Ve čtvrtek jsme si vyslechli rozsudek nad Davidem Rathem. Dostal, zatím nepravomocně, osm a půl roku. Veřejnost, lačnící po hlavách politiků, je spokojena. Konečně odsoudili někoho z těch „sviní“ nahoře a měli by je rovnou všechny pověsit. Novináři a komentátoři se předhánějí v oslavných ódách na soudce a státního zástupce. Ale je vše tak křišťálově čisté? Mám o celém procesu s Davidem Rathem své pochybnosti.
Když se hlasovalo o zbavení Davida Ratha imunity, nehlasoval jsem pro. Od počátku jsem nevěřil, že jeho proces bude spravedlivý. A říkám to i přesto, že Rath mi svými politickými i osobními názory k srdci nepřirostl. Ale už jeho prapodivné vydání do vazby na základě rozhodnutí tehdejší předsedkyně Sněmovny Miroslavy Němcové bylo velmi podivné. Samostatnou kapitolou smutku pro mě byla plejáda sociálně demokratických poslanců, kteří jeden den Ratha velebili a druhý den se předháněli v jeho odsuzování. A to i ti, kteří věděli, že peníze z „vinné krabice“ půjdou i na jejich volební kampaň.
V našem státě neexistuje spravedlnost. Justici i policii ovládají mafiáni ze sféry kmotrů. Politické procesy se stejně jako v padesátých létech vyrábějí na zakázku. Ratha nesoudila justice proto, že by něco provedl (i když možná ano), ale proto, že mafie v pozadí rozhodla, že ho zlikvidují. Na každého politika existují balíčky informací (tu závažnějších, tu méně závažných), které si partaje vytvářejí nejen proti konkurentům, ale i proti svým spolustraníkům. Nic jiného nebyl ani spor Babiš-Šincl (jenže Babiš velmi netakticky složku veřejně ukázal…) A v příhodný okamžik se složky použijí. Buď budeš poslušný, nebo pustíme ven „složku“ a tu dostanou svázanou mašličkou v lepším případě novináři (novináři jsou v devadesáti procentech hlupáci, kteří by bez balíčku s mašličkou neobjevili a nepochopili nic) a dojde jen k mediálnímu ukřižování, v horším případě policie a justice a může to skončit odsouzením. Zlikvidovat lze v podstatě na přání kohokoliv. A černého Petra v tomto případě vyfasoval Rath…
Popsanému systému nahrává i to, že soudce dle vlastního zvážení rozhoduje o tom, které důkazy vezme jako směrodatné a které naopak pomine. Takže když soudce bude dopředu podplacen, nebo třeba jen instruován, jak správně rozhodnout, tak může obžalovaný přinést milión pět věrohodných důkazů a je mu to k ničemu, protože soudce má právo osobní volby, které důkazy přijme a které ne. A že z toho vyplývající pokušení o nadlepšení v případě soudce může být veliké, je nabíledni. A někdy to vede až k absurdně komickým situacím, jak předvedl soudcovský „zlořád“ Šott.
A na závěr perličku. ČT 24 věnovala rozsudku nad Rathem speciál. Jako „morální autoritu“ si pozvali současného senátora Václava Lásku. Láska si udělal politickou kariéru právě na tom, že připravoval „balíčky“ na nepohodlné jedné pražské skupiny kmotrů ve prospěch jiné skupiny. Ne nadarmo byl elitním detektivem ABL a „vyšetřoval“, resp. vyráběl za plat „kompro“ na politické konkurenty Věcí veřejných. Možná mohla ČT pozvat místo něj nějakou další „morální autoritu“ např. prokurátora Urválka, pokud by žil. Bylo by to na stejné úrovni.
Nejen z těchto, ale i z mnoha dalších důvodů, nemohu považovat rozsudek Davida Ratha za spravedlivý. Tlak na odsouzení byl abnormální a to už z podstaty vylučuje spravedlivý proces. Držím palce Davidu Rathovi, aby v odvolacích řízeních uspěl. Ne proto, že bych měl dojem, že je naprosto bez viny (kdo je bez viny, hoď kamenem), ale proto, aby i jeho případ odhalil propojenost politiky, kmotrů a v neposlední řadě justice, policie a novinářů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
