Který politik je váš nejoblíbenější?Anketa
ParlamentníListy.cz se dotázaly politiků, co pro ně znamená událost Vítězného února. Před hrozbou komunismu nejvíce varují politici ODS a TOP 09. Někteří politici sami pocítili důsledky února 1948 ve svých rodinách.
Musíme si připomenout, že svoboda a demokracie jsou vždy ohroženy
„Bylo to selhání okleštěné demokracie a nástup čtyřiceti let nesvobody, morální a ekonomické devastace země,“ uvedl předseda KDU-ČSL a vicepremiér Pavel Bělobrádek.
Podle ministra obrany Martina Stropnického z ANO představuje Vítězný únor jednu z našich největších porážek. „Prohráli jsme to tenkrát všichni. Moci se chopili zbabělí kolaboranti, bezskrupulózní kariéristé a mstiví primitivové. Dodnes jsme se z toho úplně nevzpamatovali. A pozor na ty, kteří tvrdí opak,“ uvedl ministr.
„Na jedné straně je to vzpomínka, jak se koukám z okna a vidím řvoucí Lidové milice pochodující po Národní třídě. Je to selhání demokratických politiků, kteří tehdy nebyli vybaveni postavit se komunistům. Neměli na to, včetně prezidenta Beneše, který byl tedy ale těžce nemocný. Je to memento pro současnost. Musíme si připomenout, že svoboda a demokracie jsou vždy ohroženy. A musíme vždy velice dbát na to, abychom je chránili. A vidíme, že taková věc nespadne z nebe. Již tehdy před únorem k tomu ten výboj spěl už po celá léta tím, že jsme souhlasili s různým bezprávím,“ řekl ParlamentnímListům.cz předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg.
Bolševizaci započal už Edvard Beneš
„Je to datum, kdy vyvrcholila bolševizace, kterou bohužel započal prezident Beneš už za války v londýnském exilu. Na jeho obhajobu lze říct, že jeho nedůvěra v takzvané západní demokracie měla po Mnichovu logiku, a naopak Stalin se mu dlouhou dobu jevil jako nejvýhodnější partner. Tehdejší komunisté byli s Benešem dlouho za jedno, ale po únoru 1948 se ukázal Benešův fatální omyl. Nejde potlačovat dlouhodobě cizí práva, aby jednoho dne někdo druhý nezačal potlačovat práva moje. Únor není symbolem nějakého puče, protože ani revoluce, ani puč to nebyl. Bylo to dlouhodobé selhání politických elit – stranických oligarchů, kteří si mysleli, že jsou moudřejší než ti druzí. Následující léta vyvedla z omylu nejen nekomunisty, ale i mnohé komunisty - a v tom je snad jediný přínos. Komunisté už doufám vědí, kudy cesta nevede,“ řekl redakci předseda Úsvitu Tomio Okamura.
Tomio Okamura
Podle místopředsedy KSČM Jiřího Dolejše byl Vítězný únor křižovatkou dějin a byl vyvolaný krizí předmnichovské republiky, touhou po sociální spravedlnosti a vítězstvím SSSR ve druhé světové válce. „Byl začátkem cesty, která nakonec ideál poškodila, protože už nebyla opřena o demokratickou vůli, ale byla diktátem. Mix rovnostářské emancipace a represe monopolu moci byl demotivační, a tak prohrál. Ideál socialismu bez chyb minulosti je tak pojítkem s revolučním nadšením před 66 lety,“ míní Dolejš.
25. únor 1948 je pro místopředsedu Senátu Přemysla Sobotku z ODS datum, na které nesmíme v žádném případě zapomenout.
