Oprostím-li se od ideologických demagogií, názorových zkratek a jednotlivostí umně vytrhávaných pravicovými politiky a některými přítomnými signatáři z kontextu, je mojí povinností zmínit zásadní fakta.
ČSSD obdržela v krajských volbách 2012 plných 41 519 hlasů, což činilo skoro 25% platných voličských hlasů. Bývalý důstojník ČSLA, předseda útvarové organizace KSČ, Václav Šlajs získal na své stranické kandidátní listině 1126 preferenčních hlasů a stal se tak v tomto ohledu sedmým nejoblíbenějším sociálnědemokratickým kandidátem. Jeho spolukandidující „přátelé“ získali počet preferencí obdobný. S výjimkou exhejtmana kraje a současného ministerského nominanta Milana Chovance, který byl oblíben voliči ještě nepoměrně více. Z této povolební statistiky jednoznačně vyplývá, že nepopiratelným právem této politické strany je navrhnout na post hejtmana toho, koho uzná vhodným, a to přirozeně po dohodě s koaličním partnerem KSČM.
Petici, proti zvolení ekonomického náměstka Václava Šlajse novým hejtmanem, podepsalo přibližně 2 760 lidí. Nezřídka se však mezi podpisy nacházely osoby reálně neexistující, tedy s fiktivními jmény nebo lidé, kteří se Šlajsem nikdy nepřišli do kontaktu, uvádějící svá bydliště v Německu, Itálii či Anglii, ale i jiní, žijící mimo Plzeňský kraj. Na vytvořené FB stránce se objevilo 206 sympatizantů, často identických se jmény osob podepsaných pod „otevřený dopis“.
Přes značný respekt k projevu vůle občanů, tolik nutnému pro samotnou existenci přímé demokracie, musím při svém zhodnocení bohužel konstatovat, že se v tomto případě opět jednalo spíše o „metodu kádrového honu“, tolik zneužívanou v posledních letech proti exponentům levice.
K doplnění uvádím, že mezi iniciátory protestu patřily také osoby stojící například za pojmenováním mostu v Koperníkově ulici v Plzni po souzeném pedofilovi, exhibicionistovi a hulvátském alkoholikovi Ivanu Martinu Jirousovi, mezi jemu podobnými zvanému poměrně přiléhavě „Magor“. Jestliže se jim to však tehdy, za neblahého přispění politiků ODS a TOP 09, bohužel podařilo, dnes již odešli s nepořízenou.
Záměr iniciátorů protestu byl však od samého prvopočátku, i přes jiné, pozornost odvádějící mimikry, politicky velice průhledný: nejprve zamezit Šlajsovi obsadit post hejtmana a poté se obdobnými kroky podílet na demontáži koalice levicových stran, tedy těch subjektů, kterým byla dána ve volbách občany Plzeňského kraje tak významná důvěra a nakonec odevzdání politické moci do rukou pravice. V Plzeňském regionu již dlouhodobě zprofanované, minimálně podle výsledku posledních parlamentních voleb!
Za explicitní podpory poslance Jiřího Pospíšila a několika dalších opozičních zastupitelů byli u diskusního mikrofonu využiti i místní středoškolští studenti. Alespoň jsem se tak mohl dozvědět něco o názorech 18 letého hocha, který „neochvějně“ hovořil o blábolech Marxe a Lenina, nebo o přehledu jeho spolužáka, který označil Miladu Horákovou za „sociálnědemokratickou“ oběť komunistů a její „alma mater“ ČSSD by se proto měla za spolupráci s KSČM koukat stydět. Neznalost mladé generaci však nevyčítám, jaké mají dnes učitele, tak jsou a budou i vzdělaní a vychovaní. Elementární slušností však zůstává nepokřikování na zvolené zastupitele při jednání nebo chybějící ruce v kapsách v době, když sami veřejně hovoří.
Na samotný závěr konstatuji, že Václav Šlajs byl hejtmanem kraje zvolen. Byla tak respektována většinová vůle voličů Plzeňského kraje a zachovány základní principy demokratického zřízení. S podivem zůstává, že proti novému hejtmanovi hlasovali zastupitelé ODS. Přitom Jiří Pospíšil v pořadu Otázky Václava Moravce, 12. ledna tohoto roku, doslova uvedl: „V parlamentní demokracii je klíčové, že kandidát má mandát od voličů“ a jeho stranický předseda Petr Fiala na stejném fóru o pár dní později sdělil, že: „Klíčovou institucí demokracie jsou politické strany“. Je smutné, že si to ale na půdě krajského zastupitelstva dámy a pánové z ODS, bohužel pro občany, odmítli již myslet znovu!
PhDr. Ing. Mgr. et Mgr. Jiří Valenta, DBA
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Valenta - profil