Podle české vlády je návrh hnutí Úsvit na obecné referendum v rozporu se zastupitelskou demokracií. To je pravda, ale jen potud, že je to v rozporu se zastupitelskou demokracií, jak si ji představují čeští politici. Tedy ve skutečnosti pseudodemokracií, kde vládnou občany nekontrolovatelní neodvolatelní politici, kteří přijímají až příliš často občany neopravitelné nezrušitelné legislativní zmetky.
Možnost, aby občan ve své zemi rozhodoval jaká pravidla v ní budou platit, možnost, aby občan mohl politiky kontrolovat a dohlížet na to, aby plnili to, k čemu se občanům zavázali, je zjevně pro politiky zprava i zleva nepřekousnutelná.
Poté, co i premiér Sobotka za celou vládu minulý týden jasně řekl, že odmítá ústavní změny referendem, se můžeme definitivně po dobu vládnutí této koalice rozloučit s tím, že spolu s občany prosadíme zrušení Senátu, snížení počtu poslanců či odvolatelnost politiků. Dnešním stanoviskem vlády také velice klesla možnost referenda o církevních restitucích či zavedení eura, která by hnutí Úsvit také uvítalo.
Ministrovi pro lidská práva vadí, že referendum by bylo platné bez ohledu na to, kolik procent voličů by se zúčastnilo. Podle něj by to rozvrátilo náš ústavní pořádek. Ano, současný ústavní pořádek říká, že pan Dienstbier byl zvolen senátorem navzdory tomu, že se jeho voleb zúčastnila v 1.kole menšina voličů a v 2.kole ho zvolilo pouze 15% hlasů oprávněných voličů – navzdory tomu nikdy nijak svůj senátorský mandát, svoje teplé místečko, nezpochybnil.
Jinými slovy – když drtivá menšina zvolí „moudrého politika“ jako je pan Dienstbier je to v pořádku, ale když by stejní voliči rozhodli o změně zákona zpackaného pseudoodborníky jako je pan Dienstbier, pak to rozvrací ústavní pořádek. Je odporné sledovat, jak má pro rádoby demokraty hlas občana dvojí váhu podle toho, jestli se hlasuje o jejich politické trafice či o něčem jiném.
Závazná referenda fungují v mnoha civilizovaných a demokratických státech světa a celosvětový trend vede k posilování přímé demokracie – ať už si o tom naši odborníci v politice myslí co chtějí a tento trend je stejně jednou dostihne.
V drtivé většině také nejsou omezena počtem zúčastněných voličů. Platí skutečně zásadní pravidlo, že jestliže o zákoně může rozhodovat zastupitel zvolený bez ohledu na volební účast, musí stejné pravidlo platit i pro toho, kdo zastupiteli svou moc svěřuje – tedy pro lid.
Suverénem, pánem v naší zemi, nejsou podle ducha ústavy politici, ale je jím lid. Ten dočasně a dobrovolně propůjčuje svou moc voleným zástupcům, ale je jen na lidu, zda, kdy a na co ji zastupitelům propůjčí. Takovému systému se říká demokracie.
Pokud tomu tak není – a lid, občané slouží pouze jako nedobrovolná zástěrka neomezené a nekontrolovatelné vlády elity, pak takový systém není demokracie.
Vláda svým rozhodnutím vyjádřila zcela jasně, že si změnu současného politického systému založeného na vládě stranické oligarchie či politicko-ekonomické mafie směrem ke skutečné demokracii, nepřeje.
To je sice logické a legitimní, ale je důležité, aby to občané věděli.
Tomio Okamura – předseda hnutí Úsvit přímé demokracie
Psali jsme:
Tomio Okamura
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomio Okamura