„Tento den nastoupila v Československu diktatura komunistů s mnoha oběťmi. Vyjádření některých současných komunistů – soudružky Semelové o Miladě Horákové a předsedy KSČM Filipa o Vasilu Biľakovi – jasně signalizují, že komunisté chtějí opět měnit fakta historie a relativizovat zločiny, kterých se dopouštěli. Bohužel některá média jim dávají obrovský prostor, který oni rádi využívají, a tím u některých lidí populisticky bodují. Nesmíme zapomenout na studenty ani v roce 1948, ani v roce 1939, i v letech 1968 a 1989,“ vysvětlil senátor.
Čtyřicetiletá éra vražd, loupeží, likvidace národních elit a devastace morálky
„Určitě mi ta událost připomíná tragickou a temnou stránku z dějin naší země a více jak 40 let totalitního režimu. Věřím, že se tato doba už nikdy nevrátí,“ reagoval místopředseda poslaneckého klubu ČSSD Václav Votava.
„Já tomu neříkám Vítězný únor, ale nazývám to komunistickým pučem, který nastartoval čtyřicetiletou éru vražd, loupeží, likvidace národních elit a především totální devastaci morálních hodnot. S tou mravní devastací se budeme potýkat ještě několik dalších generací,“ řekl redakci první místopředseda TOP 09 a šéf poslanců strany Miroslav Kalousek.
„Únor 1948 patří do období porážek Masarykova díla. Dílo T. G. Masaryka se začalo ničit 30. září 1938 a pokračujeme dosud. V únoru 1948 se dostala k moci bezohledná diktatura, která zničila statisíce osudů lidí. Komunisté a sociální demokracie zneužili naděje a touhy lidí po
spravedlivém světě a životě. Obyčejní lidé se stali obětí arogantní ideologické a mocenské hry. Podle mého soudu je nutné si připomenout, kam vede arogance politické moci. Dnes jsou také ničeny osudy lidí, kvůli špatným zákonům, lichvě a nespravedlivé exekuci. Lidé mají opět
pocit, že jsou figurky, o kterých se rozhoduje bez ohledu na jejich názor. Arogance moci ovšem dnes nevane z Moskvy, ale z Bruselu,“ upozorňuje předseda poslaneckého klubu Úsvitu Radim Fiala.
Pohřbilo to republiku a šli jsme prostě do prdele
Pro místopředsedu ODS a poslance Martina Novotného znamená Vítězný únor ztrátu svobody a demokracie v naší zemi na více než 40 let: „Znamená událost tragickou, která způsobila zaostávání naší země, v té době jedné z nejvyspělejších v Evropě. Důsledky řešíme dodnes, včetně důsledků morální devastace. Únor byl počátkem politických represí, které přinesly velké množství mrtvých a obrovské množství vězněných. Patřím ke generaci, která ještě zažila v sedmdesátých a osmdesátých letech rituály oslav kolem Vítězného února, takže toto datum pro mě znamená vzpomínku na opruzování režimu nástěnkami, výzdobou a shromážděními. Never more! Nikdy více!“
Pro místopředsedu sněmovny a předsedu STAN Petra Gazdíka znamená Vítězný únor komunistický převrat zinscenovaný s pomocí Sovětského svazu, začátek represí a potlačování občanských svobod a demokracie: „V krátké době se jednalo již o druhou národní tragedii během dvacátého století, o to horší, že tentokrát utlačovali český národ vlastní lidé. Není od věci si tuto událost připomínat i po tolika letech svobody.“
„Únor 1948 mi připomíná a z knížek a z vyprávění od dědy, od babičky a od rodičů si spíše vybavuji, že lidé, kteří byli pracovití – živnostníci, soukromníci, majitelé pivovarů a tak dále – přišli o svůj majetek. Dělnická třída je připravila o majetek a všechno to 40 let šlo zu grunt, aby se to při revoluci 1989 zprivatizovalo a znovu rozkradlo. Neříkám, že to muselo být ve všech případech. Někdo mohl být třeba ve družstvu spokojený. Ale ve většině případů to bylo tak, že se toho chopila v uvozovkách dělnická třída, věci se rozkradly, šly zu grunt a pak se to rozkradlo znovu po listopadu. Byla řada slušných živnostníků, kteří zaměstnávali lidi, a řada nemakačenků se zmocnila majetku. Znárodnění pohřbilo naši republiku. Za první republiky jsme měli silný průmysl v řadě oblastí a vyspělou ekonomiku, ale tím znárodněním jsme po válce šli prostě do prdele. Zařadili jsme se po boku Sovětského svazu mezi země, kam jsme nepatřili,“ řekl redakci poslanec za ANO Bronislav Schwarz.
