Královna Alžběta II. státnicky projevila zdrženlivost v komentářích, v táboře stoupenců samostatnosti již někteří odstupují ze svých postů. Reakce vcelku odpovídající rozjitřené atmosféře, zároveň nastavující jakousi další tvář vykročení Skotska po potvrzení, co si vlastně jeho obyvatelé přejí více, na čem jim v dalším vývoji záleží. Ano, skotské referendum nás učí:
Bylo zvládnuto z hlediska logiky uskutečnění v moderních demokraciích se všemi jejich neduhy bez závažnějších problémů.
Uskutečnilo v době vážící taktéž úvahy o stavu a dalším vývoji v rámci EU, jíž je také Velká Británie členem.
Je možné uvažovat, že předvedlo v nikoliv nevýznamné rozměru rozvahu hlasujících o tom, co převažuje, resp. jaký díl odpovědnosti jsou ochotni a schopni na sebe občané Skotska vzít. Možná tradiční zastánci samostatnosti mohli doufat o vlastní cestě, její náročnost je však spojena s rozhodováním každého jednotlivce, a ten se rozhoduje i dle vlastních zkušeností. Chci tím říci, že i „hrdost“ má své materializované kořeny.
Ohlasy na skotské referendum na sebe nedaly dlouho čekat. Vyjádření Václava Klause, že „rozdělit zemi je velice snadné“, vyvolalo ohlasy i na domácí politické scéně. Osobně si myslím, že pan Václav Klaus má pravdu. Ač nepatřím do jeho názorového tábora. Naopak. V uvedené souvislosti, v jaké se po roce 1989 rozdělovalo Československo, to v zásadě snadné bylo. Tím zásadním bylo právě lidové hlasování (referendum), jež by se za tímto účelem uskutečnilo a které by zřejmě nemuselo dopadnout tak, jak se tehdejší slovenské a české politické reprezentaci podařilo bez něj. Asi i to má pan V. Klaus na mysli, když se rozpomene na svá sezení se slovenským předsedou V. Mečiarem. Pocitová vnímání a post-apely typu některých politiků dnes jsou spíše jitřením povědomí lidí, kteří jsou ještě ochotni činit v myslích návraty, které nikdo nezvrátí. Československo se rozdělilo, hlas občanů zůstal oslyšen. Byl učiněn ryze „sociálně inženýrský“ zásah shora, který ale jistě byl předjednán s okolním světem a doporučen z pohledu další, včetně ekonomické náročnosti. Nehledejme viníka nyní jen ve V. Klausovi, politické a stranické reprezentace mu přeci již dávno „odpustili“ např. jeho dvojnásobným zvolením prezidentem. Té „více“ zleva, KSČM, tahle volba „sluší“ dodnes ze všech nejvíc. A po některých zkušenostech s tímto subjektem jsem toho názoru, že jsou v ní dodnes stále ještě tací, co jsou na to i pyšní….
Myslím, že algoritmus „Divide and Conquer“ (Rozděl a panuj) stále platí a politici si jej hýčkají. Je to v podstatě jediný hmatatelný a „renovační“ nástroj jejich počínání a zároveň potvrzení jejich vlastní užitečnosti. A v menším se to prostě děje snadněji.
Takže osobně si myslím, že na skotské referendum bychom mohli být pyšní i my v Čechách, protože nastavilo zrcadlo tomu, co ještě my v Česku budeme muset ujít, abychom si mohli říci, že „Panujeme i poté, co jsme rozdělili“. Ve Skotsku posunuli laťku tomu modu operandi o vládnutí dosti vysoko.
Psali jsme:
Občané městu, město občanům
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Občané městu, město občanům
