Poslední měsíce a týdny života Milady Bartošové zvlášť symbolizovaly její nevšední osobnost. Osobnost bojovné, v dobrém slova smyslu rvavé ženy, která uměla spojovat důslednost s něhou, kritiku s láskou a rozum a vůli s citem způsobem, který dotvářel obraz její nevšední osobnosti. Osobnosti a člověka, na kterého se nezapomíná. Osobnosti a člověka, který svým životem ztělesnil odcházející generaci Pražského jara.
Generaci, která ve svém končícím dětství a ještě ne zcela dovršené dospělosti prošla obdobím nacistické okupace, horečného a nadějíplného budování poválečných let, bezelstnými touhami následujícího, neméně pohnutého období, které trvale poznamenalo její životy i touhou, spojit to vše do nového celku naděje a syntézy otevírající před ní dobu dovršeného ideálu sdíleného v roce 1968 drtivou většinou tehdejší společnosti. Pro Miladu Bartošovou to znamenalo tvrdou, houževnatou práci odbornice a vědkyně v odborovém a ženském hnutí, ve Výzkumném ústavu práce i v Prognostickém ústavu ČSAV, čas tápání a nejistoty, ale i zdařilého spojování práce odborné a vědecké se soukromím. S rolí mateřskou, partnerskou a posléze i babičkovskou a prababičkovskou. Hlavní téma svého života, úsilí po co nejdokonalejším naplnění všelidského ideálu rovnosti humanitní i společenské, mužské i ženské, vzájemné mezigenerační úcty, funkční rodinné politiky, naslouchání starších mladším a mladších starším, zasvětila celý svůj dlouhý život. Těmto vznešeným ideálům zůstala věrna do posledních dnů svého života.
Sestoupíme-li v tomto líčení níže, do roviny běžného lidského života, cítíme a spatřujeme v něm péči o děti a vnoučata, prvního i druhého manžela, úctu k rodokmenu druhého odboje, jehož součástí se stala po svém ovdovění. Jméno Karla Hiršla i odkaz odbojové protifašistické skupiny Předvoj, jenž je shodou okolností významnou součástí smíchovského genia loci, kam patří i osobnost Milady Horákové, tvoří významný doplněk té velké mozaiky, kterou byl – a pro ty, kdo si Miladinu památku ponesou ve svém srdci i po dnešním dni – bude a zůstane významnou součástí dnes se uzavírající rozmanité, bohaté mozaiky jejího života.
V první řadě to platí pro ty, kterým věnovala to nejlepší ze svého já. Pro její užší i širší rodinu a příbuzenstvo. Ale v míře nemenší i pro neméně početné přátele, známé, odborné kolegy, spolupracovníky z České strany sociálně demokratické, Masarykovy demokratické akademie, Svazu důchodců České republiky, Dělnické tělovýchovné jednoty Santoška, a řady dalších společenství a sdružení, kam zasahoval a kde za sebou jen pozitivno zanechával její bystrý nezdolný duch a vůle, která ustupovala jen tam, kde skutečně vyčerpala všechny možnosti. A kde nebylo lze jednat a postupovat jinak.
Za tím vším probleskoval neúmorný bystrý rozum oživovaný jemným, ale o to rozvernějším humorem. Radostí z plně žitého života. Života, který vyhasl. Ale také bohatě naplněného životního údělu, se kterým se dnes naposledy v této síni motolského krematoria loučíme. Loučíme, ale ne navždy.
Protože ta, která žije i nadále v srdcích a myslích těch, kdo ji měli rádi, pro které byla a zůstává neformálním vzorem, trvalou inspirací, nepomíjející výzvou, nezemřela. Žije a přetrvává.
Čest její památce!
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV