Nicméně mě tato záležitost vyprovokovala k zamyšlení nad identitou politických stran a nad otázkou, jak je možné, že strany, které nemají jasně definovanou identitu a pravděpodobně jí nikdy mít ani nebudou, tak silně oslovují voliče?
Tvrdí se, že identita je propojení komponentů prostředí a kultury, že základním parametrem identity je týmová práce a že členové týmu podřizují své zájmy skupině. V politice do identity ještě jednoznačně patří program strany, ale může být chápán jako komponent prostředí.
Pokud se hlouběji zamýšlím nad tímto tvrzením, docházím k názoru, že tradiční demokratické strany byly vždy postaveny právě na tomto principu. Identita jim zajišťovala podporu skalních voličů (bez ohledu na kauzy, skandály a podobné události, které se nevyhnou žádné straně) a v určitých chvílích se jim dařilo přitáhnout i voliče neskalní.
Ve chvíli, kdy tradiční strany (a stalo se to každé z nich) upozadily péči o svoji identitu, poskytly prostor pro nové, ad hoc a účelově vznikající strany a politická hnutí. Nastala situace, kdy tradiční politické strany odrazovaly svým chováním a vystupováním dokonce i své skalní voliče, kteří začali pochybovat a tím pádem i hledat, komu dát svůj hlas.
ODS svoji identitu vždy měla, má a mít bude. Bohužel ji ale v uplynulých deseti letech v tichosti upozaďovala, přestala o ni pečovat a rozvíjet ji. Její prostředí a kultura byly narušeny lidmi, členy i nečleny, bez politické zodpovědnosti, ale se silným vlivem, kteří stranu využívali ke svým osobním cílům. Někteří dokonce žili ve velmi silném přesvědčení, že tým se má podřídit zájmům jednotlivce. Toto všechno přivedlo ODS na samou hranici volitelnosti. Zmatený volič se už nechtěl pouštět do hlubšího přemýšlení o souvislostech, ale bylo pro něho mnohem lehčí se nechat vést líbivými, klamavými, ale hlavně prázdnými hesly, zvláště, když média neměřila a neměří všem stejným metrem.
Ostatně toto potvrzuje fakt, kdy pravicoví voliči byli schopni dát svůj hlas podivnému uskupení ANO. Jaká je jeho identita? O kultuře tohoto hnutí nemůže být ani řeč, protože každý soudný člověk, kdyby měl minulost takovou, jako mají její čelní představitelé, raději chodí kanálem a nevystavuje se ve světle obrazovek. Program nikdy neměli, jen pár prázdných frází o „centrálním nákupu papíru a kancelářského nábytku“, které pan Babiš opakoval snad i když spal. A o zájmech skupiny nemůže být také ani řeč, protože se hájí zájem pouze jedné osoby.
„Pravicová“ TOP 09 svoji identitu postavila na jedné personě a opomněla další faktory, které by identita měla mít. O jejich týmovosti a „jasném směru“ ostatně vypovídá naprosto tristní fungování a rozhádanost TOP 09 na Magistrátu hl. města Prahy, dovršeno zoufalou myšlenkou „pravicového“ primátora Hudečka přizvat na kandidátku Zelené.
ODS, poučená z vlastních chyb, má úkol získat zpět důvěru svých voličů a přesvědčit je, že je jedinou pravicovou stranou, která má svoji identitu, se kterou se mohou i oni ztotožnit.
Ostatně, připomeňme si všechny Ody, Unie svobody, Evropské demokraty, Věci veřejné – tedy strany naprosto bez identity, které skončily v propadlišti dějin. Za nimi zamíří i Topka, která svůj čas na utvoření identity prošvihla, ba i ANO, které z podstaty věci identitu nikdy mít nemůže.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Aleksandra Udženija - profil
