Dovolte, abych se vyjádřil nejprve k tomu, jak já vnímám mediální ohlas celé té polemiky kolem korespondenční volby. Použiju k tomu to, jak byl prezentován jeden výzkum jedné prestižní agentury. Korespondenční volbě je nakloněna téměř polovina Čechů. Téměř pětině je to naopak jedno a nepovažují téma za důležité. Vyplývá to z toho průzkumu prestižní agentury z poloviny ledna. Korespondenční volbu podle ní podporují spíše mladí lidé a absolventi vysokých škol. Ke korespondenční volbě Čechů v zahraničí se o něco lépe staví ženy, mladší lidé a vzdělanější část obyvatelstva. Nejvíce tento způsob hlasování podporují obyvatelé Prahy a voliči vládních stran.
Z našich výsledků se zdá, že mají zastánci korespondenční volby v dolní komoře Parlamentu České republiky v míře podpory ze strany občanů navrch. Ukázalo se, že i u voličů opozičních stran je nezanedbatelná část pro zavedení korespondenční volby Čechů v zahraničí. Mně na tom trochu vadí jedna věc, že tak, jak jsem to vnímal, je to trochu zavádějící, trochu dehonestující vůči té skupině obyvatel, nejen tedy demograficky, ale také co se týče vzdělanosti, co se týče toho, kde žijí, žijí na venkově a tak dále. A ještě jedna věc. Mně na tom trochu vadí - je to prezentováno jako nějaký zásadní průzkum. Tipněte si, kolik bylo respondentů při tomto průzkumu? Celých 513. Tečka.
A není tam uvedeno, pochopitelně, kde byl proveden tento průzkum.
Teď dovolte, abych se věnoval tedy svému názoru na volební proces a základní zdůvodnění korespondenční volby. Volební proces v České republice v širším pojetí, to znamená, proces hledání kandidátů, tvorby programu, jejich představování, medializace, porovnávání samotné volby, činnosti a kontroly zastupitelů, tedy proces převodu potřeb a zájmů občanů do politiky má určitě svá slabší místa, takže někdy dochází k deformaci smyslu zastupitelského systému. Ale (důrazně) rozhodně to není v samotném volebním aktu.
Odůvodňovat zavedení korespondenčního hlasování snahou zvýšit počet občanů, kteří se na volbách, a tedy na výběru zastupitelů a poslanců, podílejí a prohloubit tím demokracii, považuji ze strany pětikoalice za určité pokrytectví. Všechny tyto strany, ale zejména ty tradiční, měly už tři desítky let a více než půldruhé desítky možností v podobě sněmovních návrhů zákonů příležitost rozšířit účast občanů na správě věcí veřejných schválením a praktikováním zákona o celostátním referendu. Především z řad pravicových stran vždycky zněly hlasy (důrazně) proti referendu.
Část kritiků referend tento nástroj odmítá vůbec, část je svolná jen s referendem ušitým takzvaně pro konkrétní otázku, část chce jen potvrzovací nebo nezávazné. A takřka všichni hledají různé způsoby, jak lidové hlasování neumožnit, například podmínkou vysokého počtu petentů petice za vyhlášení nebo zneplatnit podmínkou vysoké účasti, anulovat odmítnutí otázky nezávazného výsledku, vysoké procento souhlasu vzhledem k celkovému počtu voličů - (důrazně) nebo alespoň zkomplikovat tedy termínem, umístěním hlasovacích místností nebo zmanipulovat mediálním tlakem a malým pokrytím. A najednou je tady dojemná péče o rozšíření účasti voličů, o to, aby nezapadly hlasy spoluobčanů. Takový zvláštní obrat.
Dovolte, abych ještě připomněl to riziko porušení ústavou žádané tajnosti. Korespondenční hlasování především nezabezpečuje ústavní podmínku tajnosti voleb - tady bych rád připomněl, i když už to tady padlo, čl. 18, volby do Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva podle zásad poměrného zastoupení. A také volby do Senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva podle zásad většinového systému.
