od ústavy z roku 1961, která byla prosazena bez konzultace s veřejností, ústavě z roku 1999 předcházela dlouhá a důkladná vysvětlovací kampaň.
Psali jsme:
Po převratu 2002 boj za zachování Cháveze měl i charakter obrany ústavy. Mezi paradoxy dnešního vývoje ve Venezuele patří i to, že opozice, která zuřivě bojovala proti přijetí nové ústavy před 14 lety, nyní tvrdí, že je to nejlepší ústava na světě a je třeba bránit jejím změnám.
O co se v roce 2007 vedl největší boj? Chávez chtěl původně jen 33 změn, ale parlament přidat ještě 36 dalších, takže jich nakonec bylo 69. Kromě prodloužení presidentského období ze 6 na 7 let (Francie má také 7 let) šlo nejvíce o článek 115, týkající se vlastnictví. Ten mluví o rovné ochraně všech 5 vlastnických forem, vyvlastnění ve veřejném zájmu (podobně jako v řadě evropských zemí) by bylo možné jen za náhradu a byla by proti němu možná soudní obrana. Navíc základní ústavní půdorys, prvních devět článků, zůstal změnami nedotčený a zde se Venezuela zavázala nadřadit mezinárodní pakty a závazky domácí úpravě. Povyk kolem ohrožení vlastnických práv byl proto pokrytecký a účelový. Opozice strašila obyčejné lidi, že přijdou o to málo, co mají. Že děti přijdou o svá jízdní kola, o míče na hraní, živnostníci o své krámky. Komerční televize dlouho krmily diváky podobnými šoty. Vrchol arogance byl ale trik španělské verze CNN, kde se vedle portrétu kolumbijského presidenta Urribeho objevila tvář Cháveze. Poté, co zmizela podobizna Urribeho, objevil se na 9 vteřin nápis u obrazu Cháveze „hledá se jeho vrah“. Pak vyjela na obrazovku postava Pinocheta v generálské uniformě a s nastoupenou gardou. To zapadalo do zpráv, že byla odhalena akce „kleště“ s cílem vyvolat kolem referenda neklid a destabilizaci v zemi, údajně byli zatčeni 4 vrazi, pověření zabít presidenta. Souběžně byly organizovány výpadky v zásobování potravinami (sušené mléko).
R.J.
Ale Chávez dostal v posledních volbách 63% hlasů a nejméně tolik se čekalo i nyní.
Chávezovi se tentokrát nepodařilo dostat k urnám „roští“ (monte), jak se říká ve Venezuele lidem z chudinských čtvrtí a z venkova. Neúčast byla obrovská, ohromných 44 %. Smysl ústavních změn se nepodařilo v krátké kampani náležitým způsobem vysvětlit. Proč například do ústavních změn zahrnovat věci, které může řešit zvláštní zákon, jako například je pracovní doba? Zato opozice se poučila a soustředila se na citlivý bod – vlastnictví. Podobně jako u nás získala na svou stranu studentské vůdce. Studenti jsou mobilní a mají dost času. Byli také štědře dotováni z USA (za místo vyzvednutí prostředků sloužilo údajně Chorvatsko). Chávez přitom velkoryse udělil přes milión stipendií! Nejbolestnější byla porážka ve státu Lara, který byl v posledních letech chávistickou oporou, triumf se dostavil naopak ve státě Vargas.
Vystoupil jsem ještě před referendem v nejsledovanějším publicistickém pořadu Ernesta Villegase, který sledují obě strany. Je to moderátor s pozicí, která je ještě silnější než měl svého času Václav Moravec. „Prime time“ je u nich ráno, před odchodem do práce. Mým partnerem v diskusi byl profesor ústavního práva ze španělské Zaragozy a měli jsme k dispozici 50 minut.
Byla to pro mne cenná zkušenost. Spíše taktická kolize než vyslovená porážka chávistického bloku. Ten musel následně přeskupit síly, udělat i kádrové korektury a využít 4 roky, které presidentovi zbývaly k dosažení viditelných ekonomických změn. President Chávez už v noci (v 1.40) vystoupil v paláci Miraflores před televizní kamery a uznal výsledek, i když rozdíl nebyl víc než jedno procento. Řekl, že si Venezuela nezaslouží eskalaci napětí. Opozice tím byla doslova zaskočena. Vzpomeňme na první Bushovy volby a bude nám jasné, že to s venezuelskou demokracií není vůbec tak špatné.
President Maduro, který po smrti Cháveze, který podlehl zákeřné nemoci, převzal roli lídra bolívarovské revoluce, se může inspirovat to, jak se Chávez po porážce vzchopil a své poslední presidentské volby přesvědčivě vyhrál. Venezuela má řadu problémů, od korupce přes zajištění potravinové bezpečnosti, ale vykazuje i úspěchy. Například v rozvoji družstevnictví, kde družstevní zákon poskytuje velkorysou a bohužel zneužívanou podporu vznikajícím družstvům. Sám jsem také vystoupil na shromáždění nových družstevníků pěstujících kávu v horách Sanare a dal jsem také místní televizi interview o přednostech a chybách našeho družstevnictví před rokem 1989. Pěstitelům kávy jde o to, aby získali lepší podmínky, což bez pražiček, sušiček a dalších zařízení nejde. Dosud měl bezprostřední výrobce jen 7% podíl na konečné ceně. Nadějný je geologický průzkum surovinového bohatství, který staví Venezuelu na přední místo ve světě v zásobách ropy a plynu. Je to země velkých ekonomických možností do budoucna. Tím smutnější je fakt, že tam noví mocipáni zrušili české velvyslanectví.
_profil_top.jpg)
PhDr. Miloslav Ransdorf, CSc.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Miloslav Ransdorf
