Úvodem mi dovolte, abych poděkoval paní ministryni a jejím spolupracovníkům za ochotu, se kterou trpělivě snášeli a odpovídali několik dní na mé, někdy hodně podrobné, dotazy. Takto kvalitní spolupráce není úplně běžná, ale mně dává pocit, že za takových okolností má naše společná práce smysl. Díky tomu se snad také mohu vyjádřit k zákonu opravdu věcně a se znalostí podkladů.
Myslím, že klíčovým bodem zákona je zásadní změna systému financování, ale diskutuje se stále o dvou dalších tématech, a těmi jsou maturita z matematiky a také ještě někdy umístění dvouletých dětí do předškolních zařízení.
Nejdříve velmi krátce k dvouletým dětem. Z mého hlediska zpochybňovat v tuto chvíli možnost umísťovat dvouleté děti do předškolních zařízení považuji za neopodstatněné, nevidím jediný důvod, proč bychom neměli mladým rodinám tuto kvalitní, kontrolovanou a v neposlední řadě finančně nepříliš náročnou péči o jejich děti umožnit. Nejde opravdu o žádné vytrhnutí dětí z rodiny, láskyplná péče tím není nijak ovlivněna, pokud je tedy rodina takto skutečně nastavena. Také není pravdivé tvrzení, že dvouleté děti nelze vzdělávat, že jde jen o jakousi hlídárnu. Je třeba se přesvědčit na místě a je třeba z tohoto místa ocenit práci těch, kteří s touto věkovou skupinou dětí pracují. A hlavně je třeba zdůraznit k tématu dvouletých dětí, nejde o žádnou povinnost, ale pouze o možnost, která je plně na rozhodnutí rodičů.
Stejně tak jsem přesvědčen o správnosti maturity z matematiky. Českou společností se sice snad 100 let táhne pověra o hrůzách matematiky, ale jsou to opravdu jenom pověry, způsobené více způsobem, než obsahem tohoto předmětu. Stejnou pověrou je často používané prohlášení o někom, když se říká: On či ona není na matematiku. Má nadání na jazyky. Možná bychom se divili, jak blízko jsou si matematika a cizí jazyky, pokud bychom udělali seriózní průzkum úspěšnosti studentů v jednotlivých předmětem. Mezi matematikou a jazyky je skutečně velmi blízký vztah. Tím bych také chtěl popřít argument, že matematika nepatří tam, kde se studují humanitní vědy. To je přece také omyl. Tyto výroky spíše děsí studentskou a rodičovskou veřejnost a odrazují od studia matematiky.
Matematika neučí pouze počítat, ale učí také logice, úsudku, odhadu, kombinaci, orientaci v životě. Je skutečně sama o sobě svébytným jazykem, do kterého je však třeba proniknout, a to chce aspoň trochu úsilí. Jsem schopen akceptovat, že se nebude maturovat z matematiky na uměleckých školách, ono také, nemít kvalifikované herce ve skvělých televizních seriálech, protože neudělali maturitu z matematiky, to by byla opravdu tragédie.
Ale další diskuse o vynětí dalších a dalších studijních oborů z povinnosti maturovat z matematiky celý systém jedině rozhlodá a nic pozitivního nepřinese.
Osobně mám ještě jeden důvod, proč chci podpořit maturitu z matematiky. Doufám, že to vyvolá odbornou i celospolečenskou diskusi o celkovém přístupu k výuce tohoto důležitého předmětu. Podle mé vlastní zkušenosti ženeme děti ve výuce matematiky základní školou příliš rychle. Tady mě napadl příměr ke stádu, které proháníme především prvním stupněm základní školy. Již nápor v prvních ročnících je nebývalý. Učivo postupuje velmi rychle, není čas na upevňování a opakování. Výsledkem je, že učivo prvního až devátého ročníku skutečně nakonec zvládá možná 20 % absolventů základní školy, a to jsem ještě velký optimista, spíš je to méně. Kdybychom si zde zkusili tři vzorové příklady, které chceme, aby zvládli deváťáci, myslím, že úspěšnost mezi námi by nebyla příliš velká. Je tedy třeba výuku matematiky reformovat, podle mého názoru rozvolnit, učinit zajímavou a motivující od prvního ročníku základní školy. Jinak budeme stále mít v posledních ročnících základní školy naštvané nebo rezignované učitele matematiky, kteří ve skutečnosti vyučují 5 žáků ve třídě a nad ostatními více či méně lámou hůl, nebo je hodnotí známkami na hranici propadnutí.
Ještě horší varianta ovšem je, že pod nátlakem rodičů rozdají dobré známky bez ohledu na to, co žáci skutečně umí, a pošlou problém neznalosti na střední školu, kde se celý proces opakuje a pokračuje podobným způsobem.
To už není problém jenom matematiky, ale celkové společenské objednávky, jaké vlastně chceme školství. Takové, které něco naučí, nebo takové, co rozdává dobré známky kvůli tomu, aby to na tom papíru vypadalo dobře?
Tato dvě zmíněná témata jsou však již dnes ukotvena v zákoně a pouze tedy za sebe sděluji, že nepodpořím žádný pozměňovací návrh, který by je ze zákona vyjmul. Klíčovým bodem návrhu tohoto zákona je však změna financování. To se zásadně mění. Středobodem financování nebude žák nebo student, ale výkon, tedy počet odučených hodin. Tolik říká zákon. Myslím, že takto naplňuje všechna zadání, která si ministerstvo stanovilo. Větší rovnoprávnost odměňování učitelů, odbourání obavy, že s odchodem žáka ze školy odejde i batoh s jeho penězi. To je dobré.
Pro skutečný život ve školách nebude však tolik důležité ustanovení zákona, ale vyhlášky, tabulky a další doprovodné normy tohoto zákona. S těmi bude potřeba ještě pracovat. Současné tabulky jsou předloženy tak, že umožňují ředitelům škol nastavit opravdu komfortní prostředí, zmenšit počty žáků ve třídách, odučit více dělených hodin, přijmout nové učitele. Ale je třeba říci, že pokud to všechno myslíme vážně, mohou být finanční nároky této reformy enormní.
Já jsem první, kdo bude podporovat přesuny ve státním rozpočtu ve prospěch školství, ale můj hlas na to asi nebude stačit. Bude třeba podpory mnohem širší.
Z konkrétních tabulek, které doprovází tento zákon, vyplývá, že by mohly školy v ČR požadovat nárůsty až 1000 učitelských míst a my jim v tuto chvíli slibujeme, že podle tabulek maximálně odučených hodin, které mají ten magický název PH max., který se bude často používat a budete ho slyšet, jim zafinancujeme jejich požadavek.
Z konkrétního výpočtu na základní škole se 600 žáky vyplývá, že se počet nárokovaných hodin může zvýšit tak, že bude třeba téměř o 7 učitelských úvazků navíc, vyjádřeno finančně, více než 2 miliony korun ročně. V důsledku toho může dojít i k nátlaku na zřizovatele, aby umožnil lepší prostor ve vybavení škol, protože nám to umožní dělení tříd a dělení jednotlivých skupin, např. na jazyky.
Pokud bychom tyto naděje nesplnili, může to vzít učitelská veřejnost jako další politické plácnutí do vody, a to by nebylo dobré. Proto po případném schválení předloženého návrhu zákona práce ministerstva a vlády nekončí, ale teprve začíná. S cílem přesvědčit veřejnost, že tato reforma je opravdu míněna vážně.
Závěrem mi dovolte vyslovit podporu návrhu, který je předložen tak, jak přišel z Poslanecké sněmovny.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
