Poslední den v roce. Spousta lidí se chystá oslavovat příchod nového roku a odpočítávají zbývající hodiny do konce toho starého. Od té doby, co mám malé děti (a další kousek na cestě), oslavy nejsou až tak bujaré, a tak mám alespoň čas napsat pár slov o uplynulém roce 2019. Chápu, že nejsem první ani poslední, nicméně slibuji, že se pokusím co do počtu znaků držet při zdi, abych vás úplně neunudil. Pokud si najdete chvilku mezi přípravou silvestrovské tabule na přečtení, budu rád.
Do roku 2019 jsem si dal předsevzetí projet křížem krážem republiku, navštívit regiony a pobavit se s lidmi, co je trápí, jak vnímají politiku a vést dialog jak s příznivci, tak oponenty. Probrali jsme mnoho rozličných témat a můžu již teď slíbit, že od toho neupustím ani v roce 2020. Nebudu zde podrobně rozepisovat co, kde a jak. Budu totiž rád, když se přesvědčíte osobně, ať už je vám politika STANu blízká či naopak. Chtěl bych Česko bez příkopů, kde odlišný náhled nepodněcuje hádku, ale diskuzi.
Letošní rok byl (opět) ve znamení mnohých výročí. Připomněli jsme si 20 let od vstupu do NATO. Symbolicky jsem proto navrhl lorda Robertsona, bývalého generálního tajemníka NATO, který byl ve funkci v době našeho přistoupení, a přispěl tak velkým dílem, abychom se stali součástí této organizace, na státní vyznamení. Jsme také 15 let členem EU a především jsme oslavili 30 let od tzv. Sametové roveluce. Člověk si uvědomí, jak je svoboda a lidskoprávní problematika důležitá. Rád jsem proto podpořil Milion chvilek pro demokracii a další projekty např. Amnesty International. Svoboda totiž nezačíná a nekončí jen u našich hranic.
Duben byl pro mne přelomovým. Jak víte, proběhl náš X. celorepublikový sněm, na kterém jsem byl zvolen předsedou hnutí. Nesmírně si vážím důvěry našich členů a rád bych poděkoval Petru Gazdíkovi za vyjádření podpory a umění odejít z předsednické funkce na vrcholu. To je znak velkého politika. V den sněmu jsme zaznamenali i jedno symbolické vítězství. David Smoljak byl v doplňovacích volbách zvolen do Senátu a my tak můžeme být pyšní na nejsilnější klub. O měsíc později jsme uspěli i ve volbách evropských.
Mgr. Bc. Vít Rakušan
V červnu jsem učinil jedno z nejtěžších rozhodnutí svého politického života. Nechci být patetický, ale kdo mě zná, ví, že Kolín pro mne vždy byla a bude srdcová záležitost. Bohužel již nebylo v mých silách sedět jedním zadkem na dvou židlích a než abych byl brzdou místo hnacího motoru, předal jsem starostovský řetěz svému skvělému kolegovi a příteli Michaelu Kašparovi. Věřím, že bude v dobrých rukou. Myslím tím Kolín.
Že se ani jako Starostové nebojíme reálné práce, dokázali kolegové hlavně v létě. Jan Farský a Pavel Čížek spustili projekt 1000 a 1 cesta pro krajinu, který je jednoduchou možností jak bojovat se suchem, přímo v rukou obcí. Zapojilo se jich už přes 150. A příští rok na jaře do toho zase šlápneme. Kromě praktických opatření jsme představili i legislativní řešení sucha.
Když už jsme u té legislativy… Spousta lidí se mě ptá, co jsme teda v té Sněmovně dokázali. Jasně, předkládáme vlastní návrhy (třeba důstojné podmínky pro pracující cizince, snížení lhůty pro vydání řidičáku prvožadatelům, snížení volebního práva v komunálních volbách na 16 let, novelu pro účinější boj s autovraky v ulicích…), ale vládní koalice nám na opoziční návrhy vyhradí vždy jedno odpoledne za půl roku. Všechno proto trvá, ale i tak se nevzdáváme. Teď na konci roku jsme podali novelu, která má vymýtit praktiky tzv. „energošmejdů“. A pak je ještě jedna cesta, kterou umí skvěle využít naše poslankyně Věra Kovářová Železná, a tou jsou pozměňovací návrhy. Tímto způsobem pomohla třeba ulehčit obcím od zbytečné byrokracie a šikanózních pokut, nebo prosadila snížení DPH na e-knihy.
Vím, že jsem na začátku slíbil, že se pokusím držet při zdi. No, to se úplně nezadařilo. Nicméně děkuji všem, kteří jste dočetli až sem. Děkuji všem našim voličům za podporu, oponentům za nové výzvy a mé rodině, že to se mnou prožívá a nikdy mě nenechá ve štychu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
