Děkuji za slovo. Já vás zdravím a současně bych ráda mluvila trošku konkrétněji, ale přece jenom i obecně, může to, myslím, zajímat nejenom pana ministra Vojtěcha, k tomu, čeho si už začínají všímat nejenom my politici, ale naprosto běžní lidé v terénu, co jim drhne v jejich oborech. Ano, ta razantní opatření byla potřeba, ale teď už to nejde dál takhle paušálně, šmahem, až trochu černobíle.
Já dám čtyři příklady, čtyři věci z různých oblastí. Jedna věc se týká dětí z těch nejohroženějších rodin z vyloučených lokalit, druhá porodů, třetí provozoven a čtvrtá testování. Velmi stručně ke každé. Chceme na tom ukázat, co všechno v tom současném nouzovém stavu se bere černobíle a šmahem.
Ta první věc. Jak asi mnozí víte, hodně se věnuji tomu, abychom rozetnuli začarované kruhy, aby děti z rodin ze špatných podmínek vyloučených lokalit dostaly jiné šance v životě. A šmahem ministerstvo opatřením číslo 239 uzavřelo možnost poskytovat těmto rodinám podpůrné služby. Jmenuje se to sociálně aktivizační služby. Říkám to proto, že ale existuje hrozně podobná terénní služba pro jednotlivce, ne pro rodiny, a ta dál fungovat může. A to je úplná hloupost. Ty děti v těch rodinách jsou zavřené doma. Asi všichni, kdo máme teď doma děti, tak víme, jak je to náročné na malém prostoru spolu vydržet.
Tohle nejsou rodiny, které by to dobře zvládaly a teď ani nemohou bezkontaktně komunikovat s těmi svými pracovníky nebo respektive ty neziskové organizace, které tuto práci dělají, to nedostanou zaplacené. To naprosto nedává logiku. A kdyby nebyla nezisková organizace Dítě a rodina, která na to sepsala otevřený dopis, upozornila, jak hodně to nedává smysl, že teď ty rodiny, které potřebují pomoc jak s tou domácí výukou, tak třeba s komunikací s úřady kvůli dávkám a podobně, tak bychom se to ani pořádně nedozvěděli.
Takže jednak tím chci říct u tohoto bodu číslo jedna, že děkuji neziskovému sektoru, že s těmito rodinami pracuje a těmto dětem pomáhá. A za druhé, že tedy žádám samozřejmě Ministerstvo práce, aby toto opatření okamžitě zrušilo. To absolutně ničemu nepomáhá. Ale protože tady není paní... aha, objevila se paní ministryně, to je skvělé, takže mohu požádat potom o odpověď, vážený paní ministryně Maláčová, k sociálně aktivizačním službám? To jsem opravdu velmi ráda, že jste dorazila. Tak to byl bod jedna, co nedává logiku.
Bod dva. Původně Ministerstvo zdravotnictví ponechalo výjimku u porodů, že tam mohl být doprovod jedné osoby. Za týden to ministerstvo zrušilo, potom se podařilo domluvit alespoň výjimky pro nezranitelnější ženy. Ale - smysl by dávalo nechat to na tom zařízení, ať si každé zdravotnické zařízení podle těch svých dispozic to rozhodne samo. Vím, že jsou tu kolegové, co budou hodně nesouhlasit, ale tohle je často i záležitost jiného nastavení v tom konkrétním zařízení, v té konkrétní porodnici, proč by si to nemohli rozhodnout sami. Zase to bylo šmahem - všechno, nebo nic.
Třetí bod, provozovny. Jsme svědky toho, jak se lidi ptají, proč květinářství mohou mít otevřeno, proč tito ano, tamti ne. Zase, dá se to dělat obráceně. Dá se to dělat tak, že se taxativně vyjmenují ti, kteří nemohou mít otevřeno, a všichni ostatní se nechají. Další příklad toho, co by jaksi bylo v menším nebezpečí s vynecháním nějaké důležité skupiny.
A teď dám čtvrtý příklad, testování. Testování jako klíč k tomu, abychom zvládli chytrou karanténu, abychom zvládli všechno to, co přijde, protože ono toho ještě hodně přijde. Testování jako příklad také důležitého sektoru, sektoru akademického. Vědci, hrdinové se zkumavkami, pracovníci v laboratořích, ale i ti, kteří vyvíjejí nové enzymy, aby prostě to testování mohlo běžet, i když Amerika přestane vyvážet ty důležité látky...
PhDr. Olga Richterová
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
