Fleischer (SPR-RSČ): Elektronizace a daně jsou vyšší prioritou než zdraví

Každý člověk v České republice v průměru zaplatí za své zdraví 26 466 korun ročně.

Zdravotní pojišťovny na svůj provoz spotřebují 7,1 miliardy korun ročně. Dominantní složkou výdajů jsou výdaje na zdravotní služby, tedy na léčbu, které dosahují 267,5 miliardy Kč. Zdravotním pojištěním v roce 2017 projde 276,6 miliardy Kč a systém je finančně vyrovnaný, po stránce příjmů a výdajů. I tak v roce 2018 zvyšují zdravotní pojišťovny minimální měsíční zálohy na 2024 korun, což bohužel, mimo EET, také zaviní úbytek OSVČ, tedy plátců.

Vyměřovací základ pro výpočet záloh na zdravotní pojištění tvoří jednu polovinu dosažených příjmů po odečtení výdajů, ať už skutečně vynaložených, nebo uplatněných paušálem.

Sazba zdravotního pojištění je pak 13,5 % a násobí se právě částkou vyměřovacího základu a ten nemůže být nižší než minimální vyměřovací základ odvozený od průměrné měsíční mzdy, (která je v ČR údajně 29 979 Kč), resp. její poloviny, tedy částky 14 989,50 Kč, po zaokrouhlení 14 990 Kč (pro letošek 2017 platí 14 116 Kč). Tu tedy následně násobíme sazbou zdravotního pojištění 13,5 % a získáme minimální zálohu na zdravotní pojištění pro rok 2018 ve výši 2024 Kč (po zaokrouhlení na celé Kč nahoru).

Právě tato změna zvýší zálohu na pojistné na zdravotní pojištění i osobám bez zdanitelných příjmů (OBZP), která se od minimální mzdy odvozuje (13,5 % x 12 200 Kč). Dříve nazývaným samoplátcům tak vzroste minimální záloha z letošních 1485 Kč na 1647 Kč o 162 Kč.

Ovšem to jsou pouze zálohy, nikoliv finální příjmy zdravotních pojišťoven, které platí zaměstnanci, OSVČ, podnikatelé a zaměstnavatelé dle svých ročních příjmů ze své činnosti a z výší mezd za odvedenou práci.

Zdravotní pojišťovny kalkulují rovněž s tíživou situací na chudém českém trhu a nízké kupní síle a přijdou si na nemalé peníze za penále z neplacení pojistného a záloh. Za každý den prodlení s platbou pojistného automaticky naskakuje v počítačovém systému zdravotní pojišťovny penále, jehož sazba činí lichvářských 0,05 % z dlužného pojistného denně! Všechny zdravotní pojišťovny si své pohledávky pečlivě hlídají a vymáhají za pomoci koho jiného, než soukromých exekutorů a dluhy rostou i několikanásobně výš, než měl dlužník skutečně zaplatit, tedy více, než vydělal. Tím uvrhují řadu drobných, ale i velkých podnikatelů do dluhů a mnohdy i do ukončení činnosti pro exekuci, jejíž forma a výše nemá ve světě obdoby.

A jak to vypadá na druhé straně? Co zdravotní pojišťony za vyždímané peníze nabízejí?

V podstatě se dá říci, že v České republice, kde máme 7 zdravotních pojišťoven a všechny mají naprosto stejné sazby a v hrubém rysu i podmínky, si není člověk nikdy jist, zda mu zdravotní pojišťovna proplatí léčbu, zvláště jedná-li se o nestandardní léčbu, tzv. běžně nehrazenou léčbu.

Říkám si, škoda, že zákon neumožňuje také „běžně nehrazené pojistné“ – to je ta česká rovnost.

Zdraví je v Česku kšeft. Nebudu psát to, co ví každý, že s léky se provizně kšeftuje, nenabízí se všem rovně a pokud nemáte peníze a sám si celou léčbu hotově neuhradíte, můžete klidně zemřít. Že si vymýšlím? Podívejme se tedy na fakta.

Běžně nehrazená léčba zaznamelala 20 433 ale schválených žádostí bylo z toho jen 18 240 tedy 2 193 lidí se léčby nedočkají – nebyla jim schválena, i když v prvopočátcích vykazovala úspěšnou léčbu. Co rozhodlo? Že léčba stojí měsíčně 100 000 korun! Tedy cena lidského života je v ČR jen v desítkách tisíc. Ale na druhé straně zdravotní pojišťovny navyšují pojistné, které mizí v černých dírách a v administrativě.

Nemocných přibývá a v roce 2016 činily náklady na běžně nehrazenou léčbu 1 470 milionů, tedy oproti roku 2014 téměř o dvojnásobek. Ovšem náklady nerostou jen počtem žádostí, ale také zdražováním léků farmaceutickými výrobci i obchodníky a také DPH ve výši 10%, kam spadají léky, radiofarmaka, očkovací látky, kontrastní prostředky pro rentgenová vyšetření, diagnostické reagencie určené k podávání pacientům, chemické antikoncepční přípravky na hormonálním základě - určené pro zdravotní služby, prevenci nemocí a léčbu pro humánní lékařské účely.

Přitom právě léky by měly být zproštěny DPH, jako např. ve Švédsku, kde léky předepsané receptem jsou osvobozeny od DPH na rozdíl od jiných, které nejsou na recept.

U běžně hrazené péče je situace sice lepší, ale nemáte záruku, že dostanete nejlepší lék, tedy pokud nejste právě V.I.P.