Ing. Bronislav Schwarz
Mohli jsme být na úrovni Německa, Rakouska či Dánska
Podle senátora ODS Tomáše Jirsy je Vítězný únor symbolem 40leté totality, stovky mrtvých a umučených, tisíců zavřených, tisíců emigrantů ve dvou vlnách a milionů lidí, kteří nemohli dělat a studovat, co chtěli, ale žili v nesvobodě. „Kdyby zde komunismus nebyl, nebylo by rozvrácené hospodářství a mohli jsme být na úrovni Německa, Rakouska, Nizozemska či Dánska. To musí být každému jasné a komu to jasné není, je blb,“ řekl redakci.
Pro místopředsedu poslaneckého klubu ČSSD Antonína Seďu se jedná pouze o historickou událost, která ovšem výrazně ovlivnila společenský, politický a ekonomický vývoj v naší zemi. „A jako z každé události z historie je nutné a potřebné se poučit. Vítězný únor ukázal, kam až může zajít třídní nenávist a diktatura,“ doplnil.
Podle poslance KSČM Miroslava Opálky šlo vlastně po husitství o druhý pokus vybudovat na území českých zemí sociálně spravedlivější společnost: „Její způsob, výsledky a dopady vyhodnotí objektivněji s odstupem času historie. 25. únor je v tomto smyslu symbolickým mezníkem předělu poválečného kvasu vnitrostátního a mezinárodního dění.“
Psali jsme:
Komunisté potrápili naši rodinu
25. únor 1948 je podle poslance ČSSD Jeronýma Tejce datum přechodu z polodemorkacie do totality. „Pro mého dědečka to znamenalo ztrátu firmy a následné věznění. Bohužel nikde není dáno, že se podobná situace ohrožení demokracie nebude opakovat. Nebezpečím však už nejsou komunisté, ale manipulátoři a populisté všeho druhu. Mnohdy ohánějící se demokracií,“ varuje poslanec ČSSD Jeroným Tejc.
„Vítězný únor pro naši rodinu a většinu občanů ČSR znamenal konec svobody a konec rozvoje státu. Otec se dostal do vězení a strýc Karel Teichman dostal doživotí za vojenský pokus obsadit Český rozhlas. Jsou to jen nehezké vzpomínky, které mě provázely celý život. Můžeme odpustit, ne však zapomenout,“ říká poslanec Úsvitu Augustin Andrle.
„Toto datum pro mě znamená tragédii českého národa, která nás uvrhla do totality, úpadku a dvacetileté přímé okupace. S následky jsme se dodnes nevyrovnali,“ říká místopředseda poslaneckého klubu TOP 09 František Laudát.
Hnědé zlo bylo nahrazeno zlem rudým
Poslanec ČSSD Richard Dolejš tuto událost považuje za tragédii pro český národ, která byla z velké části důsledkem druhé světové války a posílení vlivu SSSR a byla to další bolestivá rána, která následovala po okupaci nacistickým Německem.
„Hnědé zlo bylo nahrazeno zlem rudým. Je dobré si tyto události připomínat a zachovat si je v paměti národa tak, aby se již nemohly opakovat. Neměli bychom již připustit, aby naše životy byly ovládány lůzou a každodenní šedí. Bohužel současná atmosféra ve společnosti může nahrávat obdobným populistickým a autoritativním pravicovým či levicovým směrům. V tomto ohledu je třeba si uvědomit, jak je demokracie křehká a že svoboda není samozřejmost,“ vysvětlil poslanec ČSSD.
