Voliči a politici v ČR, ale i na Slovensku, v Rakousku a Maďarsku si začínají uvědomovat, že bruselská EU žádný ekonomický problém nevyřeší a NATO nás neochrání, spíše naopak, stává se bezpečnostním rizikem. Rakouská republika v NATO není a zřejmě i díky tomu je její metropole Vídeň nejlepším městem pro život na Zemi. Praha se naopak vinou špatných státních i komunálních politik a tunelování potácí na 68. místě.Vznikají proto různé výzvy, jak situaci změnit:V těchto dnech, kdy si připomínáme vstup České republiky do NATO, od něhož uplynulo 16 let, nastal čas, abychom se znovu zamysleli nad členstvím naší země v tomto vojenském paktu.
Stále jasněji se ukazuje, že rychlý vstup naší země do NATO bez jakékoli veřejné diskuse a bez referenda byl vynuceným krokem, který potřebovaly především Spojené státy americké a jejich evropští vazalové, aby mohly vrazit klín mezi nás a naše dlouhodobé spojence.
Již dvanáct dnů po našem vstupu dne 24. března 1999 začalo NATO s bombardováním Jugoslávie. Letecká kampaň, která trvala 78 dní a vyžádala si přes 500 civilních obětí a obrovské škody na infrastruktuře, se stala černým dnem NATO. Tato bojová operace provedená těsně po našem vstupu za naší účasti a souhlasu byla první bojovou akcí Severoatlantické aliance proti svrchovanému státu na území Evropy od konce druhé světové války.
Na tisíc letadel NATO svrhlo na Jugoslávii při více než deseti tisících útocích 23 000 bomb o celkové hmotnosti 7 000 tun. Vypuštěno bylo také 2 500 střel s plochou dráhou letu. Napadány a ničeny byly rafinérie, elektrárny, mosty i továrny. Už tehdy se ukázalo, jak chybný krok naše země vstupem do této organizace udělala.
NATO, které se dnes stalo pouhým nástrojem mocných nadnárodních oligarchií ovládajících celé státy, je největší hrozbou pro světový mír. Právě v dnešních dnech, kdy se znovu reálně přiblížila možnost rozpoutání válečného konfliktu na evropském území, prohlašujeme, že se nechceme podílet na dalších krocích naší vlády vynucených naším členstvím v NATO a Evropské unii.
Občanská válka na Ukrajině rozpoutaná USA s jediným cílem, a sice oslabit Evropu, a zachránit tak hroutící se americkou ekonomiku i za cenu války na starém kontinentě, je jen důsledkem této politiky. Snaha poštvat proti sobě slovanské národy není v dějinách nová. Dnes však vidíme důsledky této zločinné politiky, která má jediný cíl – podmanit si Rusko i za cenu války.
Genocida ruskojazyčného obyvatelstva, ke které dochází na Donbasu, je jen důsledkem těchto snah o světovládu ze strany Washingtonu a Bruselu a za nimi trvale působících temných sil. Dnes již není pochyb, že každý mírumilovný člověk musí tyto válečné zločiny, kterých se kyjevská junta a její západní protektoři na vlastním obyvatelstvu dopouštějí, jednoznačně odmítnout.
Právě ve světle těchto krvavých zločinů, ke kterým dochází i vinou našeho členství v NATO, je třeba přehodnotit naši dosavadní bezpečnostní a zahraniční politiku a z NATO i z Evropské unie vystoupit a vyhlásit neutralitu České republiky, vyzývá například Národní demokracie.