V některých případech jde o pouhou formalitu, protože např. mohou být předepsány léky se stejnou účinnou látkou, ale nejsou značkové a proto se cena liší podle výrobců řádově o deseti až stokoruny za jedno balení. Ovšem další věcí jsou marže lékáren, kde rozdíly jsou rovněž ve stejných sumách, tedy někde najdete stejný lék od stejného výrobce, ale klidně i o 300 korun dražší.

Velkou část drahých léků zdravotní pojištění nehradí. Mnoho pacientů má tak smůlu a ne jednou jsem viděl odcházet z lékárny starší spoluobčany bez léku, protože na něj prostě nemají a zdravotní pojišťovny je neproplácí, i když jde o život a levnější alternativa u všech léků neexistuje, to je pouze mýtus.

Pravidla pro proplácení inovativní léčby bude projednávat nová vláda a nikdo neví kdy nějaká začne fungovat a zda zdraví bude pro vládu prioritou.

Státní ústav pro kontrolu léčiv se momentálně zabývá ale jinou věcí a tento problém je příliš nezajímá. Jejich hlavní starostí je elektronizace. Do systému elektronických receptů se zapojilo až 19 790 lékařů.

Podle ředitele Státního úřadu pro kontrolu léčiv (SÚKL) Zdeňka Blahuty se do systému zapojilo 19 790 lékařů, 4 459 zdravotnických zařízení, 2 287 lékáren a 6 529 lékárníků. Žádost o registraci podalo celkem 30 453 lékařů z celkem více než 54 tisíc. V současné době nemá úřad čas na detaily, jako lidský život a zdraví, protože sotva zpracovává třetinu podaných žádostí.

Lidský život a zdraví upadnul na dno zájmu politiků celého politického spektra. Naproti tomu hlavním zájmem vlády je vydělat a vytahat ekonomicky aktivním lidem, ale nejen jim, z kapes co nejvíce peněz, které mizí v různých předražených státních zakázkách stylem „já na bráchu, brácha na mě“. Příkladem je předražený IT systém pro proplácení sociálních dávek, třeba pro maminky s dětmi, který se nyní řeší a nástup nového se opět odkládá a náklady státu rostou, ovšem peníze nejdou do občanů, ale spřízněným důším na ministerstvech.

Nyní se stát intenzivně zabývá elektronizací, kde k EET se registrovala již velká část podnikatelů a od příštího roku 2018 přibudou další a v debatách se řeší, zda by měli používat EET i živnostníci, kteří mají ročně pár faktur a příjmy do 200 000 korun. Zde se základní princip EET u této kategorie poněkud míjí účinkem, ale nikomu to zjevně nevadí.

Pro OSVČ s příjmy do 100 000 Kč ročně tak nemá smysl dál pokračovat a skončí, protože náklady se registrací a provozem EET navýší a čisté zisky sníží na nepřežitelné a nerentabilní minimum, protože už dnes vyděláváme z velké části na státní instituce a zisky jsou nízké, mnohdy nulové. Počet podnikatelů v Česku, kteří si samostatnou výdělečnou činností skutečně vydělávají, klesl v prvním čtvrtletí o 10 000 na 971 000. Vyplývá to z evidence České správy sociálního zabezpečení. Ze všech osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) klesl o 8 000 na 570 000 počet těch, kteří mají samostatnou výdělečnou činnost jako hlavní.

Klesá tak počet lidí, kteří se živí sami a od státu nic nechtějí, naopak do něj cpou peníze a to je špatné a bude hůř, až se zaběhne EET a další elektronické šmírování.

Vraťme se ale ke zdravotnictví, kde prioritou politiů jsou, kromě EET, také povinné elektronické recepty od 1.1.2018.

Podle SÚKL a ČLK se nestihne do konce roku připojit necelých 5 000 lékařů. Podle ministerstva je elektronizace zdravotnictví údajně nevyhnutelná a zabrání například falšování receptů. A navíc bude systém více šmírovat do toho, co pacient bere a bude snadné některé pacienty od léků odříznout. Do budoucna bude systém schopný sledovat, jestli pacient nebere více léků se stejnou účinnou látkou nebo léky, které není vhodné kombinovat. Jak je to v praxi však mnozí z nás již víme. A samozřejmě, aby i soukromí exekutoři měli nějaké příjmy i z lékařů, lékařům za nepřipojení budou hrozit sankce až do výše dvou milionů korun. To samozřejmě způsobí i ukončení činnosti těchto lékařů a dostaneme se do situace, kdy mnohé oblasti v ČR nebudou mít lékaře.

Ovšem zdraví a život v České republice je až za ekonomikou a elektronizací někde na třetím místě, možná i hlouběji a současná politická scéna není zrovna stabilní a patřičně rozjetá, aby stíhala mnohé priority změnit a také o to ani není obecný zájem. Na člověku této společnosti vůbec nezáleží, důležité je, kolik z vás stát vyrazí. A v zemi s deseti miliony obyvateli, nejvyšší úmrtností na infarkt myokardu, mozkovou mrtvici a rakovinu a a od roku 2001 se 7 miliony exekucí s nejdražšími náklady a úroky se není vůbec čemu divit a kdo může, raději Česko opustí a žije v právním státě s dobrou lékařskou péčí, která je sice dražší, ale mzdové příjmy tamní populace jsou čtyřnásobně vyšší.

(převzato z Profilu)