Tomio Okamura a nakladatelství Fragment, které knihu Umění vládnout na pulty knihkupectví připravuje, z ní poskytlo exklusivně ParlamentnímListům.cz ukázku. V ní například uvádí, že by volby měly být pro každého povinné.
"Nejsem politik ani politolog. Ale jsem občan země, která je mou vlastí. Země, kterou i moji předkové pomáhali budovat, umírali za ni nebo trpěli v nacistických a komunistických kriminálech. To neznamená právo, znamená to povinnost zapojit se, v rámci možností, do veřejného dění, do práce pro naši zem," vypočítal své motivy k vydání své již druhé knihy Okamura.
Lidé mně důvěřují a chtějí, abych šel do politiky, říká Okamura
Jak pro ParlamentníListy.cz dodal, k tomu, aby začal o podobném dílu uvažovat, mu prý pomohly reakce čtenářů jeho blogů. Píše v nich pokaždé o věcech, kterými aktuálně v zemi lidé žijí, trápí je i volají po jejich řešení.
"Kniha je psána stejným stylem, jako uvádím své blogy - jednoduše, tak, aby nebyla pro nikoho těžká. Jsou tam nastíněna možná řešení problémů, s nimiž se jednotlivé rezorty potýkají," prozradil Tomio Okamura. Ten přiznal v nedávném Půlnočním rozhovoru pro ParlamentníListy.cz, že díky svým prezentovaným názorům se mu denně ozývá pět až patnáct lidí a chtějí po něm, aby vstoupil do politiky.
Čtěte také:
Okamura se zlobí: Koaliční kabinet nemůže fungovat. Je to boj o moc
"Jsou to obyčejní lidé, kteří by chtěli, abych v politice a v zemi něco změnil, protože mým názorům důvěřují. Jsou to ale i různí politici, kteří mě vyzývají, abych se dal na politickou dráhu," popsal Okamura.
Zatím však podobné nabídky i výzvy odmítá. Mimo jiné prý i proto, že by si tím snížil svůj životní standard. "Za šedesát tisíc měsíčně, což je poslanecký plat, by navíc každý novinář předpokládal, že má právo se zaobírat i mým nejniternějším soukromím," uvedl také Okamura v rozhovoru. Připustil však, že ho politika v žádném případě nemůže ale nechat chladným.
Politika není nic špinavého. Špinavý může být jen politik
"V knize Umění vládnout chci proto představit svůj pohled na společnost a směr, kterým by se měla ubírat. Politika není nic špinavého. Špinavý může být jen politik. Politika sama je správa věcí veřejných a měla by být odpovědností každého z nás," vysvětlil dál Okamura.
Čtěte také:
Okamura: Zastřel svého exekutora?
Z toho podle něj plyne zásadní problém politiky dnešní doby: Politika prý směřuje pouze k získání moci. Nikoli k jejímu nejlepšímu využití. "Politici nemají vize, nemají ideje, krom jediné - vyhrát volby a sestavit vládu," říká Tomio Okamura.
Podle něj je pak palčivým problémem to, že bohaté strany najímají experty na marketing a public relations, a platí proto drahé zahraniční reklamní agentury s jediným cílem. Tím je získat hlasy a jejich pomocí i politickou moc.
Volit by se mělo chodit povinně, myslí si Okamura
Podle Okamury jedním z velkých problémů veřejného života u nás, je také to, že lidé za něj necítí spoluzodpovědnost.
"A proč taky, když necítí reálnou šanci nějak politiku ovlivnit. Jeden hlas, jednou za pár let, prostě nedává člověku pocit, že by měl na rozhodování ve státě či městě nějaký vliv. Frustrující je také to, že ten jeden hlas není rovnocenný s hlasem jiného občana. Hlas člověka v Praze má větší sílu než hlas v Pardubicích. Během přepočítávání hlasů na mandáty totiž v každém kraji potřebujete k získání mandátu jiný počet hlasů. Je to dost nesmyslné a určitě by se daly největší křivdy napravit - podle celkově odevzdaných hlasů nastavit odpovídající mandáty tak, aby na každý mandát připadlo stejné množství hlasů," rozepisuje v připravované knize Umění vládnout svoji tezi Okamura.
Volby podle něj zkresluje také nízká volební účast. Díky tomu vládu vede pak strana, kterou ve skutečnosti volilo jen několik procent z celkového množství oprávněných voličů. "Je jasné, že její mandát mezi voliči nemůže být příliš silný. Je to dost šílené, když o volebním výsledku, a tedy o složení vlády i o celkovém konceptu celostátní politiky rozhoduje počasí, tedy to, kolik voličů odjede na chalupu nebo k rybníku," myslí si Okamura.
Kdo je Tomio Okamura?