A jak na občanské názory a volání po neutralitě střední Evropy reaguje místopředseda ÚV KSČM pro odborné zázemí a styk s občanským sektorem Jiří Dolejš? Překvapivě:
Neutralita je sporné řešení bezpečnosti. Nejde ho jednostranně vyhlásit v jedné malé zemi. Musí být garantována těmi skutečně silnými. Pokud jde o NATO, tak KSČM skutečně je kritická vůči tomuto blokovému systému který tady zůstal z časů bipolarity. Máme za nepřijatelnou praxi NATO, která se podle doktríny z roku 1999 odvolává na „právo preventivních úderů“ a působí i daleko za hranicemi členských zemí bez mandátu podle mezinárodního práva. Chatrná obhajoba násilného vměšování není o demokracii ale o mocenských zájmech prosazovaných na cizím území. Přes podpis ČR pod washingtonskou smlouvou jistě neplatí s NATO a USA na věčné časy a nikdy jinak. Vystoupení z NATO je podle smlouvy ale složitý a hlavně dlouhodobý proces a je třeba si při tom ujasnit alternativu zajištění naší bezpečnosti. nelze zemi nechat v bezpečnostním vakuu, nemít jasno co by bylo dál...
Rozlišujme aktuální politiku od hledání strategických řešení. Překonat dnešní členství v NATO lepším, alternativním řešením je dlouhodobým programovým cílem KSČM, možné je uvažovat i o kroku vystoupení ČR z jeho vojenských struktur. Pojetí bezpečnosti ČR a Evropyna základě širšího kolektivního systému bezpečnosti je téma které je třeba nastolovat. (je tu OBSE, možnosti evropského systému atp). Pro případné petice je ale asi aktuálnější nyní nastolovat kriticky téma fungování NATO, kritika takových jeho aspektů, vedoucích k eskalaci a militarizaci, protestovat proti případným cizím základnám na našem území, či obecněji proti zvyšování vojenské přítomnosti v našem regionu. Ani spojenecké závazky nebrání mít vlastní politickou linii vůči "ofenzivním akcím" NATO, které se stávají ohnisky nových konfliktů a které nejsou v českém zájmu, jinak by šlo o vazalství.
To samozřejmě čtenáře PL nenechalo v klidu: Z úst člena KSČM má obhajoba členství v NATO poněkud nahořklou příchuť. Pane Dolejši, řekněte mi alespoň jeden příklad z historie, kdy nám bylo jakékoliv vojenské spojenectví něco platné.
Zkuste se vážně zamyslet nad tím oč vám asi jde 1) KSČM určitě neobhajuje členství v NATO to se hluboce mýlíte 2) bez společného řešení bezpečnosti se dnes obejdou možná tak velmoci. Malá země se slabou armádou určitě ne. Tedy logicky musí jít o to jak nahradit jedno řešení jiným. Cokoliv jiného je nezodpovědné, odpovídá Dolejš.
Oceňuji vaší ochotu diskutovat, ale vyhnul jste se odpovědi, kdy českému národu bylo prospěšné nějaké vojenské spojenectví? Reaguje dalším dotazem neuspokojený občan.
Jistě by bylo lepší vůbec žádné bezpečnostní spojenectví nepotřebovat. Ani Varšavskou smlouvu, ani NATO ani nic jiného Ale svět není prost hrozeb a pacifismus je sice dobrý na propagace hodnoty míru, leč v případě konfliktu (byť bychom ho nevyprovokovali a nechtěli se k němu přidat) prostě nestačí. Zatím ještě bohužel armády a jejich funkce zrušit nejde i když by bylo fajn překovat meče na pluhy. Ale jde se snažit, aby se armády drželi obrany a ne agrese, snažit se najít mezinárodní dohodu na demilitarizaci, aby se ulevilo ekonomice a snížilo napětí. To nepochybně jde i když je to nesnadná cesta, píše Dolejš.
Ukazuje se, že americký rebel Eric Draitser měl dobrý postřeh, když uvedl, že „Ruská politická elita si svou globální váhu nakonec přece uvědomila“ – „ku prospěchu okolního světa“. Co z toho plyne, tak „snad dojde i tzv. levici“.
A „pokud ne, už víc by si neměla říkat antiimperialistická“. A „přiznat se k tomu, čím je reálně“ – „levým křídlem samotného Impéria“.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Milan Rokytka - profil
