Noví ministři se nejspíš brzy ujmou svých funkcí. Kdybyste se měl ohlédnout na dobu svého působení v resortu dopravy, co považujete za své největší úspěchy?
Když jsem nastupoval, měl jsem tři velké cíle. Prvním hlavním a obrovským cílem byla má ambice ukázat lidem v naší zemi, že se i v poměrech české veřejné správy dá se spoustou problémů pohnout pozitivním směrem, a že se poměry dají změnit velmi rychle a stačí k tomu jediné: mít jasné zadání a jít k jasnému cíli. V několika případech se tato má ambice podařila. Opravdu jsme v několika velkých věcech ukázali, že relativně rychle se dají s velkými dodavateli vyjednat podstatně důstojnější podmínky pro stát.
Ukázali jsme, že i při poměrech v české veřejné správě se dají dostat do státních firem odborníci. Když se podíváte na životopisy všech lidí, kteří přišli ať už do orgánů státních firem nebo do manažerských funkcí, můžete jim vytýkat ledacos, ale ani u jednoho nemůžete říct, že by to nebyl nezpochybnitelný odborník. Dokázali jsme, že i česká veřejná správa se dá dělat bez velkých politických obchodů a bez známých trafik a nemusí to nutně znamenat politický konflikt. Všimněte si, že většina věcí, které jsme systémově nastartovali, jsou široce konsenzuální, přijatelné a vedou k úspěchu.
Fotogalerie: - Jedno z posledních zasedání Rusnokovy vlády
Druhým významným cílem byla válka o peníze z evropských fondů. Na dopravě jsme byli víc než stoprocentně úspěšní. K dnešnímu dni je resort dopravy schopen garantovat 100procentní vyčerpání toho, co mu bylo přiděleno a dokonce je vytvořen zásobník tzv. náhradních projektů. Takže když z nějakých důvodů projekty vypadnou, my máme dostatečnou absorpční kapacitu. Podotýkám, že s každou zachráněnou korunou, kterou máme z českých peněz neinvestovaných do projektů, přichází přibližně 3,50 Kč z evropských fondů.
Kritika směřující na ministerstvo dopravy:
A ta třetí ambice?
Tou bylo dát pozitivní impuls celému dopravnímu světu, který skomíral v krizi, kdy mu klesly investice až na třetinu původních částek. Nám se podařilo zajistit na rok 2014 zdroje, které z 37 miliard plánovaných dle Kalouskova státního rozpočtu k dnešnímu dni činí 71 miliard. To je ideální startovací pozice pro příští vládu. Obecně je těch pozitivních impulsů ale více. Zvyšovali jsme rychlost na dálnicích, zahájili jsme rekordní počet staveb a tak dále.
Na to půlroční období je toho opravdu hodně. Znovu ale podtrhuji, že mojí základní a největší ambicí bylo ukázat, že to jde a dát celému odbornému světu i občanům naději, že až jednou vyšlou ve volbách impuls k tomu, že chtějí, aby se poměry ve veřejné správě změnily, tak že to jde relativně rychle.
Dotkl jste se personálních změn, což byla právě hlavní oblast, za kterou jste opakovaně čelil kritice. Čím si vysvětlujete, že byla vaše personální rozhodnutí přijímána s takovou nelibostí?
Bylo to právě tím, že se v resortu dopravy snad nejvíce projevil jeden z obrovských nešvarů bývalých vlád, a to je politické kupčení s odbornými funkcemi. To značným způsobem destruovalo nejen veřejnou správu, ale vůbec paralyzovalo chod státních firem. Když jsem přišel, v řídících orgánech některých státních firem nebylo možné najít jediného odborníka. Byla tam většina lidí, kteří měli kvalifikaci – když to řeknu hodně diplomaticky – pouze politickou.
Psali jsme:
Mně nevadí odborníci, kteří mají stranickou příslušnost, mně vadí lidé, jejichž jedinou „kvalifikací“ je stranická knížka. Upřímně řečeno, pokud se stala doprava terčem politických obchodů, tak s každou nápravou jsme někomu šlápli na nějaký jeho zájem a někoho to bolelo. Z tohoto pohledu to považuji za věc logickou. To, co mě už podstatně více mrzelo, je to, jak se k tomu někteří lidé lacino propůjčili. Dokonce jsme získali takovou mapu, podle které jsme věděli, že kdykoliv sáhneme na nějaký penězovod nebo něčí zájem, byla přesně definovaná skupinka lidí, kteří začali křičet.
Řekl bych ještě jednu důležitou věc. Ten halasný křik potrefených hus byl do značné míry velkou mystifikací. Když zvážíme, že v resortu dopravy je spravováno patnáct významných státních firem, mezi něž patří například České dráhy, jež se samy sestávají z osmnácti dceřiných společností a tak dále... Tvrdím, že personálních změn bylo naprosté minimum vzhledem k personální devastaci resortu, a že naopak valnou většinu lidí se mi podařilo namotivovat, aby pracovali podstatně lépe, než byli v minulosti zvyklí.
