Děkuji za slovo, pane předsedo. Mám chuť uspořádat malou party, protože jsem se přihlásil někdy před hodinou - samozřejmě chápu a uznávám jednací řád, ale je to takové podivné, když se člověk přihlásí hodinu před tím, než dostane slovo, a přeskočí ho 20 lidí. Ale opakuji, uznávám jednací řád. Je třeba ho změnit.
Souhlasím s některými svými kolegy.
Zaznělo tady toho mnoho a možná budu souhlasit s panem ministrem, že bohužel se neřeklo nic o jednotlivých konkrétnostech toho zákona, toho, co je navrhováno, spíše se vedly obecné řeči, že máme zlé dlužníky a hodné dlužníky, zlé věřitele a hodné věřitele a kdo z nich je lepší a kdo z nich je horší. Samozřejmě dlužit je špatně, to všichni víme, je lepší nedlužit. Občas se stane, že člověk dlužit musí, prostě je potřeba si někde půjčit. To se prostě stává většině z nás. A pak je samozřejmě důležité, že když ten člověk nesplácí, aby to, co by splácet měl, po něm bylo vymáháno nějakou solidní přiměřenou cestou.
Já určitě nejsem a nikdo mě nemůže považovat za nějakého příliš prověřitelského či příliš proexekutorského poslance, konec konců byl jsem jedním z těch, kdo na počátku volebního období podepsali návrhy zákonů, které se věnovaly bagatelním sporům, resp. odměnám advokátů či tomu SJM, které se pak řešilo na úrovni ústavně právního výboru za pomoci Ministerstva spravedlnosti. A troufám si říci, že zásluha na tom, že zde projednáváme tyto věci, jako třeba tento tisk, že jsme projednali odměny advokátů v bagatelních sporech a další věci, to není zásluha Ministerstva spravedlnosti. To k tomu nějakým způsobem pomohlo, ale všechny tyto v uvozovkách výkopy témat, co by se řešit mělo, vzešly od poslanců a i zde se ukazuje, že poslanec není ten, kdo by měl jenom slepě hlasovat pro to, co předloží vláda nebo někdo jiný, ale že je důležité, že poslanci mají zákonodárnou iniciativu, protože právě zde u exekucí se to ukázalo, že je dobré, když poslanci mohou věci řešit a navrhovat změny.
Abych nebyl právě jako někteří moji předřečníci velmi obecný, tak pan kolega Tejc mě trošičku zkritizoval a pan kolega Blažek pochválil, což je roztomilé samozřejmě. Já bych se chtěl věnovat jenom jednomu ustanovení. Navrhoval jsem pozměňovací návrh, který zmínil pan kolega Tejc, jinak jsem ani vystupovat nechtěl, a právě bych zde chtěl apelovat ne na to, jestli je lepší hodný věřitel, zlý věřitel, hodný dlužník, zlý dlužník, kdo z nich je lepší. Prostě to s tím nesouvisí. Chtěl bych jenom upozornit na to, že v komplexním pozměňovacím návrhu se navrhuje toto, cituji:
Soud zastaví výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci, ve které má povinný místo trvalého pobytu, pokud výše pohledávek oprávněného, těch, kdo do řízení přistoupili jako další oprávnění, a přihlášených věřitelů povinného k okamžiku zahájení dražebního jednání nepřesahuje 30 000,- Kč bez příslušenství. To neplatí, jedná-li se o pohledávku výživného nebo pohledávku náhrady újmy způsobené poškozenému ublížením na zdraví či trestným činem nebo by to odporovalo dobrým mravům.
Toto ustanovení chápu. Konec konců jsem pro ně i hlasoval na úrovni ústavně právního výboru a pamatuji si řadu těch zvěrstev ať už ze svojí praxe, nebo ze začátku z novin, kdy se prostě kvůli dluhu několika tisíc prodávaly nemovitosti. Ono už to v této době tak jednoduché není. Nicméně po nějakém hlubším zamyšlení jsem dospěl k tomu, že by si toto ustanovení, které se navrhuje, možná zasloužilo lehkou modifikaci. Navrhuji to, že ten, jehož dluh nepřesahuje 30 000 korun bez příslušenství, tak soud dražební jednání odročí a uloží povinnému, aby pohledávku a náklady řízení uhradil do jednoho roku ode dne vydání usnesení.
Proč toto navrhuji? Mně to přijde logické. Samozřejmě máme příklady a případy, kdy ten dlužník se všeho zbaví, teoreticky se všeho zbaví, nemá nic. A v tomto případě, kdyby se všeho zbavil a měl nemovitost i v hodnotě několika milionů korun, barák za dvacet milionů korun, ale jinak neměl nic, a v tom baráku za dvacet milionů korun by měl trvalý pobyt, tak prostě z něj těch třicet tisíc korun nedostane, nikdy, protože má trvalý pobyt v nemovitosti a nic jiného nemá, všeho ostatního se zbavil. To je ten jediný důvod, proč jsem toto navrhl. To není žádné jití na ruku exekutorům nebo věřitelům. To je prostě logické. Je přece nesmysl, abych někoho, kdo vlastní nemovitost v hodnotě několika milionů, nemohl exekuovat na té nemovitosti, protože ten dluh je menší než třicet tisíc. Prostě pokud někdo tu nemovitost má, tak navrhuji, aby dostal rok na to ty své problémy, tu svoji pohledávku vyřešit. A po tom roce by prostě soud provedl dražbu.
Pokud má někdo nemovitost za několik milionů, a je jedno, jestli byt nebo barák, tak by prostě měl mít na to, aby uhradil dluh ve výši třiceti tisíc korun. On nejlepší je osobní příklad. Vezměte si to každý sám na sebe, kdybyste měli někoho, kdo vám dluží třicet tisíc korun nebo 29 900, viděli byste, že má barák - s prominutím - jako kráva, všeho ostatního se zbavil, movitých věcí, auta, má prostě jenom ten barák, a vy prostě nemůžete na ten barák, protože prostě dluží pod třicet tisíc korun a má v tom baráku trvalý pobyt. Já si myslím, že je to nesmysl.
Každý, kdo používá zdraví rozum, se mnou musí souhlasit, že když má někdo barák - a nebudu to opakovat - velký barák nebo rozsáhlý byt, tak by měl asi mít třicet tisíc korun na to, aby zaplatil svůj dluh. Takže to je důvod pro to, proč jsem předložil tento pozměňovací návrh, a myslím si, že má velkou logiku a já prosím o jeho podporu. Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