Pro poslankyni TOP 09 Markétu Adamovou je toto datum mementem toho, co všechno se může v životě národa stát a jak hluboce tím může být poznamenán. „Proto si myslím, že je nutné si jej neustále připomínat a poukazovat na negativní dopad éry nesvobody, který se snažíme překonávat doposud, a ne ve všem se nám to podařilo. Především mladým lidem a dospívající generaci bychom stále měli vysvětlovat význam základních hodnot, jako jsou svoboda, úcta k druhým a sounáležitost, předejít opakování dějin a vážit si těch, kteří svobodu vydobyli,“ vysvětlila poslankyně.
Ing. Markéta Pekarová Adamová
„Je to připomínka hrůzy komunismu a počátek útrap i devastace České republiky, která stála životy mnoho lidí a poškodila životy a osudy mnoha rodin. Memento doby, na které se nemůže nikdy zapomenout. Příkladem je i aktuální situace a utíkajíci prezident Ukrajiny,“ míní senátor za ODS Zdeněk Schwarz.
Počátek nesvobody
Poslanec Úsvitu Petr Adam uvádí, že 25. únor 1948 pro něho osobně znamená už jen datum, které bylo nutné se naučit v dějepise. „Není ani možné mít k tomu nějaký pozitivní či negativní vztah, když i můj otec se narodil až o dva roky později. Je to hluboká historie, ze které je nutné se poučit a s touto znalostí se soustředit na realitu a problémy roku 2014. Neustálé jitření emocí, jak v Poslanecké sněmovně předvádí třeba ODS, svědčí spíše o totální vyprázdněnosti jejich programu než o skutečném zájmu o reálnou historii,“ vysvětluje poslanec.
„Byl to začátek zločinného režimu, hospodářského zaostávání a duchovní devastace národa,“ reagoval senátor ODS Jiří Oberfalzer.
„Ačkoli jsem se narodil až potom, je to datum, které bezpochyby ovlivnilo celý můj život. Při pohledu zpět s jistým odstupem mi však už ani tak nevadí obrázek pochodujících dělníků s flintami. Mocní prostě umí lidi ovlivňovat až oblbovat. I dnes. Ale následné kruté perzekuce zvláště těch, kteří přímo nasazovali život v boji s nacisty, to je prostě neomluvitelné. Ten pocit křivdy musel být ukrutný,“ myslí si poslanec ČSSD Jiří Koskuba.
„Počátek nesvobody, kdy byly stovky lidí popraveny, další tisíce strávily léta v kriminálech, byly vyhnány ze svých domovů, byl jim ukraden majetek a nemohly studovat,“ uvedla k Vítěznému únoru místopředsedkyně TOP 09 Helena Langšádlová.
Psali jsme:
Vítězný únor
Dne 25. února 1948 vyvrcholil v Československu státní převrat, při kterém se k moci dostala komunistická strana, jež připojila Československo k sovětskému bloku.
Prezident Beneš tohoto dne podlehl nátlaku komunistů a podepsal demisi nekomunistických ministrů i návrh předsedy vlády Klementa Gottwalda na doplnění vlády komunistickými poslanci. Gottwald pak ve svém slavném proslovu oznámil, že „reakce byla poražena“. Tím padla poslední překážka k převzetí moci Komunistickou stranou Československa a na zasedání Národního shromáždění byl schválen program nově vytvořené Gottwaldovy vlády.
Pro parlamentní volby, které následovaly v květnu téhož roku, byla sestavena jednotná kandidátka Národní fronty a žádné politické strany, jež nebyly na této kandidátce uvedeny, se nemohly voleb zúčastnit. Pro občany Československa byla účast u voleb povinná a veřejná, neúčast znamenala nejrůznější postihy. Vedoucí úlohu KSČ zakotvila i Ústava.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
