Chalupa (ANO): Trochu širší zamyšlení nad otázkou, týkající se HateFree Culture

07.05.2016 9:20

Jak (coby člověk s víceméně protimigrantskou rétorikou a současně člen ANO) obhájit fakt, že se ministerstvo spravedlnosti přidalo k iniciativě HateFree? Není to jasné přihlášení k vítačům migrantů?

Chalupa (ANO): Trochu širší zamyšlení nad otázkou, týkající se HateFree Culture
Foto: anobudelip.cz
Popisek: Bohuslav Chalupa, poslanec ANO

Za prvé

Domnívám se, že „institucionalizace“ označování sítě subjektů značkou HateFree Culture je v každém případě legitimní, nicméně tak jak zní přesná definice, „síť bez násilí a nebezpečí“, podprahově jakoby naznačuje, že v našem prostředí je potřebné mít takovouto síť, kde jedině lze nalézt bezpečný azyl – to ale přece není pravda. HateFree Culture není aktivitou, která by nabízela ojedinělé a osvícené řešení situace, v níž by se česká společnost nacházela – nejezdím limuzínou, chodím pěšky, jezdím MHD a nic takového, abych musel vyhledávat výše uvedený azyl, kolem sebe nevidím, cítím se, kupodivu, bezpečně.

Za druhé

Nedávno jsme byli obklopení mediálním hnutím „Je Suis Charlie“ – představitelé politických elit se vodili v Paříži v průvodech a silným hlasem, emotivně vyhlašovali své spojené odhodlání bojovat proti terorismu, radikálnímu islámu, za demokracii a za právo svobody slova. O několik měsíců později zde máme případ německého komika, který je dehonestován (pokud nebude rovnou souzen) za to, že dle svého pojetí využil své svobody slova, v tomto případě ale proti někomu, koho paní Merkelová potřebuje pro obhájení svého politického postoje a úspěchu ve volbách – proti prezidentu Erdoganovi. K čemu tedy nakonec byla silná, proklamativní prohlášení a v tomto kontextu bohužel laciné a pokrytecké exhibování před veřejností, chtěnými voliči?

Osobně si z toho vyvozuji závěr, že na to, abych vnímal základní morální a etické normy, nepotřebuji ani síť HateFree Culture, ani ulicemi pochodující politické „elity“ EU, ani si k tomu nepotřebuji lepit na dveře, na oblek, na facebook, případně i na čelo stejně proklamativní (populistické) označení, že jsem na této straně. Jediné co bych měl opravdu dělat, na čem záleží, je svým každodenním životem hájit ony etické a morální imperativy, včetně oné svobody slova, nálepky to za mně rozhodně neudělají.

Za třetí

Nevím, proč se pan ministr rozhodl, jak se rozhodl a osobně s některými jeho názory nesouhlasím, nemusím samozřejmě mít pravdu, ale vylepit si nálepku na úřad mi přijde poněkud účelové a neupřímné. Na druhou stranu – ano, pan ministr má pravdu – všechny státní, veřejné instituce, tedy například i moje poslanecká kancelář, celý náš stát je v podstatě HateFree Culture, tak proč to takto, jako představitel státu, zdůrazňovat, emotivně zveličovat a přispívat už tak k znatelnému napětí ve společnosti. To se teď pro změnu opravdu budeme rozdělovat na ty, kdo jsou HateFree a na ty, kdo to vidí jinak?, proč, čemu to prospěje??? Naše země má demokratickou ústavu, má funkční právní systém, jako národ jsme signatáři řady mezinárodních smluv, členy OSN – český stát je ze své podstaty HateFree Culture a podle mého názoru to skutečně není potřeba způsobem, jaký zvolil pan ministr Pelikán, „emocionalizovat“. Účinek takového jednání je totiž kontraproduktivní a věci, o kterou, doufím, v podstatě jde, to asi moc nepomáhá.

Za čtvrté

Pokud jde o mne – vymezuji se nikoli proti individuálním lidem různého vyznání, tedy ani proti muslimům, vymezuji se a budu se vymezovat proti islamizaci, proti radikálnímu islamismu, proti terorismu, proti migrační nekontrolované invazi se všemi jejími bezpečnostními a politickými riziky. Považuji za svou povinnost na nebezpečí, pro které mám k dispozici určité informační zdroje a znalosti a která vnímám velmi intenzivně, upozorňovat a postupovat nikoli tak, jak je v našich končinách standardní a běžné – tedy konat, až se něco stane. To tedy ani náhodou, špatným věcem se musí předcházet. Některé věci se dají bez větší námahy napravit i když se stanou, některé věci se sice dají napravit, ale může to stát milióny životů a některé věci nebude vůbec šance napravit – nastane KONEC.