Jako příklad mohu uvést, že z patnácti našich podřízených institucí došlo ke změnám ve vrcholovém managementu jen u tří z nich, což je vzhledem ke stavu resortu neuvěřitelné. Odkazuji také na jinou věc. Podívejte se, kolik agend v resortu dopravy nefungovalo. Za posledního půl roku se podařilo udržet v provozu všechny klíčové agendy. Od provozu registru vozidel přes digitální tachografy až po vydávání důležitých dokumentů. Jako první administrativa jsme našli odvahu soutěžit. Na všechny klíčové trendy jsme připravili soutěže. Neříkám, že to můj nástupce bude mít jednochodé, ale je nastartována spousta procesů. A ještě jeden příklad, jak stát nakupoval dříve a jak nakupuje dnes. Jednou z klíčových komponent k výběru mýta na českých dálnicích jsou tzv. OBO jednotky, tedy takové ty krabičky k monitorování pohybu vozidel. Ty stát nakupoval za 1500 korun a naše nově dojednaná cena je asi 290 korun.
Nekritizovali vás ale jen lidé z řad bývalé Nečasovy vlády, ale i nově jmenovaný premiér Sobotka, který mluvil jak o vás osobně, tak řekl, že nechá prověřit možný klientelismus Rusnokovy vlády. Jak si to vysvětlujete?
Vzhledem k tomu, že jsme zažili vlády všech parlamentních stran, tak bych se těšil, kdyby byla nějakým objektivním způsobem změřena míra klientelismu. Tahle vláda předvedla, že se dají věci veřejné v České republice dělat úplně jinak. Určitě to vzbuzuje spoustu rozpaků a já se tomu nedivím. Potom to znamená jednu věc, že my jsme přinesli naprosto exaktní a odborný pohled a velmi se obávám, že spousta dnešních politiků ani vůbec netuší, že se ty věci dají dělat podstatně jinak.
Abychom byli objektivní, ta kritika z úst premiéra Sobotky byla do značné míry obecná a tudíž neuchopitelná. Nicméně daleko exaktnější kritika zazněla i z úst budoucího ministra dopravy, který kritizoval věci, jež se prokazatelně v resortu dopravy nestaly. Dělo se to asi z jednoduchého důvodu, že skutečnost byla daleko složitější a ukázalo se, že nemá úplně přesné informace. Jde o věc, která z resortu dopravy činí časovanou bombu.
Co zatím ke stavu resortu říká budoucí ministr dopravy Antonín Prachař, čtěte ZDE.
Kdybychom neudělali věci, které kritizuje pan premiér Sobotka, tak bychom se třeba na Ředitelství silnic a dálnic dostali do situace, že jsme nezasáhli vůči věcem, které se týkají stamilionů korun ze státního rozpočtu. Nedovedu si představit, že bych tady váhal a čekal na budoucího ministra. Pokud bychom nekonali a chovali se podle toho, co říká můj nástupce, celé by to spadlo právě na něho a on by nestihl vysoutěžit nového provozovatele mýta a byl by nucen uzavřít smlouvu se stávajícím dodavatelem. Takhle bych mohl dávat stovky příkladů.
V každém případě si s sebou odnesu jistotu, že jsme se za toho půl roku v resortu nedopustili žádné fatální chyby, což je při složitosti agendy téměř neuvěřitelné. A to, že může na spoustu cílů existovat několik cest, jak k nim dojít, plně respektuji a myslím, že příští vláda bude mít spoustu příležitostí ukázat, jak to umí uchopit odborně. Hozených rukavic je tam víc než dost a já jsem si jist, že jsme budoucí vládě v ničem nesvázali ruce. Naopak vždy při našem rozhodování jako hlavní parametr kromě ochrany národních zájmů a financí bylo umožnit budoucí vládě co největší manévrovací prostor.
Na závěr bych se zeptal ještě na dvě věci. Při tom výčtu, co se vám podařilo v resortu změnit, jaké zásadní věci budou čekat na nového ministra? A máte už plány, co budete po odchodu z úřadu ministra dopravy dělat?
V žádném případě jsem netvrdil, že by na Ministerstvu dopravy bylo vše vyřešeno. Dokázali jsme se vypořádat se všemi aktuálními problémy, které byly, ale na mého nástupce zbývá obrovská, pro laika úplně nepředstavitelná, agenda. Každý týden je termín, kdy musí ministr a jeho úřad rozhodnout o nějaké velké dlouhodobé záležitosti, musí rozseknout nějaký problém, který může způsobit konflikt. Proto jsem svého nástupce třikrát vyzval, že ho seznámím s tou minovou cestou agend na Ministerstvu dopravy. Bohužel zatím moji nabídku nevyužil. Od prvního dne a první hodiny ho čeká spousta práce.
Jestliže mých nabídek budoucí ministr nevyužil, snad je velmi kvalitně připraven i svými zkušenostmi a má neuvěřitelně výkonný tým lidí kolem sebe. Pak je to perfektní a ušetřil mi tím spoustu času. Pokud tomu tak ale není, může to znamenat katastrofu pro celý resort.
A co budu dělat já? To je úplně jednoduché, těším se, že se vrátím ke své původní profesi a to jsou infrastrukturní dopravní projekty, kde připravuji evropské pilotní projekty pro celou řadu oblastí. Velmi se na to těším a opravdu málokdy jsem se na něco těšil tak jako na návrat do odborného světa.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
