Proč půdu volit bez nenávisti
Když
jsem byl na jaře 1965 jako mladý důstojník a vědecký pracovník za asistence
světoznámého generála Šejny (tehdy kádrového referenta na MNO v hodnosti
podplukovníka) pro „nesprávné názory“ převelen ze speciálního pracoviště MNO do
civilního výzkumu, jeden starý přesluhující plukovník mne utěšoval: „Nic si z
toho nedělej, u vojáků nemůžeš mít na
nic vlastní názor. My důstojníci jsme všichni prostitutky a sloužíme tomu, kdo
nás platí. Já jsem sloužil ještě před
válkou Háchovi, potom Benešovi, Gottwaldovi, Zápotockému a teď Novotnému a
kdybych příští měsíc nešel do penze, sloužil bych i tomu, kdo přijde po
něm“. Na tuto epizodu jsem si vzpomněl,
když pan Pavel nestoudně ohlásil svou kandidaturu na prezidenta ČR a pokrytecky
vysvětloval svůj vstup do normalizační KSČ jakousi mladickou nerozvážností. Nešlo o
žádnou nerozvážnost, nýbrž o účelové rozhodnut, jak v podmínkách Varšavské
smlouvy dosáhnout co nejvyšší hodnosti a
postavení. Ze stejného důvodu
vstoupil do KSČM i Andrej Babiš, neboť bez toho se v té době ani v armádě ani v zahraničním obchodě žádná
kariéra udělat nedala.
Před dvěma dny se mne jedna mladší přítelkyně považující mne za staršího
(85) a moudřejšího přítele ptala, koho
budu volit. Odpověděl jsem jí takto: „Pro posouzení přijatelnosti obou
v úvahu připadajících kandidátů na post prezidenta je nutno posoudit, co který z nich pro
tebe i ostatní spoluobčany udělal. Petr Pavel se od počátku své službě
v armádě hnal pouze za osobní kariérou a dosáhl nakonec
v podmínkách desetimiliónového státu maximální možné hodnosti čtyřhvězdičkového
generála. Maximální ještě možné formální hodnosti by dosáhl pouze jako vrchní
velitel branné moci na postu prezidenta ČR.
Dnes si pouze užívá příslušnou generálskou penzi na svém venkovském
sídle. Nepociťuji k panu Pavlovi žádnou nenávist, spíš opovržení, i když
chápu, že mnoho mladých, životně méně zkušených studentů ho bude iracionálně
horlivě volit. Oproti tomu pracovitý a neustále intenzivně pracující Andrej Babiš
se vypracoval na významného podnikatele,
jehož podniky dávají přímo i nepřímo obživu statisícům našich občanů a
přispívají k celkovému bohatství naší země. K tomu je nutno připočíst
i jeho dosavadní činnost a zkušenosti
v politické práci. I když jsem Václava Klause vždy vnímal jako ideového
odpůrce, tentokrát musím souhlasit s jeho názorem, že jediným kandidátem
na post rezidenta ČR z lidského hlediska i politické kvalifikace je pouze
Andrej Babiš. V politice téměř nikdy neexistuje volba mezi dobrem a zlem,
nýbrž mezi menším a větším zlem. Proto budu volit menší zlo – Andreje Babiše.“
