V dnešní primácké Partii došlo i k souboji o důvěryhodnost informací poskytovaných médii, a to mezi J. Pleslem (MfD) a R. Kubičko (ČRo). JP dramaticky vytáhl jakýsi starší výtisk Práva z června 2012, který byl věnován odvolání J. Pospíšila z postu ministra spravedlnosti a demonstracím, které se tehdy v souvislosti s těmito událostmi konaly a dělal paralelu s dnešními demonstracemi ve vztahu k vládě A. Babiše a jeho ministryni spravedlnosti. Pravda je, že v obou případech šlo o obsazení státních zastupitelství. Na to se vyzývavě ptal RK, kdo byl na místo Pospíšila tehdy jmenován novým ministrem spravedlnosti. RK odvětil, že si myslí, že to byl Pavel Blažek. JP se mu vysmál a tvrdil, že to byla D. Kovářová a přidal jakási moudra o potřebě nejprve si zjistit fakta a pak komentovat. RK byl zaskočen jistotou protivníka a omluvil se za omyl.

Byl to ovšem RK, kdo měl pravdu. Po odvolání Pospíšila z Nečasovy vlády jej skutečně nahradil P. Blažek. Popletl to JP, když si spletl vládu, a to druhou Topolánkovu končící demisí celé vlády po vyslovení nedůvěry, po níž v úřednické vládě skutečně dělala ministryni spravedlnosti D. Kovářová a to v létech 2009 až 2010 a vládu Nečasovu (2010 až 2013), z níž níž byl JP odvolán a za něj nastoupil Blažek. Moderátorka mlčela, neopravila Pleslovu chybu, za kterou by se měl Kubičkovi omluvit.

Pro mě to byla ukázka serioznosti předkládaných faktů ze strany Babišovy MfD a veřejnoprávního ČRo, o kvalitě dalších argumentů raději nemluvit... Veřejnoprávní rozhlas prokázal svým redaktorem odůvodněnost své existence, od níž je očekávána důvěryhodnost a kvalita. Těch se Babišovým novinám zhusta nedostává.