O kom jste v souvislosti s evropskými volbami slyšeli nejvíc?Anketa
V této souvislosti mě napadají tři zásadní a nutné náměty, které zajisté prosadí nebo pomůže prosadit ten, kdo si do Evropského parlamentu nechystá pouze lůžkoviny, aby zde za tučný peníz volební období pohodlně prospal.
Téměř na nic jsou peníze.Vlády – a nejen ta naše – se dlouhodobě potýkají s nedostatečnými příjmy státních rozpočtů kvůli neefektivnímu výběru daní. Na jedné straně se musí tupě škrtat i v sociálních výdajích a na straně druhé unikají obrovské příjmy z daní v tzv. daňových rájích. Stačí přece tak málo: znemožnit firmám, aby se v daňových rájích usídlily. Všechny daňové subjekty by odváděly daně z příjmů tomu státu, podle jehož práva vznikly, popřípadě v jehož „business registers“ jsou zapsány anebo podle toho, jaké občanství mají jejich společníci. Jistě by se dala vymyslet řada kritérií, která by donutila firmy plnit daněmi státní pokladnu „svých“ států. Třeba jen vyjmenovat ty země, kde firma mít sídlo nemůže. Třeba zrevidovat smlouvy o zamezení dvojího zdanění atd. Existence daní je znakem státu, výběr daní je jeho základní funkcí. Opravdu nechápu, proč by na ni jednotlivé státy EU měly rezignovat, a doplácet tak na svou hloupost.
Zásadní změnou musí unijní právo projít i v případě ochrany spotřebitele. Je stále nedostatečná. Výrobci a prodejci se pomyslně předhánějí, kdo z nich lépe „očurá“ kontrolu, obejde zákon a nehorázně vydělá na hlouposti spotřebitelů. Tím všelékem je pravidlo „jednou a dost“. Každý výrobce nebo prodejce, zejména ten, kdo užívá klamavých, nekalých nebo agresivních obchodních praktik, počítaje v to pochopitelně i tzv. organizované akce s verbálním i fyzickým násilím vůči spotřebitelům, by tak učinil jen jednou. Sankce by byla tvrdá a účinná. Žádné pokuty, stejně je nikdo nevymůže – zákaz výkonu živnosti navždy je tím správným karabáčem na všechny „šmejdy“.
A konečně bonbónek na závěr – lidé se topí v dluzích, dluhovou spirálu mnohdy nejsou schopni zastavit. Lichvářské úroky, exekuce, vydírání, bankroty, to vše bychom si mohli odpustit, kdybychom – opět velmi jednoduše – povolili, aby úplatnou zápůjčku (dříve půjčku) peněz, včetně úroků a poplatků s ní spojených, mohly poskytovat jen bankovní instituce bez možnosti postoupit pohledávku z ní jinému, zejména nebankovnímu subjektu. Když byste se mě zeptali, proč to dosud nikoho nenapadlo, odpovím velmi prostě – nevím.
Jak by řekl Holmes: „Jak prosté, milý Watsone“. Realita je však zcela jiná – vymýšlíme složité procedury a mechanismy, přestože triviální řešení máme doslova před „čumákem“.
Nu, a teď se má volič rozhodnout, kohože vyšle do Evropského parlamentu. Poradím mu – vyšli toho, kdo je rozhodnutý. Vyšli toho, kdo ví, co a jak změnit. Nevysílej toho, kdo jen plácá a tápe. Nevysílej toho, kdo si vymyslí tisíc důvodů, proč to či ono nejde, aniž by učinil maximum pro to, aby to šlo.
JUDr. Mgr. Karel Horák, stínový ministr spravedlnosti za LEV 21 a kandidát do EP
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: NS - LEV 21