Narodil se v Tokiu, má japonské a korejské předky, ale ať se ho zeptají kdekoli ve světě na původ, prohlašuje, že je Čech. Tomio Okamura je skutečně po své mamince napůl Čech. Část dětství prožil dokonce v dětském domově a ještě před několika lety prodával v tokijském kině v malém občerstvení popcorn a colu. Dnes jeho cestovní kancelář dováží do České republiky přibližně 110 tis. turistů ročně a jako jeden z vyvolených byl nedávno představen při osobní audienci japonskému císaři jako symbol spojující Českou republiku a Japonské císařství.
Je také viceprezident a mluvčí Asociace českých cestovních kanceláří i majitel obchodu s japonským zbožím. Zároveň i bloger a autor úspěšné knihy Český sen. Před více než rokem odstartoval v populárním pořadu ČT Den D ojedinělý projekt Cestovka pro plyšáky. Tím zaujal média po celém světě, poněvadž sám je jedním ze spolumajitelů firmy Toy Traveling. Jeho aktivity jsou však den ode dne různorodější.
Přitom, když Tomio dostudoval střední školu, neměl před sebou příliš zářivou kariéru. Na studium na vysoké totiž nebyly peníze. Školství je totiž v Japonsku drahá záležitost a už financování střední školy pro všechny tři syny Tomiovy rodiče vyčerpávalo. Bylo mu dvacet let, když se ze dne na den rozhodl, že zkusí štěstí v Evropě a odletěl s několika dolary v kapse do Prahy. (Zdroj: Oficiální životopis Tomio Okamury)
Anotace knihy Umění vládnout:
- Napravo? Nalevo? Dopředu!
- Buďme politicky nekorektní!
- Proč by měli být politici ministry?
- Jsme připraveni na globální katastrofy? Naše heslo? Vždy nepřipraven!
- Radujme se ze své země.
- Naše země je a bude taková, jako jsme my. Když budeme k sobě poctiví, milí, pak bezesporu milá a poctivá bude i naše země.
- Lidé, co mají nedoložené miliony z čachrů se státními zakázkami, jsou na nejvyšších postech naší země.
- Energetická doktrína: Zbavme se ropy.
- Z ropy žijí ruští generálové a muslimští teroristé.
- Stávající EU je na obtíž, diskuze o euru je v současnosti zbytečná.
- Odpovědnost za dějiny nese každý z nás
Ukázka z kapitoly: VOLEBNÍ SYSTÉMY
"Kdyby volby něco změnily, tak už jsou dávno zrušené" (anonym)
Jedním z velkých problémů našeho veřejného života je to, že lidé za něj necítí spoluzodpovědnost. A proč taky, když necítí reálnou šanci nějak politiku ovlivnit. Jeden hlas, jednou za pár let, prostě nedává člověku pocit, že by měl na rozhodování ve státě či městě nějaký vliv. Frustrující je také to, že ten jeden hlas není rovnocenný s hlasem jiného občana. Hlas člověka v Praze má větší sílu než hlas v Pardubicích. Během přepočítávání hlasů na mandáty totiž v každém kraji potřebujete k získání mandátu jiný počet hlasů. Je to dost nesmyslné a určitě by se daly největší křivdy napravit - podle celkově odevzdaných hlasů nastavit odpovídající mandáty tak, aby na každý mandát připadlo stejné množství hlasů.
Volby zkresluje taky nízká volební účast. Díky tomu vládu vede strana, kterou ve skutečnosti volilo jen několik procent z celkového množství oprávněných voličů. Je jasné, že její mandát mezi voliči nemůže být příliš silný. Je to dost šílené, když o volebním výsledku, a tedy o složení vlády i o celkovém konceptu celostátní politiky rozhoduje počasí, tedy to, kolik voličů odjede na chalupu nebo k rybníku.
Povinná účast
Ze zákona máme povinnost účastnit se sčítání lidu a vyplňovat komplikované formuláře se soukromými údaji. Myslím, že volby do celostátních orgánů a volby komunální mají stejnou váhu. Přikláním se proto k tomu, aby účast ve volbách byla povinná. Myšlenka to není nijak revoluční - povinnost volit mají občané některých západních zemí - např. v Belgii, Lucembursku, na Kypru nebo v Řecku. A dokonce i na nejmenším světadíle v Austrálii. Kdo nejde volit, zaplatí pokutu, a v Řecku to byl donedávna dokonce trestný čin.
U nás by to taky nebyla žádná novinka. Povinnost volit byla i v Československé první republice. Zákon stanovil, že: „Každý oprávněný volič jest povinen voliti. Zproštěny této povinnosti jsou osoby starší 70 let, dále ti, kdož pro nemoc nebo tělesnou vadu se nemohou dostaviti k volebnímu osudí, kdož pro neodkladné povinnosti svého úřadu nebo povolání nemohou včas přijíti k volbě, kdož jsou v den volby vzdáleni od místa volby aspoň 100 km, konečně ti, kdož jsou zdrženi přerušením dopravy nebo jinými nepřekonatelnými překážkami..."
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