Jak z textu plyne, je tahle charakteristika uvedena jako první ze všech ústavou požadovaných kvalit voleb. Už to, že koalice je chce měnit, respektive obejít ten ústavní požadavek běžným zákonem, je podle mě přinejmenším znepokojující. Už se tady mluvilo o tom, že kritickým místem je ta přeprava korespondenčních volebních lístků. Mluvilo se tady také o vzoru Estonska. Já už jsem tady ve své faktické poznámce mluvil o tom, že polemika, o tom, jestli je to nedobytné, neprolomitelné, ty ID karty v Estonsku, už tady proběhla v minulosti. Byl to prestižní titul Frankfurter Allgemeine Zeitung, vyjadřovala se k tomu estonská prezidentka Kersti Kaljulaidová.
My jsme s naším váženým kolegou Martinem Kolovratníkem a volební komisí byli v Estonsku. Jeli jsme se podívat na tu univerzitu, mluvili jsme vlastně s autorem toho systému a pochopitelně jsme také mluvili s lidmi na mnoha setkáních. Mimo protokol jsme se dozvěděli, že samozřejmě i v Estonsku jsou případy, kdy třeba dejme tomu, radí ti mladší v rodině těm seniorům, kteří si nevědí rady s počítačem a že opravdu i k tomuto tam dochází. Takže to je moje osobní zkušenost.
Navíc Estonsko mělo obrovskou výhodu proti nám při zavádění těchto ID karet, protože vlastně budovalo na zelené louce po rozpadu Sovětského svazu. Demograficky je tam úplně jiné rozložení obyvatelstva. U nás máte vesničky, obce pár kilometrů od sebe, máme opravdu velkou hustotu zalidnění, u nich jsou to samoty desítky kilometrů od sebe, takže tam byl úplně jiný systém.
Ještě dovolte, abych se dotkl toho, že zde tady bylo určité vodítko týkající se občanů žijících v zahraničí, kde platí daně. Platíš-li daně, máš právo rozhodovat, jak s nimi naložit. Neodvádíš-li daně, neplatíš-li tuto vládu, tak na to právo nemáš. Samozřejmě je problém s tím, že dotyčný může a asi také odvede daleko vyšší část daní skrze DPH či spotřební daně někde jinde, než by domů odvedl na dani z příjmu.
Ještě je ve hře rezidenční doba, kde tráví většinu roku a smlouvy o zabránění dvojímu zdanění. Vedle toho jsou tedy ještě odvody sociálního a zdravotního zabezpečení, i přesto ale daňová příslušnost by mohla pomoci v rozhodování o volebním právu ze zahraničí.
Určitě by se však měla zablokovat situace, aby alespoň v rámci Evropské unie měl občan možnost volit státní reprezentaci, tím spíše euroreprezentaci, ve více státech. Ať už má dotyčný, kolik chce občanství a pasů, musí platit zásada jeden občan unie, jeden hlas pro státní a unijní reprezentaci.
Víte, já si opravdu myslím a vím, o čem mluvím. Už téměř dvě desítky let oddávám. Oddával jsem také svatby, zlaté svatby u seniorů doma, proto také vím, jak probíhají volby, kdy volební komise dochází za těmito občany, jak je to ošetřeno opravdu. Myslím si, že u nás ten systém je velmi dobrý. Jediný ostrůvek té opravdové demokracie, svéprávnosti a samostatného rozhodování je těch několik desítek čtverečních centimetrů za tou plentou.
Na závěr dovolte, abych tady citoval bonmot, který mi poslal jeden známý mediální právník, a který si myslím, že platí obecně: "Pokud dovolíte vládě porušit zákon kvůli mimořádné situaci, vždycky vytvoří mimořádnou situaci, aby porušila zákon." Děkuji za vaši vzácnou pozornost. (Potlesk z řad poslanců ANO.)