Za páté

Jakýkoliv anonymní útok, útok proti slabšímu, agrese (i sebeobranná) tam kde ji není třeba – to je jednoznačně srabárna, AŤ SE TO TÝKÁ KOHOKOLIV. Ti, co anonymně poškodili majetek provozoven, které se k HateFree Culture připojili, jsou z tohoto pohledu ubožáci. Určitě může být skupina lidí s jiným, odlišným názorem, nicméně způsob, jakým svůj názor propagují, si volí jen oni a pokud ho prosazují takto nebo podobným způsobem, pak je to srabárna. A znovu – ani to co se stalo, není většinový postoj české společnosti. Domnívám se, že jde jen o malou skupinu lidí a celý cirkus kolem této záležitosti spíše a bohužel nahrává jejich propagaci a zviditelňování. Určitě nad tím nelze mávnout rukou, je nutné to vyšetřit a podle platných zákonů potrestat, ale reagovat emotivními akcemi…nevím, zda toto je ten správný způsob souboje s názory, které jsou stále naštěstí menšinové. Tam kde se vede skutečný souboj o smýšlení národa, o jeho hodnoty – to jsou především naše rodiny, vzdělávací instituce, media.

Za šesté

Pokusím se ověřit mediálně prezentované informace, že HateFree Culture je placenou aktivitou (kým je placená?) a zda byla podpořena i Norskými fondy v částce 38 milionů korun. Pokud se k těmto odpovědím dostanu, budu si moci mnohem objektivněji udělat názor, zda jde o spontánní či uměle (účelově) řízenou aktivitu… a samozřejmě to určitě změní i mé smýšlení o celé této aktivitě.

Za sedmé

K různým „nepoliticko-politickým“ aktivitám obecně – vidím to tak, že pokud má někdo potřebu se angažovat, pak nejlepší je transparentně vstoupit do politické soutěže, přesvědčit voliče, vyhrát volby a uskutečňovat politické ambice. Kritizovat politiky a ovlivňovat veřejnost „zpoza rohu“, chráněn anonymitou a vyhýbajíc se přímému názorovému a nejlépe i odbornému střetu (to určitě nejsou manifestace, kde mluví jen jedna strana) je možné, ale je to nekorektní, nesprávné, škodlivé a zejména nic neřešící. Jedna z výhod našeho politického systému je, že tu není vláda jedné strany, ať je to jakákoliv a že je zajištěna demokratická soutěž politických subjektů – proč se někteří brání ji využít? Zesměšňovat odlišné názory, označovat je na jedné straně jako „za“ a na straně druhé jako „xenofoby (rasisty)“, to asi není vhodná cesta ke smysluplné diskusi rozumných lidí nad řešením naší budoucnosti – jen to rozděluje národ a rozdělený národ je snadnou kořistí těch, kteří stojí v přítmí a čekají na svou příležitost… proč jsem si vzpomněl na pověst o Svatoplukových prutech…

Za osmé

Ani HateFree Culture, ani nálepka na ministerstvu spravedlnosti není rozhodující pro to, jakým způsobem budou řešeny zásadní otázky, které v současné době hýbou Evropou a v konečném důsledku i naší společností.

Za deváté

Vaše otázka, jak obhájím čin jiného člověka, ministra, s vaším vzápětí vyjádřeným konstatováním, že to vlastně obhájit nemohu... k čemu pak taková otázka, taková diskuse, kde je předem dáno, jak to má dopadnout? To že nesouhlasím s panem ministrem v řadě věcí, neznamená, že je to můj nepřítel, nebo někdo, koho nemohu v řadě odborných nebo lidských názorů respektovat… ostatně toto začíná být v naší společnosti typické, kdo nesouhlasí s mým názorem, je nepřítel na život a na smrt – takto přesně probíhá rozdělování společnosti, zapomínáme spolu mluvit, neumíme poslouchat co říká druhá strana a když mluvíme, často nám není rozumět – když se potkají dva takoví, jak to může skončit – rozhovor hluchoněmých? Jsem schopen akceptovat, že vidění světa očima advokáta, právníka, ministra spravedlnosti může být odlišné od mého náhledu, člověka, který věci a děje vnímá v jiném kontextu, nezasažen až tak do morku kostí právní filosofií - takže mi si to s panem ministrem určitě vydiskutujeme a zkusíme se vzájemně pochopit, nemusí to znamenat souhlas, ale i pochopení pohnutek a postojů druhého člověka má bezpochyby značnou hodnotu. 

Ing. Bohuslav Chalupa

  • BPP
  • velmi nespokojený občan
  • kontrolní výbor

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Tomáš Zdechovský byl položen dotaz

Právo na opravu

Věci se dají dát opravit už dnes, ale problém je, že oprava často vyjde stejně nebo skoro stejně jako koupit si novou věc. Tak k čemu pak platit za opravu? Nepřijde vám tento zákon EU zase úplně zbytečný? A když dám věc opravit, jakou, pokud vůbec, na ni pak budu mít záruku? Děkuji za odpověď

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Hájek (STAN): Nejúrodnější půda se už nebude plošně měnit v parcely pro obchoďáky

4:32 Hájek (STAN): Nejúrodnější půda se už nebude plošně měnit v parcely pro obchoďáky

Komentář na svém veřejném facebookovém profilu k ochraně půdy.