Našich 21 nesourodých hlasů, utopených v 766 členném evropském parlamentu, v podstatě nemá žádnou váhu. Politikařením se náš (český) již tak slabý vliv ještě oslabuje a národní zájmy (na které mnohdy naši europoslanci ani nedohlédnou, jak by také mohli, když většinu života strávili v levném parlamentním bufetu a o reálném životě vědí jenom z doslechu), jdou stranou. Počátek všeho byl ještě před našim vstupem do EU, kdy Klausova vláda po rozbití RVHP a rozdělení Československa, poslušně pod taktovkou Margaret Thacherové pokračovala v rozbíjení všeho dalšího, co nám mohlo ještě dávat nějakou sílu pro vyjednávání v rámci Evropy, což bylo Višegrádského uskupení. Z toho nyní zbylo jen občasné setkání prezidentů, dají si oběd a pár drinků a zase jedou domů s pocitem dobře vykonané práce. Přitom si představme, jakou váhu pro jednání s EU mohlo mít toto uskupení, posílené o jihoevropské členy EU, celkem bychom mohli mít váhu 174 hlasů, v případě posílení o pobaltské státy by to bylo 199 hlasů. Jenže toto by bylo již výraznou hrozbou pro velké hráče v EU, protože by tato skupina byla schopna přehlasovat Francii dohromady s Německem, které mají dohromady 170 hlasů. K rozbíjení této hrozby slouží právě nekonečné lobistické handrkování, politikaření a partajničení, hrající na sobeckost jednotlivých poslanců a jejich nezájem, něčeho dosáhnout pro vlastní stát jako takový. Výsledkem je rozmělnění národních zájmů (pokud naši europoslanci o nich vůbec vědí) mezi 7 politických frakcí EP, kde naši europoslanci nedokázali ani společně být členy jediné frakce, přes kterou by prosazovali naše zájmy.
Je proto nejvyšší čas začít razit v Evropském parlamentu jinou politiku, takovou politiku, která bude hájit zájmy České republiky jako celku. I když jsme rozděleni mezi jednotlivé politické strany, všichni jsme občany jedné země a pro většinu z nás, jak věřím, je stále Česká republika milovanou vlastí a nikoliv bezbrannou kořistí, ze které je nutno urvat co nejvíc, vycucat zdroje a pak ji zahodit v plen zahraniční konkurenci.Věřím, že končí doba, kdy v europarlamentu zasedají politici jako trafikanti,kdy různé vládnoucí koalice své zasloužilé nebo naopak nepohodlné členy odměnila teplým místečkem. Věřím, že je doba nástupu lidí s praxe,kteří znají život obyčejných lidí a umí si dobře představit dopady rozhodnutí europarlamentu a evropské komise na každodenní život v ČR. Chci přinést do evropského parlamentu vlastenectví, najít spřízněné poslance a začít bojovat o silnější pozici ČR.
Volby do Evropského parlamentu, byť je z Čech dost daleko, nejsou nedůležitou formalitou, je to demokratický akt, který určujete i další život u nás.Mnozí, kteří volby do europarlamentu považují za nepodstatné a nevolí, netuší, že neúčastí ve volbách nahrávají právě těm trafikantům, které by nikdy nevolili. Volby jsou o občanské zodpovědnosti za budoucnost nás všech. Dobře proto rozmýšlejte, komu dáte svůj hlas.Volby do EP jsou totiž daleko více o lidech než o stranách. Navíc je dobré si všimnout, že ne každý kandidát má nějaký konkrétní program, který by bylo možno změřit, co a zda vůbec pro něj něco udělal. Mnozí se ve svých prohlášeních třesou na spolupráci s uskupeními pravé, levé, konzervativní atd. frakce a jak tam budou lobovat, jak je doběhnou, ale čeho chtějí dosáhnout, aby byl zde vČechách život o něco lepší, to z nich nevypáčíte. Vše co uslyšíte, jsou povětšině všeobecné fráze.
I kdybysme pro teď měli výjimku z migračního paktu. Na jak dlouho by platila? Jak dlouho předpokládáte, že tu budou uprchlíci z Ukrajiny? Co když se z nich po čase stanou občané ČR? A proč bysme měli mít výjimku zrovna my, když uprchlíci (ne třeba z Ukrajiny) jsou i v jiných státech, ale třeba Ukraj...
Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
O tuto odpověď jste již vyjádřil(a) zájem. Děkujeme.
