Když bude jakákoliv akce probíhat slušně, nebude svým nevhodným chováním obtěžovat nezúčastněné okolí a bude v mezích zákonů, tak ať si každý dělá, co uzná za vhodné. V západní Evropě podobné akce probíhají. I když si myslím, že sexualita je intimní záležitostí a proto nepatří ostentativně na ulici, ale do ložnice.
Souběžně s tímto pochodem proběhne na jiném místě Pochod pro rodinu, kterého bych se rád někdy zúčastnil, jelikož si myslím, že podpora rodin s dětmi je u nás nedostatečná. Překvapuje mne, že je tato akce pojatá jako protiakce. Myslím, že podpora tradiční rodiny, kde jsou máma, táta, děti, babička, dědeček by měla být logickou samozřejmostí a prioritou pro každého, jelikož všichni, i homosexuálové, budou potřebovat ve stáří důchod - ale děti, které na jejich důchody budou vydělávat, bohužel homosexuálové nezplodí.
V této souvislosti bych se rád vyjádřil k aktuálnímu návrhu ombudsmanky Anny Šabatové, aby i homosexuální registrované páry měly mít možnost adoptovat dítě. Je třeba souhlasit s tím, že v rodině bude pravděpodobněji dětem lépe než v dětském domově - i když ani to není pravidlo. Jako jeden z mála politiků mám s dětstvím v dětském domově osobní zkušenost. Řešení ovšem rozhodně není, když děti rozdáme homosexuálním párům. Na úvod je třeba připomenout, že dětské domovy a ústavy nejsou v současnosti přeplněné - dětí v nich je kolem sedm a půl tisíce včetně diagnostických ústavů pro problémové děti. Kapacita ústavů je o tisícovku větší. A samozřejmě i běžná, normální rodina má problém dítě vůbec adoptovat - jenom rok trvají procedury, aby rodina byla přijata do adopčního programu, a často i několik let pak čeká na dítě. Adopce jako taková však podle našeho názoru není v celém problému to klíčové.
V prvé řadě je třeba udělat maximum proto, aby se děti do dětského domova vůbec nedostaly. K tomu je třeba skutečně kvalitní rodičovská výchova už na školách, tedy již v dětství, aby měli lidé již od nejútlejšího dětství správný žebříček hodnot, který se pak promítne i do dospělého života. V tomto smyslu by měly pracovat i veřejnoprávní média. Dále je potřeba funkční systém podpory rodin a matek s dětmi. Velká část dětí totiž nejsou sirotci, ale děti, které byly odebrané existující rodině nebo rodiči. Nikdo nepochybuje, že pokud rodič dítě týrá, je třeba dítě chránit. Jiná věc je, když úřady odebírají děti proto, že rodiče nemají peníze nebo bydlení. Úřady mají rodinám pomáhat - ne je ničit. Například v Přerově (v Olomouckém kraji) - s extrémní koncentrací chudých rodin na ubytovnách, zvolili právě pomoc. Místo, aby úředníci odebírali rodičům děti, pomáhají rodičům v nouzi hledat práci, pomáhají jim hledat rozumné bydlení, motivují rodiče k tomu, aby se svou situací něco udělali. Ne každý z nás je ideální rodič, ale vždy je lepší vlastní máma nebo táta, než teta z ústavu nebo strejda gay.
Tudy by se měla upínat pozornost nejen paní ombudsmanky, ale i našeho státu - tedy pomáhat v první řadě dětem tak, aby se do ústavu nebo k adopci vůbec nedostaly.
Psali jsme:
Tomio Okamura
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Úsvit přímé demokracie
