Mnohým dokonce slzy z očí vytryskly. Všichni pak volali „zázrak, zázrak…“. Zázrak, to ale nebyl. To naše pověstná a slavná „pražská kavárna“, jako první v Evropě nezištně nabídla svou pomoc. Otevřela své široké srdce i peněženky, otevřela své domovy, vilky, zámky, hrady to vše k ubytování těm tisícům nešťastných, kteří se vydali z domova do daleké ciziny. Pro návštěvníky Prahy bylo pak potěšením vidět, jak na Můstku, sám pan kníže nalévá polévku do misek těm unaveným poutníkům, rozdává jim chléb, hladí děti a rozdává jim čokoládu, pomeranče. Všude pak úsměv a láska. Všichni kolem se objímají, radují se, a kníže nebyl sám, další ti naši moudří, vyrazili na pomoc. Rozdávali vše co měli. Často dali to poslední. Celá zahanbená Evropa stojí nyní v úžasu. Ti nešťastní poutníci, našli místo drátů, plotů, moudrých rad, otevřené dveře v Česku. Media se předhání v titulcích. Evropský parlament nejspíš ocení tuto pomoc. Polovina Evropy se pak studem červená……Ploty se budou bourat…..Stanová městečka zmizí…..
V tom zazvonil budík. Tak jsem se celý zpocený probudil. Byl to jen sen. Oddychnul jsem si, …tedy v kavárně nic nového. Zítra půjdu kolem té pověstné „pražské kavárny“ a vyslechnu si někde v koutku opět ta jejich moudra. Nevzdají to, čekají na další lepší příležitost. Je mi jen líto těch statisíců nešťastníků, kteří podlehli vábení a vydali se na dalekou cestu od svých domovů. Komu je to ku prospěchu ? Čekáme na toho posledního běžence, který v Africe zhasne? Možná, že to nebude dlouho trvat.
Přemysl Votava, České národní sdružení
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
