Dnes je na vilu vystaven demoliční výměr. Rozhodnutí o odstranění černé stavby už potvrdil i soud. Stavebník se stále snaží verdikt zvrátit. Má naději na úspěch?
Z mého pohledu i z pohledu stavebního zákona ne. Pan Holeček se již na samém počátku rozhodl riskovat. Porušil snad všechny zákonné normy, které porušit mohl. Staví totiž na vlastním pozemku, ale v místě, které není podle územního plánu určeno k zástavbě ale je rekreační zelení. Od počátku věděl, že na tuto stavbu nemůže stavební povolení získat, neboť staví v rozporu se zákonem. Dnes si stěžuje, že trváme na jeho dodržení. Já si pořád myslím, že zákon platí pro všechny. Pokud budeme hledat cestu, jak jej kvůli panu Holečkovi obejít, dáme na venek jasný signál, že v Pardubicích si mohou alespoň někteří lidé dělat co chtějí. A to není dobře, takové město snad nechceme.
Miloš Holeček ale argumentuje i tím, že v jiných případech město vyšlo černým stavebníkům vstříc a v jeho případě náhle trvá na dodržení zákona.
Ty případy byly zcela odlišné. Právě v tom, že tyto černé stavby nebyly v rozporu s územním plánem. Například kauza společnosti D+D Park, která začala bez povolení se stavbou logistického centra, byla odlišná právě tím, že pozemky na nichž je tato stavba umístěna jsou podle územního plánu vhodné pro logistiku, lehkou průmyslovou výrobu a podobně. Investoři tehdy po zásahu stavebního úřadu černou stavbu zastavili, dodali všechny potřebné podklady na jejichž základě jim stavební úřad musel vydat dodatečné stavební povolení. Tak to stanoví zákon, ať se nám to líbí nebo ne. U pana Holečka tuto řešení ale nepřipadá v úvahu, protože okamžitě narazí právě na rozpor s územním plánem.
Vaši předchůdci mu prý slíbili, že za vstřícnost vůči městu územní plán změní, ale své sliby nesplnili.
Tak to musíme trochu do historie pozemků i vstřícnosti pana Holečka. Na počátku 90. let nějakým způsobem získal od restituentů pozemky přímo v parku Na Špici. Například od nějakého pana Frankensteina z Chile vchod do parku. Městu pak dal na vybranou. Buď s ním pozemky smění za ty, které si sám vybere, nebo on zavře vchod do parku. Se společníky si pak vybrali část pozemků na okraji parku s příslibem změny územního plánu. Tehdejší náměstek Šnajdr slib splnil a inicioval změnu územního plánu. Odhaduji že tak 80 procent pozemků, původně parku, tehdy město změnilo na plochu určenou pro bydlení. A noví majitelé pozemky rozdělili na lukrativní stavební parcely a rozprodali. Pan Holeček si nechal pozemek, z něhož je ke stavbě určena pouze část, zatímco druhá zůstala rekreační zelení. A právě na té si postavil své sídlo. Kdyby stavěl o 14 metrů dál, nedostal by se do rozporu s územním plánem, získal by stavební povolení a vše bylo v pořádku. On se ale rozhodl riskovat. Začal stavět a domáhal se další změny územního plánu, zastupitelstvo ji však odmítlo.
Nešlo mu už v začátcích ve stavbě vily zabránit?
Tehdy jeho případ řešil stavební úřadu městského obvodu Pardubice I. Pokud vím, byl několikrát vyzýván k zastavení stavby, pokutován a vesele stavěl dál. Je-li někomu dnes pana Holečka líto, musím konstatovat, že si celou situaci zavinil sám. A my můžeme být rádi, že se tehdy v 90. letech on nebo někdo jemu podobný nedostal k nějakému pozemku třeba na Pernštýnském náměstí. Kdoví co dnes mohlo stát vedle morového sloupu.
Černá stavba Na Ležánkách navíc není prvním prohřeškem pana Holečka proti stavebnímu zákonu.
Dnes se v médiích staví do role nešťastného naivy. Skutečností je, že před lety nedostal kvůli chybějícímu přístupu stavební povolení na výstavbu parkoviště za pasáží a přesto začal stavět. O pár metrů dál, v Jindřišské ulici se zase rozhodl vybudovat pasáž. Bez povolení proboural secesní dům, nevratně poškodil ráz ulice. V obou případech tehdy získal dodatečně stavební povolení. I v případě své vily zřejmě počítal s benevolencí. Když viděl že nepochodí, nerozpakoval se ani sáhnout k nátlaku například konstatováním, že „nebude vstřícný při jednání o pozemcích na stavbu obchvatu Pardubic“. Dnes novinářům bezostyšně tvrdí, že obě stavby byly v pořádku, že on městu vždy vycházel maximálně vstříc, že naletěl slibům politiků. Názor nechť si udělá každý sám.
Jako vlastník pozemků sousedících s pasáží, nebo pozemků kde má vést obchvat města, však opravdu může městu komplikovat život.
Už se stalo. Před nedávnem jednostranně odstoupil od smlouvy s Městským rozvojovým fondem, podle níž může stavební firma rekonstruující pasáž a stavějící u ní parkovací dům jezdit přes Holečkův pozemek na staveniště. Firma proto nemůže dokončit stavbu parkovacího domu, bez něhož nebude možné, kvůli nedostatečné kapacitě parkovacích míst, pasáž zkolaudovat. Náhradní řešení přijde na miliony, neboť bude třeba zcela změnit dispozici staveniště založeného právě na základě této smlouvy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pardubice.eu
