Prezident má do budoucna údajně ignorovat moderátora Václava Moravce, šíří se veřejným prostorem. Zřejmě proto, že i Moravec je „fracek a frackem zůstane“, může vyplynout z dalšího kontextu článku http://www.novinky.cz/domaci/346943-zeman-bude-po-vzoru-klause-ignorovat-vaclava-moravce.html.
Nevím, zda k podobným „frackům“, nebo jejich původu, podle této šablony řadit také současného prezidentova tiskového mluvčího J. Ovčáčka, kterého si pamatuji ještě z novin zvané Haló noviny, periodika to KSČM. Ale možná má jen V. Moravec smůlu, nebyl v „milosti“ u Klause, není v „milosti“ u Zemana. Popravdě řečeno, by mě osobně netrápilo ani jedno, resp. ani jedna příp. souvztažnost. Tedy, měl-li by novinář vůbec být v přízni politikově? Potvrzuje mi to jen jedno – zřejmě se v naší zemi daří skoro všemu, pasuje-li se jakýkoliv potentát coby etalon, kdo je jeho majestátu hoden a kdo nikoliv… Je tu něco k zamyšlení…
Vím o působení V. Moravce již dlouho, neboť sleduji jeho pořad nejen zvnějšku, svého času se mi dostalo možnosti vnímat i režii z útrob jistého politického tábora, když do Moravcových debat směřovali jeho zástupci. Že může mít kdokoliv výhrady k osobě pana Moravce, není ničím zvláštním, říkám si, nikdy „spolu všichni nekamarádíme“. U politiků to možná platí dvojnásob. Už mě však poněkud zaráží, i jako občana, když politik vyhlásí do veřejnosti, že ten či onen novinář je „fuj“ a s ním se prostě ON bavit nebude. Je to otázkou relevance obou, příp. více zainteresovaných stran, proč právě ten politik toto zahlásí do veřejnosti, aby vlastně tzv. nasměroval kurs novinářova „odstřelení“. A tady už začínám mít problém s úvahou, zda je právě politik tím, kdo by měl určovat míru „vhodnosti toho či onoho“ novináře, údajně proto, že se ve svých argumentech mýlí. Kdybychom počítali „zmýlené“ politiků, asi bychom se nejen nedopočítali, ale možná bychom zjistili, jak moc z nich se jich už dávno nehodí, aby nás občany tzv. zastupovali, máme-li tu zastupitelskou demokracii. Je to vůbec taková zvláštní situace, že si to ten nebo onen politik s takovou vehemencí dovolí, neboť, jak jsme probíhajícím prezidentským obdobím mohli zjistit, ani ten současný není ušetřen své „frackovitosti“. A že věkem to asi nebude…
V případě shody pánů Klause a Zemana mě to mj. vůbec nepřekvapuje – ono, jak je Bůh nad námi, tito pánové občas propadali a propadají jeho komplexu, což není ani problém pro Boha, jako spíše pro nás, občany. Přitom si vzpomenu na tzv. aféru krátkých kalhot V. Havla, která po čase ve veřejném mínění získala punc spíše lidské shovívavosti než odsudku. Dodnes však např. pátrám, co „lidského“ hledat po často nejen mentorské póze Klausově (vždyť i na tzv. causu letuška tu bylo třeba poradců, aby se náležitě servírovala veřejnosti) a co třeba na údajném „idiotismu“ části novinářské scény, jež sem tam přivykl rozdávat právě M. Zeman. Proč se třeba nemluví o „idiotismu“ některých politiků, se zřejmě nedovíme. Tedy pokud přeci jen nebude stanovena u některých diagnóza sama. Ale o tom už zpětná vazba zastupitelské demokracie nepojednává. A že by to už v řadě případů stálo docela za to.
Psali jsme:
Občané městu, město občanům
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Občané městu, město občanům
